
Příběh Eriky (52): Moje máma Eva
Od malička jsem ráda zpívala a malovala, hodná paní vychovatelka Jiřinka v dětském domově mě naučila hrát na klavír. Mým snem bylo stát se učitelkou v mateřské škole.
Špatný start
Své rodiče jsem nikdy neviděla. Tedy aspoň si to nepamatuji. Z různých dokumentů jsem později zjistila, že mámě bylo šestnáct, když jsem se narodila. Tátu v rodném listě nemám.
Údajně se o mě nějakou dobu starala babička, mámy matka, ale kromě mě bylo v malém bytě ještě dalších sedm jejích dětí. Nebyl mi ani rok, když mě sociálka přemístila do kojeneckého ústavu z důvodů „…nevhodných podmínek pro výchovu dítěte“.
Máma prý za mnou jednou přišla. Krátce nato tragicky zemřela při autonehodě. Nikdo z rodiny už se o mě nikdy nezajímal.
Místo učitelky kuchařka
Na střední pedagogickou mě nevzali. Výborné talentové zkoušky nestačily. Písemky z češtiny a matiky jsem sice udělala, ale jiné holky byly lepší. Obrečela jsem to a šla se vyučit kuchařkou. S čerstvým výučním listem jsem si našla práci v horské chatě v Krkonoších – mohla jsem tam totiž bydlet.
Jenže pak přišla velká rekonstrukce chaty a já jsem zůstala bez místa. Odpověděla jsem na inzerát, jehož prostřednictvím mateřská škola v pohraničí nabízela místo kuchařky s možností ubytování.
Prostředí školky se mi moc líbilo. Paní ředitelka byla starší žena, která milovala děti a ony ji. Další dvě učitelky byly mladé, v mém věku. Občas jsem odpoledne po práci ve školce ještě zůstala a pomáhala děti oblékat nebo jsem si s nimi hrála.
Pomocná ruka
„S dětmi to opravdu umíte, Eriko, to já poznám,“ poznamenala jednou ředitelka. „Máte k nim hezký vztah, máte trpělivost. Nepřemýšlela jste někdy o tom, že byste pracovala jako učitelka?“ – „To bych ráda, ale na školu už mě jednou nevzali…“ – „Netušila jsem, že jste to zkoušela,“ překvapeně se na mě podívala. „Mohla byste to zkusit dálkově. S přípravou vám pomůžu, tedy zařídím to, taky už se v matematických vzorečkách ztrácím. Ale češtinu s vámi budu trénovat já. Dostanete ode mě samozřejmě to nejlepší doporučení!“
„Eriko, přijďte k nám v neděli odpoledne na kafe,“ řekla mi v pátek odpoledne. „Syn se s vámi podívá na tu matematiku.“ Jirka totiž studoval pedagogickou fakultu, matematiku a fyziku.
Nedělní návštěvy se staly pravidelností. A já jsem se na ně těšila. V té rodině mi bylo krásně. Paní ředitelka, její manžel i Jirka se ke mně hezky chovali, ani slůvkem se nedotkli mého původu.
Sny se splnily
Zkoušky jsem zvládla jako jedna z nejlepších. Nebylo jednoduché chodit do práce a po večerech se učit. Někdy jsem nad učením usínala, jindy si říkala, že toho nechám, že to nedám. Pak jsem si uvědomila, že bych zklamala paní ředitelku, a zase se vzpamatovala. Měla jsem prostě ohromnou motivaci.
Jirka mi pomáhal nejen s matikou. Začali jsme spolu chodit a ještě před mou maturitou se vzali. Z „paní ředitelky“ se tak stala máma Eva a později báječná babička našich dětí.
Dneska už jsem sama ředitelkou mateřské školy, šťastnou mámou a brzy budu i babičkou. Za spoustu krásných věcí v mém životě vděčím Evě. Sice jsem jí mnohokrát děkovala, ale pokaždé jen mávla rukou. „To by přece udělal každý,“ říkala.
Před rokem zemřela. Vážná nemoc, se kterou se delší čas potýkala, ji přemohla.
Moje báječná mámo Evo, bez tebe by můj život nabral úplně jiný směr a bez tebe bych si nikdy nesplnila svůj velký sen. Posílám ti tam nahoru kytičku díků!
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky

Příběh Zdeny (59): Tragédie, která rozbila naše životy
Autor: podle příběhu Zdeny Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 26. 6. 2022 0:05„Sedím v křesle a prohlížím si staré album,“ začíná svůj dopis do redakce naše čtenářka Zdena. „Na…

Příběh Petry (52): Mám ho vzít zpátky?
Autor: podle příběhu Petry B. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 6. 2022 0:05Staré přísloví říká, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. Je to pravda, nebo jen okřídlený…

Příběh Katky (48): Domácí násilí zůstalo dlouho skryté
Autor: podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 6. 2022 0:05Domácí násilí má většina z nás stále spojené s „problematickými“ lidmi. Nechceme si přiznat, že k…

Příběh Petra (56): Nebát se navštívit lékaře. To je má rada pro všechny, kteří mají problémy s dýcháním
Autor: podle příběhu Petra J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 6. 2022 0:05V době, kdy stále kolísají počty nakažených virem COVID-19, můžeme problémy s dýcháním snadno…

Příběh Jolany (43): Nevím, kdo je otec mého dítěte
Autor: podle příběhu Jolany L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 6. 2022 0:05Většina dívek si představuje, jak potká toho pravého prince na bílém koni. Lásku korunuje krásná…

Příběh Hanky: (52) Poklad na cizí zahradě
Autor: podle příběhu Hany W. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 5. 2022 0:05Měla babička pravdu o zakopaných špercích na zahradě pod hruškou? Nebo šlo jen o výmysl popletené…

Příběh Jaroslavy (73): Z banální virózy se vyklubala zákeřná nemoc
Autor: podle příběhu Jaroslavy M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 28. 5. 2022 0:05Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je onemocnění, které ovlivňuje život pacienta na…

Příběh Ireny (43): Život s gamblerem
Autor: podle příběhu Ireny P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 5. 2022 8:00Padnout až na dno a pak se odrazit je těžké. Nejhorší však je stáhnout s sebou ty nejbližší, kteří…
Komentáře