Čas jen pro mě

Charismatický muž s depresemi

Ernest Hemingway, jeden z neznámějších spisovatelů 20. století, zaujal svou prózou literární kritiky i čtenáře. Za fasádou charismatického muže se ale potýkal s celoživotním bojem s depresemi, alkoholismem a psychickými problémy, které vedly k jeho sebevraždě 2. července 1961.

Psychické problémy nesužovaly jen Hemingwaye, ale i několik generací jeho rodiny. Jedna z jeho vnuček Mariel to nazvala „Hemingwayovým prokletím“.

Rodinné problémy

Byl druhým dítětem Clarence „Eda“ Hemingwaye a jeho ženy Grace. Ed byl úspěšný lékař a Grace bývalá zpěvačka a učitelka hudby.

13 podob Ernesta Hemingwaye (†61)

Většinu svého dětství prožil Ernest v rodinném domě v Oak Parku ve státě Illinois a v domě v michiganských lesích, kde mu otec předával svou lásku k lovu a přírodě. Navzdory klidnému zevnějšku dokázal být Ed násilnický a panovačný tyran.

Budoucí spisovatel měl také napjatý vztah s matkou, která ho v dětství převlékala za dívku. Hemingwayova třetí žena, novinářka Martha Gellhornová, později přičítala Hemingwayovy problémy se ženami právě jeho vztahu s Grace.

Vztek na otce

V prosinci 1928, když bylo Hemingwayovi 29 let, spáchal jeho otec sebevraždu. Po dlouhém období fyzických i finančních neúspěchů se zastřelil revolverem.

Gertruda Steinová (†72) a Alice Toklasová (†89): Pobuřující milostný příběh

Hemingway byl otcovou smrtí hluboce otřesen, což z velké části přičítal své matce. Střídavě pociťoval hněv nad tím, co považoval za „zbabělý“ krok, a pocit rezignace, že by ho mohl potkat stejný osud jako otce.

Pro mnohé z jeho rodiny a přátel byla Hemingwayova riskantní životní rozhodnutí, včetně jeho posedlosti lovem a krvavou podívanou v podobě býčích zápasů, stejně jako jeho účast ve španělské občanské válce a druhé světové válce, odrazem možná morbidní fascinace temnotou a smrtí. Jak údajně v roce 1954 řekl herečce a blízké přítelkyni Avě Gardnerové:

„Trávím zatraceně hodně času zabíjením zvířat a ryb, abych nezabil sám sebe.“

Kubánské období 

V roce 1940 si Hemingway koupil dům na Kubě, a přestože i nadále cestoval po světě, stal se jeho hlavním bydlištěm na dalších dvacet let.

Ava Gardner (†67): Osudoví muži naivní venkovanky, která se narodila na Štědrý den

V roce 1952 vydal své poslední významné beletristické dílo Stařec a moře, za které roku 1953 získal Pulitzerovu cenu a v roce 1954 Nobelovu cenu za literaturu.

V témže roce Hemingway málem zahynul po dvou leteckých nehodách na cestách po Africe, při nichž utrpěl frakturu lebky, natržená játra a slezinu, dvě prasklé ploténky a další zranění.

Nehody vedly k prudkému zhoršení jeho fyzického i duševního zdraví a spisovatel upoutaný na lůžko nedbal příkazů lékařů, aby omezil pití alkoholu.

Po změnách na Kubě změny v životě

Když se v roce 1957 se svou čtvrtou ženou Mary Welshovou konečně vrátil na Kubu, začal pracovat na knize A Moveable Feast (Pohyblivý svátek), vzpomínkách na svá první léta v Paříži.

Na rozdíl od všech předchozích děl měl problém knihu dokončit (vyšla až posmrtně). Když se zhoršila politická situace na Kubě, Hemingway s Mary v červenci 1960 odjeli. Během několika následujících měsíců se Hemingway stále více izoloval a byl paranoidní, přesvědčený, že je sledován FBI.

Pobyt na klinice

Na podzim roku 1960 se manželé usadili v nově postaveném domě v Ketchumu ve státě Idaho. Hemingwayova nervová labilita se stupňovala.

V listopadu odcestoval na proslulou kliniku Mayo v Minnesotě. Lékaři mu předepsali tehdy nový lék Librium a také elektroléčbu. To mu ovšem nepomohlo.

Po návratu domů zjistil, že není schopen psát. V dubnu byl hospitalizován znovu. Koncem června ho lékaři opět propustili. Dva dny po příjezdu domů, 2. července 1961 ráno se v předsíni domu střelil do hlavy. Byly to necelé tři týdny před jeho 62. narozeninami.

Bipolární porucha

V roce 2006 publikoval Dr. Christopher D. Martin, psychiatr a Hemingwayův fanoušek, průlomovou studii založenou na lékařských záznamech, korespondenci, životopisech a rozhovorech, jejímž cílem bylo objasnit Hemingwayovu duševní historii.

Nalezl podle něj významné důkazy o tom, že Hemingway vykazoval příznaky bipolární poruchy a také možné hraniční a narcistické rysy osobnosti, které byly umocněny celoživotním alkoholismem.

Hemingway v sobě pravděpodobně nesl genetickou predispozici k duševním chorobám, stejně jako hluboký, nevyřešený hněv na oba rodiče za svou výchovu.

Další sebevraždy...

Pouhých pět let po Hemingwayově smrti zemřela jeho sestra Ursula, která bojovala s rakovinou a depresemi, na následky úmyslného předávkování prášky.

John Irving: Autor slavného „Garpa“ řeší psaním své problémy

Leicester, Hemingwayův jediný bratr a nejmladší ze šesti sourozenců, byl autorem několika knih, včetně bratrova životopisu. Zastřelil se v roce 1982 po letech zdravotních problémů způsobených cukrovkou.

Hemingwayovo nejmladší dítě, Gregory (známý také jako Gloria), trpěl alkoholismem a byla mu diagnostikována maniodeprese a jeho vztah s otcem byl dále napjatý kvůli Hemingwayově neochotě přijmout transgenderovou identitu svého dítěte.

...a duševní poruchy

Dvě z Hemingwayových vnuček se potýkaly s duševními poruchami. Joan, přezdívané „Muffet“, nejstarší dceři Hemingwayova prvního syna Jacka, byla diagnostikována maniodeprese.

Gabriel Garcia Márquez (87): Mezi realitou a fantazií

Její sestra Margaux se snažila překonat poruchy učení včetně dyslexie a koncem 70. let se proslavila jako supermodelka a herečka. Fascinována mystikou svého slavného dědečka později prohlásila, že žije svým rychlým životem podle jeho vzoru.

Epilepsie, poruchy příjmu potravy, deprese a zneužívání návykových látek však zhatily její kdysi slibnou kariéru. V roce 1996 spáchala sebevraždu a její tělo bylo objeveno v den 35. výročí dědečkovy smrti.

Destruktivní rodina

Mariel Hemingwayová, mladší sestra Margaux a Muffet, se též stala herečkou a za svůj výkon ve filmu Manhattan získala nominaci na Oscara.

I ona se v několika obdobích svého života potýkala s depresemi a nedokázala se vyrovnat s vícegenerační duševní chorobou a zneužíváním návykových látek, které sužovaly její rodinu.

Narodila se několik měsíců po Hemingwayově smrti a vzpomíná na chaotickou výchovu, kdy jí a jejím sestrám nikdo o slavném dědečkovi moc neřekl. Jak řekla deníku Miami Herald:

„Vyrůstala jsem, když jsem sledovala rodinu, která byla naprosto úžasná a kreativní, ale také destruktivní a samoléčitelská. Všichni byli závislí. Nechtěla jsem skončit jako oni. Měla jsem poslání.“

Odhodlaná smazat stigma obklopující duševní nemoci a deprese i zlomit to, co nazvala „Hemingwayovým prokletím“, vydala několik knih a v roce 2013 vystoupila i v dokumentárním filmu.

Doufá, že osvětlením historie své rodiny pomůže ostatním vyhledat pomoc a přijetí, které si zaslouží.