Čas jen pro mě

Velká láska

Byli jsme mladí, naivní a zamilovaní. Michal se zrovna vrátil z vojny, já čerstvě vyučená kadeřnice nastoupila do nově otevřeného kosmetického salónu u nás ve městě. Brát jsme se takzvaně museli, ale nevadilo nám to. Michalka se narodila půl roku po svatbě a Petřík za další dva roky.

Příběh Lucie (38): Táta opustil maminku, když onemocněla, ona mu odpustila

Michal pracoval jako automechanik a snil o tom, že si otevře vlastní autosalón. Na to byly potřeba peníze. Tísnili jsme se v pronajatém dva plus mini kuchyně, takže spíš bylo potřeba řešit bydlení. „Petro, budu jezdit taxíkem, tam se prachy jen sypou,“ překvapil mě jednou večer. „K tomu si nechám živnost na opravy aut. Bude na větší byt i na podnikání.“

Snažila jsem se mu vysvětlit, že svět bohatých taxikářů zmizel spolu se socialismem, ale nechtěl tomu věřit. „David začal taxikařit a je za vodou. Domluvil mi místo,“ ukončil diskusi. To jsem ještě netušila, že David jezdí pro místní „night“ klub. Povyrazit se tam chodili bohatí podnikatelé a manažeři z okolí, ale i z padesát kilometrů vzdálené Prahy. Právě ti potřebovali nad ránem odvézt domů a nešetřili na štědrém spropitném.

Peníze nejsou všechno

Po dvou letech jsme si mohli koupit krásnou zachovanou prvorepublikovou vilu. Děti měly své vlastní pokoje, já jsem dohlížela na postupnou přestavbu a renovaci interiéru a moc mě to bavilo. Jen Michal byl doma čím dál tím méně. Přestal už mluvit i o autosalónu. „Takhle jsem volný jako pták a vydělám si mnohem víc,“ říkal.

Příběh Ilony (46): Nebojte se jít za láskou

K hádce došlo, když jsem se rozhodla vrátit do práce. „Copak potřebuješ peníze?“ divil se Michal. „Co by za to jiná ženská dala! Můžeš se starat jen o děti a sama o sebe!“

Jenže já chtěla mít taky svůj život, být mezi lidmi a hlavně: mít vlastní peníze. Ještě, že mě Michal neudolal argumenty a já si prosadila své. Bez toho nevím, jak bych přežila další léta.

Obrovský šok a zklamání

Když vtrhla do domu policie, byla jsem naštěstí v práci a děti ve škole a ve školce. Michal se zapletl do prodeje kokainu! Prodával ho svým pasažérům v taxíku a měl už vybudovanou docela velkou skupinu pravidelných klientů.

Pak se náš život obrátil naruby. V garáži našeho domu se našly sáčky s bílým práškem. Strávila jsem mnoho hodin u výslechů, než vyšetřovatelé uvěřili, že s tím nemám nic společného. Michal putoval za mříže a já začínala od nuly. Z prodeje vily se uhradily dluhy, které přes vysoké příjmy Michal nadělal. Většinou šlo o hraní automatů.

Příběh Ireny (43): Život s gamblerem

Moc peněz mi nezbylo, tak jsem pro mě a děti pronajala malý byt a děkovala osudu, že mám vlastní práci.

Léta běžela, děti vylétly z domova a udělaly mě už dvojnásobnou babičkou. Já jsem se podruhé nevdala, ale prožila jsem krásných deset let s přítelem. Jiří byl o hodně starší a bohužel před dvěma roky zemřel.

O Michala jsem se nezajímala. V mých vzpomínkách zůstal jako ten hodný, pracovitý, ale naivní kluk, do kterého jsem se zamilovala. Náš rozvod proběhl v době, kdy byl ve vazbě. Protože ve vězení pracoval, posílal na děti aspoň nějaké peníze, i když to moc nebylo. Taky jim občas psal a zůstal s nimi v kontaktu.

Druhý pokus?

„Mami, mohla bych s sebou vzít v neděli na návštěvu tátu?“ překvapila mě jednou svým dotazem Michalka. „Víš, pořád se po tobě ptá. Oba s bráchou víme, že se k tobě nezachoval hezky, ale svůj trest si odpykal. Už několik let pracuje u kamaráda v autoservisu…“

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Přikývla jsem, ani nevím proč. Nemohla jsem ho poznat. Z toho krásného kluka zůstaly jen jeho oči. „Petruško, chtěl bych se ti aspoň omluvit, moc jsem ti ublížil a zničil jsem ti život “ tiše řekl a v ruce mě obrovský pugét růží. „Nezapomněl jsem, že ty jsi vždycky měla nejradši,“ usmál se. „Já vím, ty roky už nevrátím zpátky, ale mohl bych tě občas vidět?“

Začal jezdit pravidelně a děti by moc chtěly, abych udělala tlustou čáru za minulostí a vzala ho k sobě. Ale já vlastně nevím. Mohu mu ještě věřit?