Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Helen Keller (†87): Hluchoslepá žena, která získala titul „bakalář umění“
Wikimedia Commons
Inspirace / Osobnost týdne

Helen Keller (†87): Hluchoslepá žena, která získala titul „bakalář umění“

datum: 14. 1. 2021 0:05 autor: Anna Vágnerová
Osud se s ní nemazlil. Přesto s ním neúnavně a vytrvale bojovala. Spisovatel Mark Twain ji přirovnal k Johance z Arku a označil za jednu z největších osobností své doby.

Městečko Tuscumbia v Alabamě je místem, kde se 27. června 1880 narodila Helen Adams Keller. Typicky jižanská rodina Kellerů tu vlastnila farmu a velké pozemky a dříve patřila mezi bohatou otrokářskou elitu. Po občanské válce však přišli o dost peněz a museli žít relativně skromně.

Rodinné kořeny

Helenin otec Arthur byl významným redaktorem místních novin North Alabamian, jeho kořeny sahají do Švýcarska, odkud přišel do Ameriky Arthurův pradědeček. V kontextu budoucích událostí je zajímavé, že jeden ze švýcarských předků byl prvním učitelem neslyšících v Curychu a vydal knihu o jejich výuce.

Po smrti první ženy Sarah, s níž měl dva syny Jamese a Williamse, se Arthur oženil s o dvacet let mladší Kate – její rodina byla příbuzná s druhým americkým prezidentem Johnem Adamsem.

Helen byla prvním společným dítětem tohoto páru, pak přišli na svět ještě dcera Milred a syn Philip.

Zákeřné onemocnění

Helen se narodila jako naprosto zdravé a bystré dítě, brzy začala mluvit. V 19 měsících vážně onemocněla, zřejmě šlo o meningitidu nebo zarděnky. Lékař nedával rodičům velké naděje. Dívenka se nakonec k překvapení všech uzdravila – úplně však ztratila sluch a zrak!

„V úplné tmě a tichu, které mě oddělují od světa, mi ze všeho nejvíc chybí přátelský zvuk lidského hlasu. Slepota odděluje člověka od věcí – hluchota od lidí.“

A to ji na dlouho vyřadilo z kontaktu s vrstevníky. Problém byl i s dorozumíváním s nebližšími. Ve své autobiografii později uvedla, že žila jako „sama v husté mlze na širém moři“. Částečně komunikovala jen s Marthou, o dva roky starší dcerou černošské kuchařky, která chápala její gesta a posunky. Nakonec si vytvořila svůj vlastní „jazyk“ asi šedesáti znaků, kterými sdělovala rodině, co chce. Lidi kolem sebe dokázala rozlišovat podle vibrace jejich chůze.

Co s ní?

Postižení v kombinaci se žárlivostí na mladší sestru Milred se projevovala hysterií a záchvaty vzteku. Arthur s Kate pochybovali o možném začlenění dcery do normální společnosti a vážně uvažovali o jejím umístění v domově pro zdravotně postižené.

Když bylo Helen šest, doslechl se Arthur o očním specialistovi v Baltimoru. Vypravili se za ním. Odborník dívku vyšetřil a potvrdil zdrceným rodičům, že zrak jejich dceři už nikdo nevrátí. Poradil jim ale, aby vyhledali Alexandera Bella, který měl zkušenosti s výukou postižených dětí. Ten je odkázal na Perkinsovu školu pro nevidomé v jižním Bostonu. Arthur překonal typicky jižanskou nedůvěru ke školám na severu a požádal ředitele školy o pomoc.

Zázrak jménem Ann

Ta přišla v březnu roku 1887 v podobě Ann Sullivan. Dvacetiletá dívka, která částečně ztratila zrak po infekčním očním onemocnění v pěti letech, byla absolventkou Perkinsovy školy pro nevidomé. Tam také podstoupila několik operací, po nichž se jí výrazně zlepšilo vidění.

Těžko si můžeme představit, že učitelka s oslabeným zrakem naučila hluchou a slepou žačku číst Braillovo písmo! Jejich „konverzace“ nejprve probíhala tak, že Ann se snažila Helen naučit prstovou abecedu. Do rukou jí vkládala různé předměty a pak jí do dlaně „napsala“, co to je. Malá Helen ale nechápala význam slov, nedovedla si je představit.

Voda!!!

Zlom nastal, když Ann podala holčičce do ruky hrnek s vodou. Voda přetekla a tekla jí po ruce. Ann jí do dlaně napsala W-A-T-E-R (voda). V tu chvíli si Helen rozpomněla na nějaký zážitek z ranného dětství – pochopila, co jí Ann napsala do dlaně, protože si vodu uměla představit!

Najednou vzala hrnek a podávala ho Ann, která okamžitě do dlaně vepsala toto slovo. A tak to pokračovalo…

„Víte, co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.“

Dveře se jí otevřely...

Jakmile se Helen naučila Braillovo písmo, byla unesena četbou. Krátce poté se naučila používat tužku a psát krátká slova, časem začala i mluvit! Byla schopná si vychutnávat i hudbu, protože cítila rytmus.  

To byl začátek téměř půl století dlouhého přátelství mezi Ann a Helen.

Poté, co Ann otevřela dívce dveře ke komunikaci s okolním světem, začala Helen navštěvovat Perkinsův institut, pak nastoupila na Cambridge School pro mladé dámy a roku 1900 studovala literaturu a historii na Radcliffe College, což byla ženská vysoká škola svobodných umění.

Houževnatá mladá žena

Mezi obdivovatele této houževnaté dívky patřil i spisovatel Mark Twain, který ji představil bohatému majiteli Standard Oil Henrymu Rogersovi a jeho ženě Abbie. Setkání s mladou nadanou ženou vzdorující všem životním překážkám je natolik nadchlo, že se rozhodli zaplatit její studium. Na Radcliffe musela Helen zdolávat mnohé problémy – učební pomůcky nebyly v Braillově písmu, učebny byly přeplněné a nikdo se jí nemohl mimořádně věnovat.

Přesto se nevzdávala. V roce 1904 se Helen Keller stala prvním hluchoslepým člověkem, který na Radcliffu získal titul „bakalář umění“. V té době už byla schopná normálně mluvit a kromě rodné angličtiny zvládala i němčinu, francouzštinu a latinu.

Nikdy se nevzdává

Dál se zdokonalovala v technikách komunikace, využívala například vibrační metodu Tadoma, hmatové čtení mluvené řeči, při které se hluchoslepý dotýká obličeje a krku mluvící osoby.

„Sami toho zvládneme tak málo, ale když se spojíme, zvládneme cokoli.“

Již na vysoké škole udržovala korespondenci s mnoha významnými lidmi a začala psát články do novin. S velkým ohlasem se setkala její autobiografie Příběh mého života, která vyšla v roce 1903 a byla přeložena do 50 jazyků!

Helen navštívila více než 25 zemí, kde přednášela o podmínkách neslyšících. Obhajovala lidi se zdravotním postižením, ale také vystupovala proti rasismu.

Má spoustu přátel

Přátelila se s mnoha významnými lidmi své doby – Alexanderem Bellem, Charlie Chaplinem či Markem Twainem. Podporovala aktivity Margaret Sanger, zastánkyně plánování rodiny a antikoncepce.

Setkala se se všemi prezidenty USA, kteří za jejího života pobývali v Bílém domě – od Grovera Clevelanda po Lyndona B. Johnsona.   

Nějakou dobu se angažovala v politice, vstoupila do Socialistické strany a vedla kampaň na podporu dělnické třídy.

Láska jí zůstala odepřena

Přestože toho hodně dokázala, v osobním životě jí zůstaly nesplněné sny a přání. Helen žila společně s Ann a jejím manželem Johnem Macym. Když se manželé v roce 1914 rozešli, zůstala bydlet jen s Ann.

Pak se zamilovala a v roce 1916 tajně zasnoubila s levicovým novinářem Peterem Faganem. Jejich vztah však skončil poté, co rázně zasáhla Helenina matka.

„Můj optimismus spočívá v dobré víře, že dobro převažuje.“

V pozdějších letech se aktivně věnovala získávání finančních prostředků pro Americkou nadaci pro nevidomé. V roce 1961 prodělala několik mrtvic. Prezident Lyndon B. Johnson jí roku 1964 udělil Prezidentskou medaili svobody – jedno z nejvyšších civilních vyznamenání USA. Zemřela ve spánku ve svém domě v Connecticutu 1. června 1968 jen pár týdnů před 88. narozeninami.

Za svůj dlouhý život publikovala kolem 475 článků a esejů o socialismu, náboženství, prevenci slepoty, kontroly porodnosti apod. Část jejího archivu byla bohužel nenávratně zničena při teroristickém útoku na New York 11. září 2001.


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Mileva Marić (†73): První žena Alberta Einsteina umřela v zapomnění

Mileva Marić (†73): První žena Alberta Einsteina umřela v zapomnění

Autor: Markéta Vavřinová, Datum: 22. 9. 2021 0:05

Její osud je smutný. Zůstala ve stínu slavného manžela, přestože se významně podílela na jeho…

Jana Košutová: „Nápad je to hlavní! A my i doma dřevěným nábytkem žijeme.“

Jana Košutová: „Nápad je to hlavní! A my i doma dřevěným nábytkem žijeme.“

Autor: Eva Zelinková, Datum: 8. 9. 2021 0:05

Největšími zálibami Jany Košutové jsou bytový a nábytkový design, dekorace, ale i móda. Prostě styl…

Barbora Novotná: Věděla, že bude věci dělat jinak

Barbora Novotná: Věděla, že bude věci dělat jinak

Autor: -red-, Datum: 18. 8. 2021 0:05

Zakladatelka anglické školky a školy B-English chtěla vlastní školku a školu, kde se bude mluvit…

Helena Treterová: „Mám radost, že máme v nabídce i drink prospěšný zdraví.“

Helena Treterová: „Mám radost, že máme v nabídce i drink prospěšný zdraví.“

Autor: Eva Zelinková, Datum: 11. 8. 2021 0:05

Možná to znáte. Zrovna máte před sebou delší cestu autem a přemýšlíte, jak za volantem neusnout.…

Tomáš Kunovský: „Baví mě, když se do pokrmu zapojí kromě chuti i sluch.“

Tomáš Kunovský: „Baví mě, když se do pokrmu zapojí kromě chuti i sluch.“

Autor: Martina Kadlecová, Datum: 4. 8. 2021 0:05

Když se Tomáš Kunovský při cestě za sbíráním nových zkušeností rozhodoval, zda půjde vařit do…

Kateřina Čížková: „Pokud se nejdříve nepostaráme sami o sebe, nepomůžeme vůbec nikomu.“

Kateřina Čížková: „Pokud se nejdříve nepostaráme sami o sebe, nepomůžeme vůbec nikomu.“

Autor: Eva Zelinková, Datum: 28. 7. 2021 0:05

Psychické problémy má v naší republice podle statistiky kolem 3 milionů lidí. Ne všichni se ale…

Lilian Wyles (†89): Detektiv v sukni aneb To Scotland Yard ještě nezažil

Lilian Wyles (†89): Detektiv v sukni aneb To Scotland Yard ještě nezažil

Autor: Jana Vavřinová, Datum: 6. 7. 2021 0:05

Vrchní inspektorka Lilian Wyles byla vůbec první ženou, která sloužila v londýnském Scotland Yardu…

Iva Kyselá: „Když je dusno v místnosti, vyvětráte. Ve vztazích se dá vyvětrat tím, že o svých pocitech mluvíme.“

Iva Kyselá: „Když je dusno v místnosti, vyvětráte. Ve vztazích se dá vyvětrat tím, že o svých pocitech mluvíme.“

Autor: Eva Zelinková, Datum: 23. 6. 2021 0:05

Harmonii do rodin se snaží vnášet soukromá Akademie rodičovství. Své o tom ví a s námi o tom…

Tip šéfredaktorky

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

12. 9. 2021 0:05 autor podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková