Čas jen pro mě

Neplánovaná, a hýčkaná

Přišla jsem na svět po třech starších bratrech jako neplánované dítě. Naši už byli starší rodiče. Zatímco dneska není čtyřicítka žádný limit pro mateřství, na konci 70. let to doslova budilo pohoršení. Vždyť mámě bylo čtyřicet jedna, když otěhotněla! Na malé vesnici na jižní Moravě to prostě způsobilo rozruch.

Máma s tátou si pozdní rodičovství užívali. Byla jsem modrooká blonďatá roztomilá holčička. Ve škole jsem se dobře učila a na gymnáziu měla bez problémů vyznamenání. Dostala jsem se na medicínu do Prahy a jako první z rodiny vystudovala vysokou školu. Vždyť taky na mé promoci máma s tátou beze studu oba brečeli. Jejich dcera je přece paní doktorka, pyšně se chlubili.

Příběh Lindy (41): Život podle plánu se vymkl kontrole

Mezi přátele by nezapadl

Zatímco studia a později i nástup do jedné pražské nemocnice a začátek mé kariéry byly ve znamení jednoho úspěchu za druhým, osobní život se mi tak trochu drolil pod rukama. Ještě na gymplu jsem chodila s Honzou, o rok starším klukem z vedlejší ulice. Po maturitě na stavební průmyslovce si našel místo jako stavbyvedoucí a začal plánovat: „Než se vrátíš z Prahy, postavím nám barák, bude tam místo i na ordinaci, abys pak nemusela nikam dojíždět.“

Rozešli jsme se po půl roce mého studia v Praze. Tedy, abych byla upřímná, rozešla jsem se s ním já. „Promiň, Honzo, jsi fakt hodný kluk, ale… Ale mezi mé nové přátele bys nezapadl,“ řekla jsem natvrdo. Nedovedla jsem si představit, jak by si moji kamarádi a kamarádky, z nichž většina pocházela z doktorských rodin, mohli rozumět z venkovským stavbyvedoucím.

Než jsem dostudovala, byl Honza ženatý, doma mu pobíhaly dvě děti a místnost, kde měla být moje ordinace, se proměnila v kosmetický salón jeho manželky Hanky.

Rozchod s Honzou naši ještě schvalovali. „Ty musíš hlavně dostudovat, pak si udělat atestaci. A takový vztah by tě svazoval,“ usoudila máma.

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Vysoká škola podmínkou!

Pár známostí během studia bylo takových „nezávazných“. Poslední rok se objevil Hynek. O deset let starší vedoucí pobočky cestovní kanceláře. Bez problémů se domluvil čtyřmi jazyky, galantně se choval k ženám, ve společnosti jsem se za něj stydět nemusela, táta si ho oblíbil, jenže… Neměl vysokou!

Přece si nevezmu někoho bez vysoké školy. „Až vyprchá zamilovanost, začal by nám ten rozdíl ve vzdělání vadit,“ rádoby moudře jsem ho poučila, když jsem se s ním před státnicemi rozcházela.

„Klárko, takový hodný člověk, a má tě moc rád,“ kroutila hlavou máma. – „A myslíš, že vysoká škola udělá z někoho lepšího člověka?“ nemohl se s tím srovnat táta.

Příběh Karolíny (40): Kdo chce všechno, nemá nic

Chlapi nejsou?

Nastoupila jsem na internu, udělala první atestaci. Práce mě moc bavila a naplňovala. Čas ale nezastavíš, roky splašeně běžely dopředu a já byla pořád sama. Ti správní adepti na mého partnera byli najednou rozebraní!

Emil, inženýr ekonomie, se kterým jsem chodila asi půl roku, se oženil s dcerou otcova společníka z firmy. „To víš, je to takový sňatek z rozumu,“ pokrčil rameny, „ale můžeme se dál klidně stýkat.“ Vyhodila jsem ho z bytu a celou noc probrečela.

Kolega z interny, Petr, byl nejen pěkný chlap, ale chytrý, sečtělý, zábavný a … zadaný! To jsem se však dozvěděla až poté, co se jeho snoubenka vrátila ze studia v zahraničí.

Příběh Petry (44): Vychovala jsem syna svého muže

Už chci jen dítě

Biologické hodiny mi začaly tikat jako o závod. Nechci přece nic tak mimořádného! Jen najít normálního mužského, který si mě vezme a bude se mnou mít děti. Vzít si mě ani nemusí, jen když budeme spolu, pomalu jsem ustupovala z požadavků.

Třetím rokem chodím s Ondřejem, je primář na gynekologii. Jen o pět let starší charismatický muž. Má jednu vadu – je ženatý a doma má desetiletou dceru. Pořád slibuje, že se rozvede, takové to, až dcera bude mít za sebou první třídu, teď zase až se dostane na víceleté gymnázium… Vím, že jsou to výmluvy. Vždyť se mnou nikam nechodí, na dovolené jezdím sama nebo s kamarádkou.

Já od něj už ale chci jen jedno: dítě. On to pochopitelně netuší, ani mu to říkat nebudu. Pokud to vyjde, postarám se o všechno sama. Jen kdyby se to podařilo!