Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Jany N. (59): I ještěrky mají karmu
Freepik, freepik
Příběhy ze života

Příběh Jany N. (59): I ještěrky mají karmu

datum: 23. 7. 2023 0:05 autor: podle příběhu Jany N. připravila Alžběta Morávková
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla nejmladším členem. Tatínek, právník, zabývající se – pro mě – velmi nudným oborem bytového práva, patrně pro zmíněnou úředničinu, v sobě objevil jistý protipól: velkou a nekončící lásku ke zvířatům, která se mu stala koníčkem a nám, jeho dětem a mamince, tak trochu postrachem a černou můrou. I když vlastně, zpětně vzato, velkým zpestřením našich všedních dnů.

Podivní mazlíčci

Zvířata, která si tatínek oblíbil, byla totiž vesměs z rodu obojživelníků, plazů a brouků. Trošku si myslím, že toto zaměření bylo patrně nejvíce ovlivněno faktem, že nedaleko našeho domu byl Zverimex, tedy obchod se zvířaty.

A to byl onen nebezpečný zdroj, ze kterého se čím dál častěji a v čím dál větším množství zvířata stěhovala k nám do bytu. Bohužel pro nás, ve Zverimexu nikterak neubývala…

Nový domov u nás našli gekoni, strašilky, želvy, agamy, úžovky, blavor (hnědý hadoještěr), přišli na řadu i američtí švábi – nic odpornějšího jsem neviděla, štíři, a vrcholem byla zmije růžkatá. Aby však byl výběr zvířectva trošku vyrovnán, měli jsme i „postelová zvířátka“ – morčata, křečky, koťátko, pejska, ale chvilku i kuřata, a samozřejmě nechyběla mluvící andulka Pepík.

Ano, naše rodina byla všemu přístupná!


 

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Terária moc netěsnila

Náš dědeček, velký domácí řemeslnický šikula, začal na přání tatínka vyrábět terária různých velikostí, aby všichni ti lezoucí miláčci měli svůj domov. Velmi rychle jsme zjistili, že dědečkem vyráběná terária prostě netěsní, takže postupně nebylo jasné, kdo žije v teráriu a kdo volně v bytě.

Takže velmi často nám tatínek hlásil: „Děti, utekl blavor, či bekon, nebo strašilka…! Kdo ho najde, dá ho zpět do terárka!“ Běžná věta, která pro byla pro nás denním chlebem.


Příběh Hanky: (52) Poklad na cizí zahradě

Štír u ledničky a šváb v posteli

Stávalo se, že si takhle jdete pro něco do lednice a málem šlápnete na štíra! Maminka měla tehdy hysterický záchvat a snažila se tatínkovi naznačit, že by nás štír přece mohl svým nebezpečně se třesoucím ocáskem i „smrtelně“ zranit, tatínek se ale velmi ohradil a „odborně“ vysvětlil: „Prosím tě, to je jen jako když píchne včelka…, uklidni se a nebuď hysterická…,“ a vrátil štíra na chvilku do terária.

Bráška jednou nad ránem ležel v posteli a uslyšel zvláštní zvuk u svého nosu – jakoby „cosi“ spadlo na polštář. Otevřel oči a on to americký šváb! Když nám to pak vyprávěl, se ségrou jsme dostaly záchvat smíchu, ovšem jen do té doby, než podotkl, že ho nechytil a milý mega velký americký šváb někam odlezl.

Navíc, nejchutnější potravou pro tuto tatínkovou faunu byli cvrčci, takže náš byt v noci hlasitě cvrčel! No, a tak jsme tedy vyrůstali.


Příběh Heleny (60): Manželství s kutilem v „chytré domácnosti“

Nový úlovek

Pro mě asi nejzásadnější byl zážitek s ještěrkou. Tatínek totiž doplňoval zásoby v teráriích i o vlastnoručně ulovené kousky. Jezdil vláčkem na svá oblíbená místečka v blízkosti Prahy a vozil si sklenice s otvory ve víčku a v těch pak přivážel ještěrkovité exempláře.

Jednou takhle, když jsem přišla ze školy, natěšeně mě táhl za ruku na balkón, kde byla přes léto umístěna velká terária. Tatínek byl úplně nadšený z nového úlovku! Chytil totiž nádherného samce ještěrky obecné. Měl modrozelenou barvu a celý se leskl. No a říká mi: „Pohlaď si ho přece!“ – Já na to: „Tati, ještěrky se nehladí.“ –„Ale jo, musíš, podívej, jak je krásný“!


Příběh Elišky (43): Když vám kočka vybere manžela

Ještěry nehladit

Nátlaku jsem podlehla, aby měl tatínek radost, přiblížila prst k ještěrce a stalo se to, co by napadlo každého, o to víc nenasytného ještěrčího samce – prostě mi chňapnul ukazováček. No a já jsem s hrůzou a zaječením cukla rukou směrem nad hlavu a milý ještěřák ještě chvíli držel prstík a až v poslední fázi oblouku, který má ruka opsala, se pustil.

Jenže, to už byl bohužel ve vzduchu a chudák padal dolů na ulici. Pod naším balkónem byl přechod pro chodce, a když jsem se vyklonila, viděla jsem, že samec spadl před hlouček lidí, čekající na zelenou. Po chvíli jsem koukla dolů a ten pohled ve mně navždy zůstane!


 

Příběh Stáni (61): Zvířata jsem neměla ráda, pak si mě čuvač omotal kolem prstu

Hlouček lidí se střídavě dívá vzhůru do nebes a na chodník, kde vedle sebe leželi ještěrčí samec a jeho hýbající se oddělený ocásek. Po chvíli ze dveří našeho činžovního domu vyběhl „šílenec, jen v trenýrkách, bosý…“ (můj tatínek)! Přiběhl k vyděšenému hloučku, do jedné ruky čapnul ještěrku, do druhé ocásek a zaběhl zpět do domu. Myslím si, že dodnes nikdo z čekajících občanů nepochopil, co se vlastně stalo, a jak mohla ještěrka spadnout z nebe – v Praze a na chodník.

Tatínkovi i ještěrčímu samečkovi jsem se omluvila, a už nikdy jsem nemusela žádné plazící se zvířátko hladit.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Hanky (49): Můj přítel „Skrblík“

Příběh Hanky (49): Můj přítel „Skrblík“

Autor: podle příběhu Hanky M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 2. 2024 0:05

Nikdo už dnes nečeká, že bude muž všechno platit. Ale přece jen se trochu předpokládá, že na víno…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 2. 2024 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Kateřiny (59): Se ztrátou nevlastního vnuka se nemohu smířit

Příběh Kateřiny (59): Se ztrátou nevlastního vnuka se nemohu smířit

Autor: podle příběhu Kateřiny T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 2. 2024 0:05

Malý Miky se na několik let stal součástí rodiny naší čtenářky Kateřiny. Příběh, který nám poslala,…

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Autor: podle příběhu Kláry W. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 2. 2024 0:05

„Kdo vybírá, přebere,“ říká jedno známé české přísloví. O jeho pravdivosti se přesvědčila naše…

Příběh Marty (51): Jak se mi život obrátil naruby

Příběh Marty (51): Jak se mi život obrátil naruby

Autor: podle příběhu Marty K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 15. 1. 2024 0:05

Ti, co si myslí, že k životu stačí jen práce a že o partnera a děti nestojí, bývají někdy…

Příběh Katky (44): Proč si mě nechce vzít?

Příběh Katky (44): Proč si mě nechce vzít?

Autor: podle příběhu Kateřiny S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 14. 1. 2024 0:05

„Když jsem byla malá, představovala jsem si, jak se budu vdávat v bílých šatech s vlečkou, a že…

Příběh Slávky (51): Falešná kamarádka mě málem připravila o práci

Příběh Slávky (51): Falešná kamarádka mě málem připravila o práci

Autor: podle příběhu Slávky D. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 1. 2024 0:05

Poznaly jsme se, když se Květa přistěhovala k nám do města a učitelka ve škole ji posadila vedle mě…

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Autor: podle příběhu Ivety J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 1. 2024 0:05

„Vždycky jsem si představovala, že můj život bude podobný tomu mých rodičů. Tedy vdám se z lásky,…

Tip šéfredaktorky

KVÍZ: Znáte francouzskou kuchyni?

14. 1. 2024 14:50 autor -jav-