Toužila studovat na vysoké škole a stát se učitelkou jako matka. Na to však rodina neměla peníze.
Proto pokračovala ve vzdělávání formou samostudia – docházela do místní knihovny a jako mimořádná studentka se zapsala na přednášky z francouzštiny, němčiny a výtvarného umění na ženskou univerzitu v georgijském městě Roma. Přivydělávala si kreslením portrétů.
Ellenina matka po porodu čtvrtého dítěte koncem roku 1881 onemocněla a zemřela. Na Ellen padla tíha celé domácnosti. Otec se s manželčinou smrtí nedokázal vyrovnat a propadal těžkým depresím, několikrát musel být hospitalizován na psychiatrii.
Tmavooká dívka neměla nouzi o přízeň mladých mužů. V rozporu s tehdejšími zvyky se však nechtěla vdát jen proto, aby „byla vdaná“. O budoucím muži měla jasnou představu – musí být inteligentní a zajímavý. Poté, co několik nápadníků odmítla, říkalo se o ní: „Ellie, the Man Hater.“ (Ellie nenávidí muže).
Když se krátce po smrti matky účastnila mše, kterou vedl její otec, byl tam přítomen i mladý právník Woodrow Wilson, který se přátelil s Elleniným bratrancem. Mladík z ní nemohl spustit oči! Pod „průhlednou“ záminkou přijel v brzké době na návštěvu. Pak začal Ellen pravidelně psát dopisy.
Ellen v něm našla muže, kterého si vysnila. Měli stejné názory na politiku a sociální otázky i na vzdělání žen a jejich postavení v rodině. Už pět měsíců po prvním setkání se zasnoubili. Svatba ale musela počkat, protože Ellenin otec spáchal v roce 1883 sebevraždu.
Po pohřbu se dívka vydala s penězi, které dostala z pozůstalosti, do New Yorku, kde rok studovala umění na Art Students League. Škola byla tehdy považována za radikální mj. pro genderovou rovnost.
Ellie se zapsala do několika kurzů malířství a sochařství. Zároveň pracovala jako dobrovolná nedělní učitelka v misijní škole.
Nezávislá a emancipovaná žena prý nenosila zásnubní prstýnek, protože si nechávala „zadní vrátka“ – co kdyby potkala ještě chytřejšího muže, než byl Woodrow?
Nakonec roku 1885 opravdu řekla své „ano“ o tři roky staršímu Woodrowovi Wilsonovi, který provozoval advokátní praxi a zároveň studoval politologii a připravoval se na dráhu vysokoškolského učitele. Ellen se svou znalostí němčiny a francouzštiny pro něj překládala odborné publikace.
Na Princetonské univerzitě, kde začal učit, se stal velmi oblíbeným profesorem. Když byl pak zvolen rektorem, zahájil široký program studijních reforem.
Byl proslulý svým bezvýhradným smyslem pro spravedlnost, proto ho Demokratická strana nominovala jako kandidáta na guvernéra státu New Jersey, přestože neměl žádné politické zkušenosti. To se ukázalo jako dobrý tah. Wilson vytáhl do boje proti klientelismu a korupci.
Jeho žena mu byla velkou oporou. Jako manželka rektora citlivě provedla historickou rekonstrukci panského sídla, které bylo rektoru univerzity a jeho rodině k dispozici. Kromě toho se zasloužila o založení dívčího gymnázia při Princetonu a o zřízení ošetřovny, kde zprvu byly jen zdravotní sestry, později tam ordinoval i lékař.
Svobodomyslná Ellen byla zastánkyní ženské rovnoprávnosti. Překvapila například manželovy přátele, kteří se odebrali na tradiční pánskou „kávu a doutníček“, když se k nim bez ostychu přidala a zapálila si!
Mezitím porodila tři dcery, Margaret, Jessie a Eleanor, které doma vyučovala. Jak děti vyrůstaly, postupně se vracela k malování. Inspirovaly ji i cesty po evropských zemích – Anglii, Skotsku, Francii a Itálii, kam cestovala s manželem, a později i sama.
Když se Wilson rozhodl kandidovat na prezidenta Spojených států, byla mu oporou, přestože v této sobě jejich manželství utrpělo vážné trhliny. Wilson se rád obklopoval ženami a aféra s jednou z nich, Mary Peckovou, mohla ohrozit jeho kariéru.
Wilson si sypal popel na hlavu a vztah nazýval „opovrženíhodnou chybou“ a „šílenstvím několika měsíců“. Ellen se nad to velkoryse povznesla, ale začala se u ní projevovat zřejmě dědičná duševní porucha, konkrétně těžké deprese.
Po zvolení manžela 28. prezidentem Spojených států amerických a přestěhování se do Bílého domu v roce 1913 se Ellen plně věnovala roli první dámy. Jak jí bylo blízké, zajímala se o charitu a o odstraňování nerovnosti ve vzdělávání různých národnostních a sociálních skupin.
Pořádala recepce, zvala významné hosty, které překvapovala tím, že byla schopná se s nimi pustit do diskusí na různá témata.
Útěkem z nesčetných společenských povinností pro ni byly návštěvy galérií, muzeí a divadelních představení. A pokračovala i v aktivní umělecké tvorbě. V podkroví Bílého domu si vybudovala ateliér, kde malovala a tvořila sochy.
K depresím, které ji sužovaly, se přidaly i problémy s ledvinami, tzv. Brightova nemoc. V březnu 1914 se její zdravotní stav prudce zhoršil, zemřela 6. srpna 1914 v Bílém domě.
Povinnosti první dámy pak chvíli plnila nejstarší dcera Margaret. Woodrow Wilson dlouho vdovcem nezůstal a v prosinci 1915 se oženil s vdovou po majiteli klenotnictví Edith Bollingovou Gaitovou. Wilson zemřel jako sedmašedesátiletý v únoru 1924. Edith ho přežila skoro o čtyři desítky let. Ta se nakonec stala jako první dáma mnohem známější než Ellen.
Zdroje informací: whitehousehistory.org, firstladies.org, millercenter.org
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
S neuvěřitelnou přesností popsal mnoho vědeckých objevů a vynálezů, které se uskutečnily až po jeho…
Milostný románek mezi herci Humphreym Bogartem a Lauren Bacallovou zůstal v historii zapsán jako…
Ještě před tím, než titulní stránky britských bulvárů ovládla princezna Diana, přidělávala královně…
Její jméno většině lidí nic neříká. Přitom krásná blondýnka Truda Grosslichtová patřila mezi…
Její život byl plný rozporů. Na jedné straně západní univerzitní vzdělání, na druhé síla východních…
Jako Afroameričan zažil na vlastní kůži rasovou segregaci. A to i coby lékař jeden ze zakladatelů…
Jen málo seriálových postav udělalo na diváky takový dojem jako Chandler Bing z kultovního seriálu…
„Když jsem začala psát příběh Alžběty (Elišky) Pomořanské, čtvrté manželky Karla IV., stála jsem…