Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Jitky (45): Síla velké rodiny
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Jitky (45): Síla velké rodiny

datum: 8. 5. 2021 0:05 autor: podle příběhu Jitky R. napsala Alžběta Morávková
Nečekaná smrt blízkého člověka zamává s psychikou a někdy trvá dlouhé měsíce i roky, než se z toho pozůstalí dostanou. Takovou zkušenost má i naše čtenářka Jitka.

Co může být na světě hezčího než spokojený vztah a šťastná rodina? To jsem si říkala pokaždé, když jsem vstávala i usínala. To jsem ještě netušila, co všechno se stane.

Rychle jsem mezi zapadla

Vdávala jsem brzy, nebylo mi ani dvacet. Nikoho jsem neměla, vyrostla jsem v děcáku a Jirku jsem potkala v ordinaci obvodního doktora, kde jsem pracovala jako zdravotní sestra.

Do roka byla svatba a já jsem najednou „věnem“ dostala velkou rodinu. Jirka měl skvělé rodiče, další tři bratry a pro mě neskutečný počet bratranců, sestřenic, tetiček a strýčků. Dlouho jsem se v nich nemohla vyznat. Všichni byli nesmírně družní a jako rodina se neustále scházeli a navštěvovali. Zapadla jsem k nim rychle a úplně přirozeně.

Naše štěstí s Jirkou nám kazila jen skutečnost, že se nám nedařilo počít dítě. Absolvovali jsme nespočet vyšetření. Oba jsme podle nich byli zdraví. Prý bychom každý s jiným partnerem zřejmě dítě mít mohli, upozornil nás jeden gynekolog.

Po dvou neúspěšných pokusech o umělé oplodnění jsme se rozhodli pro adopci. „To je dobrý nápad, Jituško,“ řekla k tomu moje tchyně Věra. „Bez dětí je život smutný. My s tátou přijmeme toho tvorečka jako vlastní vnouče. Neboj se, rozdíly dělat nebudeme.“

Radost a bolest

A tak na patnácté výročí naší svatby jsme se všichni radovali z tříměsíční Julinky. Celá rozvětvená rodina se sešla u nás a Jirka ještě o půlnoci odvážel domů osmdesátiletého strýčka. Domů už se nikdy nevrátil. Při cestě zpátky ho smetl kamión, jehož řidič usnul za volantem.

Další týdny jsem prožila v mrákotách a můj život se najednou rozpadl na tisíc střepů. Říkáte, že jsem se naštěstí mohla starat o Julinku? Bohužel jsem byla přesvědčená, že za všechno může ona! Kdybychom si ji nevzali, nebyla by rodinná oslava a Jirka by nejel odvézt strýčka…

Zatímco jsem do sebe ládovala jeden uklidňující prášek za druhým a doslova se utápěla v nekonečném žalu, moje tchyně Věra se k nám nastěhovala a bez řečí převzala péči o Julinku i o mě. Mě doslova odvlekla k psychiatrovi. Jenže kde není vůle, není šance něco změnit. Omámená spoustou prášků jsem celé dny prospala.

Rázný zákrok

Po dvou měsících toho Věra měla dost. „Tak poslouchej, Jituško,“ pustila se do mě jedno pondělní ráno, „takhle to dál nejde. Táta volal tomu tvému psychiatrovi a probral s ním, jak máš pomalu začít vysazovat ty prášky.“ – „Ale já je přece potřebuju!“ rozbrečela jsem se. – „Ty musíš být zase v pořádku pro Julinku! Ráda pomůžu, ale copak si to dítě zaslouží, aby máma celé dny fňukala? Jirka byl můj syn, na to jsi zapomněla? Myslíš si, že já netruchlím? Nebo že snad je to ostatním v rodině jedno? Není! Dobře ale víme, že se nic nevrátí. Život jde dál. Zůstala tu po něm Julinka a ty,“ ukončila dlouhou řeč Věra rozplakala se.

A tak jsem postupně začala vysazovat léky, chodila ven s Julinkou a pod dozorem Věry, mých třech švagrových a různých tetiček se pomalu vracela do života. Julinka mně přinášela tolik radosti! Za své počáteční mateřské selhání jsem se moc styděla.

„Chybu člověk někdy udělá. Důležité je umět si to přiznat a poučit se z toho,“ řekla mi Věra, když jsem to s ní rozebírala.

Měla pravdu i v tom, že život jde dál. Když jsem vodila Julinku do mateřské školy, seznámila jsem se s Lukášem, tatínkem malé Emičky. Její maminka zemřela krátce po porodu na rakovinu.

Vzali jsme se před šesti lety a na svatbě nám byla celá dnes už moje rozvětvená rodina. Na svatební hostině jsem jim poděkovala, hlavně Věrce. Bez ní bych se neodrazila ode dna a kdoví, jak by to dopadlo s Julinkou…


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Mariany (36): Před svatbou utekl!

Příběh Mariany (36): Před svatbou utekl!

Autor: podle příběhu Mariany L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 26. 9. 2021 0:05

V dálce už slyšela zvonit svatební zvony, všechno bylo zajištěné a objednané a termín důležitého…

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Autor: podle příběhu Edity K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 9. 2021 0:05

Mohla jsem tomu zabránit? O tom stále přemýšlí naše čtenářka Edita. Od smrti jejího bývalého…

Příběh Dagmar (56): „Dokonalé“ manželství

Příběh Dagmar (56): „Dokonalé“ manželství

Autor: podle příběhu Dagmar F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 9. 2021 0:05

Někdy už mě to věčné předstírání vadí a jsem z něj unavená. Myslím si, že děti to dávno ví. Já si…

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Autor: podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 9. 2021 0:05

Určitě znáte nějakou ženu, která neustále doma běhá s prachovkou nebo vysavačem a rovná třásně u…

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Autor: podle příběhu Hany E. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 9. 2021 0:05

„Za pár měsíců oslavím osmapadesáté narozeniny. Tedy pokud bude s kým,“ začíná své vyprávění Hanka.…

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Autor: podle příběhu Terezy H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 9. 2021 0:05

Věk nikdo nezastaví a s přibývajícími lety klesá možnost najít toho pravého – a hlavně mít děti! To…

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Autor: podle příběhu Jany S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 9. 2021 0:05

„Nikdy jsem nebyla žádná úchvatná krasavice. Ani hezká, ani ošklivá, prostě taková úplně normální…

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Autor: podle příběhu Milady C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 8. 2021 0:05

Dneska nám to připadá nepravděpodobné, ale ještě za první republiky běžně existovala manželství…

Tip šéfredaktorky

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

12. 9. 2021 0:05 autor podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková