Čas jen pro mě

První zklamání

Naše Klárka je sice jedináček, ale nikdy nebyla rozmazlená. Od malička nám dělala radost. Už od patnácti chodila po brigádách a za vydělané peníze si kupovala nějakou tu parádu nebo si připlácela na dražší mobil.

Bez problémů odmaturovala na obchodní akademii a dostala se na vysokou ekonomickou. Ještě na střední škole začala chodit se spolužákem Jirkou.

Byla strašně zamilovaná a zlobila se na nás, když jsme říkali, aby s plánováním společné budoucnosti byla opatrná. Věřila, že jedině on je ten pravý a že se narodili jeden pro druhého. Rozešli se, když byla druhý rok na vysoké. Teda, Jirka se rozešel s ní. Chystal se studovat v Americe a prý je nejvyšší čas vypravit se každý svou cestou.

Klárka nesla rozchod špatně. „Poznáš někoho lepšího, uvidíš,“ chlácholila jsem ji, „zamiluješ se a na Jirku si ani nevzpomeneš.“ K tomu nakonec došlo, ale nějak jinak, než jsme si představovali.

Příběh Karolíny (40): Kdo chce všechno, nemá nic

David bez minulosti

„Mami, tati, to je David,“ oznámila nám jednou v neděli odpoledne. Vedle ní stál vysoký pohledný mladík s nápadným tetováním. Že je instalatér a nemá ani maturitu, to nám nevadilo. On ale nepracoval. „Nechápu,“ divil se Petr, tedy manžel, „zdravý kluk a je na pracáku. Copak by někde nesehnal aspoň brigádu?“ – „Ale tati, vždyť jsem ti říkala, že je nemocný,“ zastávala se Davida Klárka. „Má něco se srdcem.“

Tak často David u Klárky přespával v jejím podkrovním pokojíčku, až u nás vlastně bydlel. „Ten poslední pronájem mu skončil,“ vysvětlovala Klárka. „Když je teď bez práce, z čeho by to taky platil?“

Tehdy jsme zřejmě propásli jedinečnou příležitost nastavit pravidla: bydlíš u nás, tak plať, a jestli nemáš z čeho, jdi pracovat. Pár měsíců se David snažil aspoň pomáhat na zahradě, a protože je manuálně zručný, opravil v domě spoustu věcí.

„Ty se nestýkáš s rodiči, Davide?“ zeptala jsem se, protože mi bylo divné, že nikam nejezdí, o rodině nemluví. – „Máma umřela, tátu jsem neznal,“ odpověděl a bylo vidět, že se o tom nechce víc bavit.

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru

Je těhotná!

Klárka měla před bakalářskými státnicemi, když nám oznámila „radostnou“ novinku, že je těhotná. Mně se mísily slzy štěstí se slzami obav a strachu. „Tak teď si musíš konečně najít místo, když budeš živit rodinu,“ nekompromisně řekl Petr Davidovi. Zdálo se, že to snad pochopil. Začal chodit na pohovory.

Překvapivě rychle našel práci ve firmě, která zajišťovala drobné opravy v domácnostech. Klárka mezitím složila státnice a necelé dva měsíce poté přišel na svět Kryštůfek. Mladí si začali s naší pomocí upravovat podkroví, aby tam měli víc místa a soukromí.

Příběh Věry (65): Láska jako z červené knihovny

Práce mu nevoní

Krátce po šestinedělí David přestal pracovat. „Nenechám se buzerovat od šéfa a ještě od těch pitomých ženských, co si nás volají a ničemu nerozumí.“ – „Asi jsi nepochopil, že ty podle tebe pitomé ženské jsou klientky, od kterých máš peníze,“ rozčíleně reagoval Petr. „Pokud si rychle neseženeš jinou práci, hledej si i jiné bydlení.“

„Mami, táta nás chce vyhodit,“ plakala Klárka. – „Tebe ne, ale pochop, že nebudeme živit mladého kluka, kterému se nechce pracovat!“ – „On je přece nemocný, má lékařskou zprávu, že má problémy se srdcem!“ No, o tom jsme si mysleli své.

„Uděláme to jinak,“ vesele nám sdělila dcera. „Já nastupuju na poloviční úvazek do účtárny, pak si najdu nějaké klienty, abych mohla ještě pracovat doma. A David bude hlídat.“

Příběh Zdeňky (60): Potkaly mě zvláštní náhody

Pracuje Klárka

Tahle idylka vydržela přesně dva měsíce. Pak měl David horečku, pak ho bolela hlava nebo byl unavený. „Mami, nemoha by sis vzít dovolenou?“ škemrala jednou ráno Klárka. „Až začne chodit Kryštůfek do školky, bude to lepší.“ Dovolenou jsem si vzala pětkrát.

„A dost,“ rozčílil se Petr. „Přece si nevyplácáš dovolenou po dnech na hlídání? Ať se stará David.“ Oběma nám bylo líto Klárky a Kryštůfek si nás samozřejmě omotal kolem prstu, ten za tátu přece nemůže. Ten měl teď jinou výmluvu – covid nebo chřipka. Nákaza je pro jeho nemocné srdce nebezpečná. A taky prý není pro něj nikde žádná práce.

Příběh Ivany (55): Jak jsem málem naletěla „facebookovému“ příteli

Překvapení v podobě babičky

„To je moje babička,“ představil nám David starší paní, která u nás zazvonila. „Vždyť si říkal, že nikoho nemáš?!“ podivila jsem se. – „Co by neměl?“ zareagovala jeho babička. „Máma s tátou o něm nechtějí ani slyšet, dokud nebude pracovat, dluží jim aspoň půl milionu. A mně taky! Každou chvíli si ode mě chodí půjčovat. Vnuka a mého pravnuka neukázal jim ani mně! Dejte si na něj pozor,“ upozornila nás.

„Vypadni z našeho domu!“ zařval Petr. „Příživníku jeden! Dva roky na nás parazituješ!“ – „Hm, tak to tedy půjdu hned,“ uraženě odpověděl a šel se balit. Kam tehdy šel, nevíme.

Klárka nám to dlouho nemohla odpustit. Od Davidova odchodu uplynul rok. Klárce pomáháme, jak to jde. Naštěstí je šikovná a začala dělat účetnictví doma, klientů má dost. Pracuje hlavně po večerech, když Kryštůfek usne, za pár měsíců půjde do školky, tak se jí trochu uleví.

A David? Pokud vím, Klárka se s ním stýká. Údajně kvůli malému. Spíš mu ale nosí peníze, protože bydlí v podnájmu a z čeho by ho platil, když nikde nepracuje?