Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Jindřišky (63): Neměla jsem ráda dceru své snachy
pxhere.com
Příběhy ze života

Příběh Jindřišky (63): Neměla jsem ráda dceru své snachy

datum: 6. 9. 2020 0:05 autor: podle příběhu Jindřišky V. napsala Alžběta Morávková
Celý život jsem učila na prvním stupni. Práce s dětmi mě nikdy neunavovala. Naopak, doslova mi dobíjela baterky. Teď se úplně stydím za to, že jsem si neuměla najít cestu k dceři své snachy.

Chtěla jsem velkou rodinu, jenže po těžkém porodu jsem už další děti mít nemohla. Péťa byl zlaté dítě. Skoro neplakal a na svět kolem sebe se pořád usmíval. Bezproblémovým zůstal i v pubertě. Kolikrát jsme si s manželem říkali, že to snad ani není možné a že nějaké potíže musí přijít! Nepřišly.

Těšení na vnoučata

Vystudoval medicínu. Jak jsme byli pyšní, když jsme na promoci slyšeli jeho jméno! Po povinné praxi a atestacích si otevřel pediatrickou ordinaci. Obdivovala jsem, s jakou trpělivostí a laskavostí se chová k dětem, jak s úsměvem na tváři všechno vysvětluje jejich maminkám. Jen tak nějak pro samou práci si zapomínal pořídit vlastní rodinu. Pár známostí měl, ale nikdy netrvaly dlouho. „Bude ti pětatřicet, měl by ses oženit a mít děti,“ domlouvala jsem mu. „Taky nejsme s tátou už nejmladší. Tak ať máme ještě sílu hlídat ti děti,“ popichovala jsem ho.

„Budete s tátou v neděli doma?“ zavolal mi jednou v pátek. „Chtěl bych vám někoho přivést,“ dodal tajuplně. Úplně ve mně hrklo! Konečně! Když chce přijít s dívkou na návštěvu, to by asi mohlo být vážné, přemýšlela jsem a v duchu už si představovala svatbu a vnoučata. „Tolik si to zase nemaluj,“ zabručel manžel schovaný za novinami, „aby nám pak nepřivedl o dvacet let starší ženskou se třemi dětmi,“ popichoval mě.

Návštěva a …. šok!

„Mami, tati, to je Klára a … tohle je Natálka!“ Zůstala jsem jako opařená! V první chvíli jsem si totiž nevšimla, že za atraktivní blondýnkou se krčí asi tříletá holčička. Modré uličnické oči s jiskřičkou a dlouhé blonďaté vlásky! Nervózně žmoulala v ruce plyšového psa.

Petr si všiml mých rozpaků. „Klára chtěla poprvé přijít bez Natálky, ale já jsem trval na tom, že Natálka patří ke Kláře a Klára ke mně. Chci si tyhle svoje holky vzít,“ usmíval se a držel jednou rukou kolem pasu Kláru a na druhé ruce mu visela Natálka.

Vzpamatovala jsem se a nakonec návštěva proběhla dobře. Natálka byla milá, vychovaná, manžela si okamžitě omotala kolem prstu. „Milé holky,“ řekl po jejich odchodu. „Vidíš, mámo, tolik si chtěla vnouče, a najednou budeme mít takhle šikovnou holčičku,“ usmíval se. Na rozdíl ode mě byl úplně v klidu. – „A tobě, Láďo, nevadí, že se Petr bude starat o cizí dítě?“ – „A proč?“ Nechápavě se na mě podíval. „Jindřiško, vzpamatuj se,“ vzal mě kolem ramen. „Víš, kolik kluků si najde ženu s dítětem?“

„Natálčin otec opustil Kláru, když byla těhotná,“ vysvětlil mi druhý den Petr, když jsem mu volala. „Známe se asi rok a půl, holky ke mně přišly do ordinace.“ Hm, řekla jsem si v duchu, takovou dobu nám tajil, že si našel ženskou s dítětem, asi mu to bylo trapné. Nahlas jsem ale nic neříkala a zachovávala dekorum. Logicky jsem si odůvodnila, že ta malá za to nemůže, ale nebyla jsem schopná tu propast překonat. Styděla jsem se, rozum mi velel mít ji ráda, ale cit to neuměl.

Jsem babička!

Při každé návštěvě jsem se moc snažila, ale asi ta strojenost ze mě čišela. U stolu bylo pokaždé takové zvláští napětí. „Mami, ty nejsi ráda, že má Klára dceru, viď?“ řekl jednou Petr. „Klára to tak taky cítí…“ –  „To se ti zdá,“ odpověděla jsem s vynuceným úsměvem.

Petr s Klárou si hledali společné bydlení a plánovali svatbu. Jednou nás požádali, jestli bychom Natálku na dvě hodiny pohlídali, protože se jeli podívat na nějaký byt... Manžel byl nadšený. Našel lego po Petrovi, stavěli spolu hrady. Natálka se smála a mě k tomu vůbec nepotřebovali. Pak zavolal Petr. „Mami, je mi to trapné, ale protáhlo se to, nevím, kdy se vrátíme,“ soukal ze sebe opatrně. „Nemohla by u vás Natálka výjimečně přespat? Klára pro ni ráno přijede.“ Nemohla jsem odmítnout.

„To je prima,“ rozzářily se Natálce oči, když slyšela, že u nás bude přes noc. „Víš, že jsem ve školce jediná, kdo nemá babičku,“ obrátila se na mě. „Věšinou mají všichni dvě, někdo i tři,“ ukazovala na prstíkách. Provinile jsem si uvědomila, že vlastně vůbec nic nevím o Klářině rodině. – „Klárce rodiče zemřeli při autonehodě, když studovala,“ zašeptal mi do ucha Láďa.

„Já jsem nikdy nespala bez maminky,“ vážně dodala Natálka, když jsem jí ustýlala. „Budeš mě držet za ruku?“ – „Jasně,“ přikývla jsem. – „Ale teď už budu moct ve školce říct, že mám babičku a že jsem u ní spala, viď, babi?“ Najednou mě vzala kolem krku a dala mi pusu na tvář. Rychle jsem se otočila a utřela slzy, které mi vstoupily do očí.

Druhý den si pro Natálku přijela Klárka. „Moc se omlouvám, paní Jindro, určitě se to nebude opakovat. To bylo jen výjimečně,“ rozpačitě stála v chodbě. – „Mami, mami,“ domluvila jsem se s babičkou, že tu budu od pátku do neděle, jako na víkend, víš?“ poskakovala Natálka. – „Budeme moc rádi, sami jsme to Natálce s dědou nabídli,“ rychle jsem dodala a podívala se na překvapenou Kláru. „Nedáte si s námi kafe? A asi bychom si měly tykat, když jsme rodina, co?“

Uběhly tři roky. Máme ročního vnuka Šimona. Ale mně dělá velikou radost i naše Natálka.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Jany (45): Švagr nás připravil úplně o všechno

Příběh Jany (45): Švagr nás připravil úplně o všechno

Autor: podle příběhu Jany Č.. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 1. 2021 0:05

Rodina, to jsou lidé, kteří si mají pomáhat. Aspoň by to tak mělo být. Ale co když vás ti nejbližší…

Příběh Jindřišky (45): Vztah se sestrami jsem už nenavázala

Příběh Jindřišky (45): Vztah se sestrami jsem už nenavázala

Autor: podle příběhu Jindřišky K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 1. 2021 0:05

„Otce jsem sice měla, ale vídala jsem ho tak jednou dvakrát do měsíce,“ píše Jindřiška. „Narodila…

Příběh Terezy (38): Chodila jsem s „mamánkem“

Příběh Terezy (38): Chodila jsem s „mamánkem“

Autor: podle příběhu Terezy Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 1. 2021 0:05

„Pokud se seznámíte s ‚mamánkem‘, vemte nohy na ramena! Závislosti na matce se většinou nezbaví…

Příběh Zuzany (48): Proč mě každý chlap opustí?

Příběh Zuzany (48): Proč mě každý chlap opustí?

Autor: podle příběhu Zuzany J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 3. 1. 2021 0:05

„Vím, že jsem byla naivní, ale věřím, že teď už se nezklamu,“ napsala nám do redakce Zuzana.…

Příběh Romany (40): Novoroční záhada hodinek od babičky

Příběh Romany (40): Novoroční záhada hodinek od babičky

Autor: podle příběhu Romany Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 2. 1. 2021 0:05

Občas se stanou věci, které si neumíme vysvětlit. A možná to tak má být…

Příběh Eleny (48): Novoroční překvapení

Příběh Eleny (48): Novoroční překvapení

Autor: podle příběhu Eleny F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 1. 2021 0:05

„Anonymní byt v anonymním paneláku na anonymním sídlišti. Tak nějak jsem žila po rozvodu,“ začíná…

Příběh Simony (44): Láska hory (a moře) přenáší?

Příběh Simony (44): Láska hory (a moře) přenáší?

Autor: podle příběhu Simony P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 27. 12. 2020 0:05

„Hned v úvodu musím říct, že nechci, abyste si můj příběh zařadili jen do škatulky o cizincích,…

Příběh Moniky (52): Vánoční anděl

Příběh Moniky (52): Vánoční anděl

Autor: podle příběhu Moniky S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 26. 12. 2020 0:05

Ta ukrutná bolest! A zase! „To přece musí přejít,“ uklidňovala jsem se. Břicho jsem měla jak kámen,…

Tip šéfredaktorky

Morgan Freeman (83): První roli dostal za trest

21. 12. 2020 0:05 autor Markéta Vavřinová