
Příběh Hanky: (52) Poklad na cizí zahradě
Moje babička Milena pocházela z malého města na západě Čech. Její tatínek byl významný advokát a politik okresního formátu – podle babiččiných vzpomínek byli docela zámožní a bydleli v prostorném domě s velkou zahradou.
Emancipovaná Milena začala studovat na právnické fakultě. Jenže pak se přes naši rodinu přehnaly dějiny. Když se na podzim 1939 uzavřely vysoké školy, chyběl babičce poslední rok.
Tajemství na smrtelné posteli
Provdala se, narodil se můj tatínek a přišla další historická pohroma. Koncem čtyřicátých let jim noví mocipáni do domu nastěhovali podnájemníky. Dům i zahrada pustly, na opravu nebyly peníze a tak nakonec vilu pod cenou prodali a přestěhovali se do Prahy.
Babička se dožila krásných čtyřiaosmdesáti let. Jenže poslední roky její mysl ovládla postupně se prohlubující stařecká demence. „Haničko, na zahradě domu, kde jsme bydleli, jsou zakopané šperky,“ opakovala mi neustále, než zemřela. „Tatínek je zakopal pod tou velkou hruškou,“ pokaždé dodala. „Měli byste to vyzvednout. Co kdyby tu šperkovnici někdo ukradl?“
Nikdo tomu moc nevěřil, babička totiž měla spoustu starých cenných šperků, které ráda nosila. Navíc o „pokladu“ začala mluvit až pár let před smrtí. Do té doby o něm nikdo nikdy neslyšel.
Co kdyby to byla pravda?
Uběhlo několik let, měla už jsem svou vlastní rodinu, když jsem doma pro obveselení vyprávěla, že možná máme na cizí zahradě pod hruškou poklad. „A co když ta tvá babička nelhala?“ vážně se zamyslel můj manžel Radek. „Před válkou spousta lidí zakopávala šperky a cennosti.“ – „Nevím,“ pochybovačně jsem zakroutila hlavou. „Proč by nám o tom nikdy dřív neřekla?“
Červíček pochybností však začal vrtat i v mé hlavě. Začala jsem hledat informace na katastru nemovitostí a zjistila, komu nyní dům patří. Jména mi samozřejmě nic neříkala, mému otci taky ne.
„Víš co? Zajedeme se tam v sobotu podívat,“ navrhl Radek. „Nenápadně obhlídneme dům a okolí, projdeme se kolem… a uvidíme.“ Ani mě nemusel moc přemlouvat. Naše děti, tehdy ještě docela malé, jsme svěřili rodičům a vyrazili do západních Čech.
Výlet za pokladem
Dům jsme našli bez problémů. Zaparkovali jsme kus dál a vydali se na průzkum. Stál v tiché ulici obklopený nádhernou okrasnou zahradou – hrušku, ani jiné ovocné stromy jsme neviděli! „Obejdeme to ještě jednou z druhé strany,“ navrhl Radek. Tam nevedl žádný chodník, jen uzoučká zarostlá cestička. Z druhé strany byla polorozpadlá zeď, za kterou kdysi byla malá továrna.
Prodírali jsme se křovím u cesty a pokoušeli se skrz živý plot nahlédnout do zahrady. „Vylezu na zeď, třeba něco uvidím,“ napadlo Radka. S obavami jsem pozorovala, jak můj ne moc zrovna šikovný manžel se snaží zdolat vratkou zeď. V okamžiku, kdy už byl téměř nahoře, se mu pod nohou vydrolily zbytky malty, podjela mu i druhá noha, neudržel stabilitu a s ne zrovna slušným zaklením spadl na záda.
Snažila jsem se zjistit, co se mu stalo, takže jsem si nevšimla, že zadními vrátky se zahrady přiběhl mladý pár. „Volej policii,“ křičela žena asi v mém věku. – „Zavolej ty, já je pohlídám!“ odpověděl muž. „Nehýbejte se!“ řekl směrem k nám. „Už přes hodinu vás pozorujeme. To budou mít policajti radost, že jsme jim pomohli chytit zloděje, kteří tu vykrádají domy v okolí!“
Místo pokladu přátelé
„My nejsme zloději!!! Nikoho nevolejte, všechno vysvětlíme,“ zasípal zcela paralyzovaný Radek. – „Hm, tak ti nám asi fakt neutečou,“ poznamenal ten mladý muž.
Nějakou dobu trvalo, než jsme vysvětlili, kdo jsme a o co nám šlo. To už se žena nahlas smála: „Hruška? A pod ní poklad? Tak hruška tu tedy opravdu neroste!“ A vysvětlila nám, že dům koupili od městského úřadu před pěti lety. Zahrada prý byla zanedbaná, ale žádné ovocné stromy tam nebyly. „A to ani dřív,“ řekla nám. „Bydlím v téhle ulici celý život, rodiče mají dům naproti. Co si pamatuju, vždycky tu byla jen okrasná zahrada.“
Poklad jsme tedy nenašli. Zato jsme získali skvělé přátele. Iva a Pavel, tak se majitelé domu jmenují, trvali na tom, že musíme zajít na kafe.
Poklad jsme už dál nehledali. I když poznat prima lidi, s kterými se od té doby přátelíme, to je takový malý poklad. Babička by určitě měla radost.
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky

Příběh Zdeny (59): Tragédie, která rozbila naše životy
Autor: podle příběhu Zdeny Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 26. 6. 2022 0:05„Sedím v křesle a prohlížím si staré album,“ začíná svůj dopis do redakce naše čtenářka Zdena. „Na…

Příběh Petry (52): Mám ho vzít zpátky?
Autor: podle příběhu Petry B. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 6. 2022 0:05Staré přísloví říká, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. Je to pravda, nebo jen okřídlený…

Příběh Katky (48): Domácí násilí zůstalo dlouho skryté
Autor: podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 6. 2022 0:05Domácí násilí má většina z nás stále spojené s „problematickými“ lidmi. Nechceme si přiznat, že k…

Příběh Petra (56): Nebát se navštívit lékaře. To je má rada pro všechny, kteří mají problémy s dýcháním
Autor: podle příběhu Petra J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 6. 2022 0:05V době, kdy stále kolísají počty nakažených virem COVID-19, můžeme problémy s dýcháním snadno…

Příběh Jolany (43): Nevím, kdo je otec mého dítěte
Autor: podle příběhu Jolany L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 6. 2022 0:05Většina dívek si představuje, jak potká toho pravého prince na bílém koni. Lásku korunuje krásná…

Příběh Jaroslavy (73): Z banální virózy se vyklubala zákeřná nemoc
Autor: podle příběhu Jaroslavy M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 28. 5. 2022 0:05Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je onemocnění, které ovlivňuje život pacienta na…

Příběh Ireny (43): Život s gamblerem
Autor: podle příběhu Ireny P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 5. 2022 8:00Padnout až na dno a pak se odrazit je těžké. Nejhorší však je stáhnout s sebou ty nejbližší, kteří…

Příběh Heleny (59): Pravda je někdy úplně jiná
Autor: podle příběhu Heleny K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 21. 5. 2022 0:05„Když jsem ráno prohlížela zprávy na internetu, všimla jsem si rozhovoru k poslední knize známé…
Komentáře