Čas jen pro mě

Je už po půlnoci, ale pořád nemohu usnout. Tiše jsem vstala z postele, abych neprobudila Tomáše. Tak tu sedím za stolem a píšu – nebo spíš se vypisuju ze svého neštěstí.

Ty mě nemáš ráda...?

Malé město na severu Moravy, nezaměstnaný táta, který trávil víc času v hospodě než doma. A utrápená máma, která přes den prodávala v potravinách, po večerech uklízela kanceláře, aby nás s mladším bráchou Honzou uživila.

K rozvodu jsem mámu donutila já, když mi bylo patnáct. „Copak nevidíš, že na tobě jen parazituje?“ pohrdavě jsem se obrátila směrem k tátovi, který se díval na televizi a popíjel pivo. – Otočil se na mě a v očích měl slzy. „Karolínko, ty mě nemáš ráda!?“ překvapeně řekl.

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Nakonec se rozvedli, i když brácha byl proti a mámě se do toho moc nechtělo. Táta šel na ubytovnu, pak skončil na ulici a po pár letech zemřel. Máma už mi to nikdy neodpustila. „Jak jsi mohla být tak bezcitná, Kájo?“ vzlykala. „Byl to tvůj táta… a já jsem ho přes všechno, co dělal, měla ráda.“

Začnu jinak

Nechápala jsem to. Živila ho, k ničemu jí nebyl – tak proč ho pořád litovala? Zato jsem věděla, že já svůj život uchopím za správný konec. Ve škole jsem se snažila. Učení mi sice nešlo nijak lehce, ale byla jsem pilná. Po maturitě na obchodní akademii jsem si našla místo v Praze.

Začínala jsem v recepci velké mezinárodní firmy. Ráno jsem nasadila profesionální úsměv a celý den byla milá a příjemná na všechny. Po večerech jsem v kurzech pilovala angličtinu a němčinu.

Příběh Lindy (41): Život podle plánu se vymkl kontrole

Jak jsem očekávala, brzy si mě všimly pracovnice HR oddělení a po půl roce na recepci mi nabídly místo v sekretariátu ředitele společnosti. Za další rok ze mě byla office manažerka s několika podřízenými. S děvčaty v kanceláři jsem vycházela dobře, ale nekamarádily jsme se. Přátelila jsem se s manažerkami z obchodního oddělení. S nimi jsem se dostala do té správné společnosti, braly mě s sebou na různé večírky a akce.

Vím, co chci!

Léta běžela a mně chyběly dva roky do třiceti. Rozhodla jsem se, že je nejvyšší čas najít toho „pravého“, vdát se a založit rodinu. Ačkoli nějaké známosti mým životem prošly, měla jsem o budoucím manželovi jasnou představu: musí být finančně zabezpečený, samozřejmě pohledný a milý. Do cesty se mi náhodou připletl Tomáš. O dva roky mladší kluk z IT společnosti měl v naší firmě upravit software a přizpůsobit novým požadavkům.

Nejvíc jednal se mnou, takže jsem měla možnost ho dobře poznat. Měl dokončené bakalářské studium na technice a distančně dodělával magisterský stupeň. Jeho rodiče vlastnili dům v „dobré“ pražské čtvrti. Začali jsme spolu chodit a já jsem pomalu spřádala plány. Do třiceti jsem se chtěla vdát, po dvou letech první dítě, s odstupem dalších dvou let druhé. A pro jistotu jako pojistku i třetí.  

Vysokou nepotřebuje

Naplánovala jsem si, že Tomáš bude pracovat sám na sebe, už teď i klienti žádají jen jeho. Tak proč má peníze vydělávat někomu jinému? A školu dodělávat nemusí, stejně už je mu k ničemu. Zatímco Tomáš se mnou souhlasil, u jeho rodičů jsem tvrdě narazila.

„V naší rodině jsme vždycky dbali na vzdělání, Karolínko,“ upjatě mi řekla jeho matka, profesorka na gymnáziu. – „Myslím si, že dokončit vysokou by měl,“ rázně prohlásil Tomášův otec, primář na interně.

Začátek jde podle plánu

Tomáš si založil vlastní firmu, ale dodělával ještě školu. I proto měl méně klientů (a taky peněz), než jsem si představovala. Vítězství tedy bylo polovičaté, ale neodporovala jsem. Důležité bylo, že souhlasili se svatbou, i když tchyně několikrát poznamenala: „Nechápu ten spěch, mohli spolu klidně žít a vzít se později. Vždyť Tomáš je ještě tak mladý!“

Příběh Kateřiny (40): Vlastní vinou nemám děti

Od svatby uplynul víc než rok, Tomáš složil státnice a vztahy s jeho rodiči byly v pohodě. Dokonce nám dali k dispozici celé patro jejich krásné vily. Tomášova promoce byla dojemná a nakonec jsem byla ráda, že školu dokončil. Měla jsem pro něj připravený speciální dárek – pozitivní těhotenský test! „Kájo, nevadí ti, když se na chvíli projedu na motorce?“ zeptal se před večeří. „Potřebuju si trochu vyčistit hlavu!“

Proč se to tak zvrtlo?

Další hodiny a dny mám v mlze. Policejní auto před domem, tchynin kolaps, šok a nemocnice, kde pod obvazy ležel Tomáš připoután hadičkami k různým přístrojům. Vracel se domů, když mu pár ulic před naším domem nedal přednost opilý řidič náklaďáku.

Tomáš přežil, ale poranění míchy způsobilo, že nikdy nebude chodit. Je ochrnutý od pasu dolů. Zůstal na vozíčku. V domě jsme postupně vybudovali výtah a všude bezbariérový přístup.

Příběh Zuzany (48): Proč mě každý chlap opustí?

A já jsem po měsíci potratila. On je téměř impotentní. Lékaři sice umějí dělat divy, takže jsme absolvovali tři cykly umělého oplodnění. Nepovedlo se.

Tak chodím do práce, která mě najednou netěší. Tomáš má zakázek, že je ani nestíhá. Jenže k čemu jsou nám teď peníze? Miluju ho, nikdy bych ho neopustila. Jen už raději nepřemýšlím moc dopředu.

Máma mi tuhle řekla: „Kdo chce všechno, nemá nic.“