V říjnu 1897 odešla Mileva studovat na univerzitu do Heidelbergu v Německu, kde jako mimořádná studentka navštěvovala přednášky z fyziky, matematiky a elektrodynamiky. V dubnu 1898 se vrátila do Curychu, kde začala důkladně studovat mj. geometrii, mechaniku, teoretickou fyziku, aplikovanou fyziku, experimentální fyziku a astronomii.
V té době se přátelství s Einsteinem přerodilo ve vztah. Mileva v něm viděla spřízněného člověka se stejnými zájmy. Einstein se inteligentní přítelkyně nechtěl vzdát, ale zasáhla jeho matka. Mileva nejen že byla o víc než tři roky starší (Albert se narodil 14. března 1879), nebyla z židovské rodiny, ale hlavně podle ní byla „knihomol“. Tedy pro potenciální tchyni počátku 20. století naprosto nevhodná snacha! Od manželky se přece očekávalo, že se bude starat o domácnost, a ne o vědu.
Za zmínku stojí, že státní zkoušku z fyziky Mileva složila stejně úspěšně jako její vyvolený. V roce 1901 Mileva otěhotněla a ve třetím měsíci úspěšně dokončila studium.
Einstein se k manželství neměl, nebo spíš mu v něm bránila jeho rodina. Mileva se tedy vrátila do Srbska, kde v lednu 1902 porodila dceru Lieserl. Moc se toho o ní neví. Údajně jako roční dítě onemocněla na záškrt a zemřela. Jiné zdroje naznačují, že ji Mileva dala k adopci.
„Potřebuji svou ženu, řeší všechny mé matematické problémy.“
Říkalo se, že se vzdala dcery, aby se mohla provdat. Nebyl to zrovna slibný začátek manželství. Vzali se v roce 1903 v Bernu, svatba byla jen malá. Společný život rozhodně měl k ideálu daleko. Protože ženy tehdy nemohly publikovat ve vědeckých časopisech, oficiálním autorem mnoha jejích odborných článků byl manžel. Mileva byla mnohem lepší v matematice, Albert ji potřeboval. Výrazně se podílela na objevu teorie relativity.
Manžele žili v Curychu, kde Einstein získal místo na univerzitě. Roku 1911 pak žili v Praze. Mileva porodila dva syny – v roce 1904 přišel na svět Hans Albert a roku 1910 Eduard. „Běžný“ život v jejich vědecké domácnosti byl mírně řečeno ve znamení chaosu a nepořádku. Mileva „nemusela“ domácí práce, které pro ni byly zbytečným zdržováním.
Od roku 1912 se neustále prohlubovaly rozpory v jejich vztahu. K velké radosti rodiny a především matky se Albert sblížil se sestřenicí Elsou Lowenthal.
Těsně před vypuknutím první světové války se Einstein stal členem Pruské akademie věd a přestěhoval se do Berlína. Mileva tam pobývala se syny jen krátce a vrátila se do Švýcarska. V Berlíně však zůstala Elsa – intelektuálně nekomplikovaná žena, která měla snahu o Alberta mateřsky pečovat.
Zatímco Albert si v Berlíně užíval s Elsou, Mileva ve Švýcarsku doslova dřela bídu z nouzí. Albert rodině posílal málo peněz a Mileva si přivydělávala výukou matematiky a klavíru.
„Rád bych ti poslal více peněz, ale já sám nemám. Žiji více než skromně, téměř žebrácky,“ napsal Albert Milevě.
V roce 1916 požádal Einstein o rozvod, aby legitimizoval svůj vztah s Elsou. Mileva nejprve odmítla a v reakci na rozvod se u ní objevily srdeční potíže. Einsteina to podle svědectví přátel velice „rozzlobilo“ a dokonce se nechal slyšet , že se „nebude zlobit, když Mileva zemře“.
Mileva nakonec s rozvodem souhlasila, ale předcházelo dlouhé vyjednávání o financích. Mileva si uvědomovala, že Albert může dostat Nobelovu cenu za práci v oborou teorie relativity, na které mu pomáhala. Proto si prosadila, že případné peníze plynoucí z Nobelovy ceny dostane ona – respektive synové. Tak se také stalo.
Poté, co se roku 1921 stal nositelem Nobelovy ceny, Mileva dostala 180 000 švýcarských franků. Podle dohody z nich mohla čerpat úroky, ale peníze byly určeny pro syny. Mileva je investovala do koupi tří bytových domů ve Švýcarsku, ze kterých šel pravidelný příjem. Časem však dva musela prodat, aby utáhla náročnou léčbu mladšího Eduarda. Tete, jak mu říkala, nadějný hudebník, začal slyšet hlasy, na svou matku dokonce zaútočil. Byla mu diagnostikována schizofrenie a musel být v sanatoriu.
Bývalí manželé se po Elsině smrti (1936) částečně smířili. Když Albert jezdil za synem, navštěvoval i Milevu. Tu stíhala jedna pohroma za druhou. Trápil ji samozřejmě nemocný Eduard. V průběhu druhé světové války pak jejího bratra zajali Rusové, a přestože zůstal naživu, už nikdy se neviděli. U mladší sestry propukla duševní porucha.
Mileva, jeden z nejslibnějších matematických talentů začátku 20. století, zemřela zničená a unavená životem po posledním duševním kolapsu 4. srpna 1948 v Curychu, kde je pohřbena.
Albert Einstein přežil Milevu téměř o sedm let. Odešel jako geniální vědec a úspěšný muž, který společnost rád bavil rádoby vtipnou poznámkou:
„Přežil jsem nacismus a dvě manželky.“
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Když se láme rok, lítají špunty. Proto jsme vyzpovídali národní sommelierku Kláru Kollárovou,…
Když vás učí mistr řezník, je radost ochutnat výsledek. Jestli vás už napadla myšlenka domácí…
Renáta a Kristýna. Dvě ženy, které pracují srdcem. A je to vidět! Byť by se mohlo zdát, že jejich…
Jak vnímá současný svět nová generace mladých autorů? Poměrně netradičně na tuto otázku svou…
Vánoce nemusejí být ve znamení stresu a fyzického i psychického vyčerpání. Stačí se řídit radami…
Soňu znám dlouhá léta, potkávaly jsme se na tiskovkách, několikrát spolu strávily i čas na tzv.…
Když 29. listopadu 1872 v Neapoli zemřela Mary Fairfax Somerville, nekrolog v londýnském Morning…
Pro českou kotlinu byl humor vždy lékem na neduhy i nepřízeň doby. Jeho důležitost pro život se…
Komentáře