Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Karolíny (40): Kdo chce všechno, nemá nic
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Karolíny (40): Kdo chce všechno, nemá nic

datum: 14. 5. 2022 0:05 autor: podle příběhu Karolíny Č. napsala Alžběta Morávková
Naplánovat si život dopředu se většinou nepodaří. Věci a okolnosti kolem se mění a občas zasáhne nešťastná náhoda. O tom ví své naše čtenářka Karolína, která se s námi podělila o svůj příběh.

Je už po půlnoci, ale pořád nemohu usnout. Tiše jsem vstala z postele, abych neprobudila Tomáše. Tak tu sedím za stolem a píšu – nebo spíš se vypisuju ze svého neštěstí.

Ty mě nemáš ráda...?

Malé město na severu Moravy, nezaměstnaný táta, který trávil víc času v hospodě než doma. A utrápená máma, která přes den prodávala v potravinách, po večerech uklízela kanceláře, aby nás s mladším bráchou Honzou uživila.

K rozvodu jsem mámu donutila já, když mi bylo patnáct. „Copak nevidíš, že na tobě jen parazituje?“ pohrdavě jsem se obrátila směrem k tátovi, který se díval na televizi a popíjel pivo. – Otočil se na mě a v očích měl slzy. „Karolínko, ty mě nemáš ráda!?“ překvapeně řekl.


Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Nakonec se rozvedli, i když brácha byl proti a mámě se do toho moc nechtělo. Táta šel na ubytovnu, pak skončil na ulici a po pár letech zemřel. Máma už mi to nikdy neodpustila. „Jak jsi mohla být tak bezcitná, Kájo?“ vzlykala. „Byl to tvůj táta… a já jsem ho přes všechno, co dělal, měla ráda.“

Začnu jinak

Nechápala jsem to. Živila ho, k ničemu jí nebyl – tak proč ho pořád litovala? Zato jsem věděla, že já svůj život uchopím za správný konec. Ve škole jsem se snažila. Učení mi sice nešlo nijak lehce, ale byla jsem pilná. Po maturitě na obchodní akademii jsem si našla místo v Praze.

Začínala jsem v recepci velké mezinárodní firmy. Ráno jsem nasadila profesionální úsměv a celý den byla milá a příjemná na všechny. Po večerech jsem v kurzech pilovala angličtinu a němčinu.


Příběh Lindy (41): Život podle plánu se vymkl kontrole

Jak jsem očekávala, brzy si mě všimly pracovnice HR oddělení a po půl roce na recepci mi nabídly místo v sekretariátu ředitele společnosti. Za další rok ze mě byla office manažerka s několika podřízenými. S děvčaty v kanceláři jsem vycházela dobře, ale nekamarádily jsme se. Přátelila jsem se s manažerkami z obchodního oddělení. S nimi jsem se dostala do té správné společnosti, braly mě s sebou na různé večírky a akce.

Vím, co chci!

Léta běžela a mně chyběly dva roky do třiceti. Rozhodla jsem se, že je nejvyšší čas najít toho „pravého“, vdát se a založit rodinu. Ačkoli nějaké známosti mým životem prošly, měla jsem o budoucím manželovi jasnou představu: musí být finančně zabezpečený, samozřejmě pohledný a milý. Do cesty se mi náhodou připletl Tomáš. O dva roky mladší kluk z IT společnosti měl v naší firmě upravit software a přizpůsobit novým požadavkům.

Nejvíc jednal se mnou, takže jsem měla možnost ho dobře poznat. Měl dokončené bakalářské studium na technice a distančně dodělával magisterský stupeň. Jeho rodiče vlastnili dům v „dobré“ pražské čtvrti. Začali jsme spolu chodit a já jsem pomalu spřádala plány. Do třiceti jsem se chtěla vdát, po dvou letech první dítě, s odstupem dalších dvou let druhé. A pro jistotu jako pojistku i třetí.  

Vysokou nepotřebuje

Naplánovala jsem si, že Tomáš bude pracovat sám na sebe, už teď i klienti žádají jen jeho. Tak proč má peníze vydělávat někomu jinému? A školu dodělávat nemusí, stejně už je mu k ničemu. Zatímco Tomáš se mnou souhlasil, u jeho rodičů jsem tvrdě narazila.

„V naší rodině jsme vždycky dbali na vzdělání, Karolínko,“ upjatě mi řekla jeho matka, profesorka na gymnáziu. – „Myslím si, že dokončit vysokou by měl,“ rázně prohlásil Tomášův otec, primář na interně.

Začátek jde podle plánu

Tomáš si založil vlastní firmu, ale dodělával ještě školu. I proto měl méně klientů (a taky peněz), než jsem si představovala. Vítězství tedy bylo polovičaté, ale neodporovala jsem. Důležité bylo, že souhlasili se svatbou, i když tchyně několikrát poznamenala: „Nechápu ten spěch, mohli spolu klidně žít a vzít se později. Vždyť Tomáš je ještě tak mladý!“


Příběh Kateřiny (40): Vlastní vinou nemám děti

Od svatby uplynul víc než rok, Tomáš složil státnice a vztahy s jeho rodiči byly v pohodě. Dokonce nám dali k dispozici celé patro jejich krásné vily. Tomášova promoce byla dojemná a nakonec jsem byla ráda, že školu dokončil. Měla jsem pro něj připravený speciální dárek – pozitivní těhotenský test! „Kájo, nevadí ti, když se na chvíli projedu na motorce?“ zeptal se před večeří. „Potřebuju si trochu vyčistit hlavu!“

Proč se to tak zvrtlo?

Další hodiny a dny mám v mlze. Policejní auto před domem, tchynin kolaps, šok a nemocnice, kde pod obvazy ležel Tomáš připoután hadičkami k různým přístrojům. Vracel se domů, když mu pár ulic před naším domem nedal přednost opilý řidič náklaďáku.

Tomáš přežil, ale poranění míchy způsobilo, že nikdy nebude chodit. Je ochrnutý od pasu dolů. Zůstal na vozíčku. V domě jsme postupně vybudovali výtah a všude bezbariérový přístup.


Příběh Zuzany (48): Proč mě každý chlap opustí?

A já jsem po měsíci potratila. On je téměř impotentní. Lékaři sice umějí dělat divy, takže jsme absolvovali tři cykly umělého oplodnění. Nepovedlo se.

Tak chodím do práce, která mě najednou netěší. Tomáš má zakázek, že je ani nestíhá. Jenže k čemu jsou nám teď peníze? Miluju ho, nikdy bych ho neopustila. Jen už raději nepřemýšlím moc dopředu.

Máma mi tuhle řekla: „Kdo chce všechno, nemá nic.“


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru

Autor: podle příběhu Jolany P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 8. 2022 0:05

Většina dívek si od dětství představuje, jak kráčí svatební uličkou v nádherných dlouhých šatech s…

Příběh Lenky (56): Vnučka není očkovaná

Příběh Lenky (56): Vnučka není očkovaná

Autor: podle příběhu Lenky S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 8. 2022 0:05

„Můj život se doslova obrátil naruby před třemi lety, krátce poté, co si dcera našla nového přítele…

Příběh Evy (55): Vnoučata bych prý zkazila

Příběh Evy (55): Vnoučata bych prý zkazila

Autor: podle příběhu Evy T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 7. 2022 0:05

Když děti vyletí z domova, většinou se těšíme, až se staneme prarodiči. Vnoučata přinášejí do…

Příběh Slávky (51): Je můj syn nemocný, nebo jen zlý?

Příběh Slávky (51): Je můj syn nemocný, nebo jen zlý?

Autor: podle příběhu Slávky Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 7. 2022 0:05

„Těžko se o tom mluví. Mám dva syny a jako každá máma je miluji oba. Jenže u jednoho je to úplně…

Příběh Katky (49:) Matkou proti své vůli

Příběh Katky (49:) Matkou proti své vůli

Autor: podle příběhu čtenářky Kateřiny J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 7. 2022 0:05

Vždycky jsem říkala, že studuji proto, abych nebyla závislá na žádném chlapovi. Nechtěla jsem…

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Autor: podle příběhu Jany V. napsala Jana Hradilová, Datum: 23. 7. 2022 0:05

Některá zvířata mají zvláštní dar. Umí předvídat. Taková varování bychom neměli brát na lehkou váhu…

Příběh Anežky (53): Když zdravý rozum ustoupí fanatismu

Příběh Anežky (53): Když zdravý rozum ustoupí fanatismu

Autor: podle příběhu Anežky B. připravila Alžběta Morávková, Datum: 17. 7. 2022 0:05

Anežka od malička slýchávala, že děti jsou dar. A jejím rodičům „dary“ přibývaly jeden za druhým.…

Příběh Jany (54): Moje dcera dává všechnu lásku jen psům

Příběh Jany (54): Moje dcera dává všechnu lásku jen psům

Autor: podle příběhu Jany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 7. 2022 0:05

„Abych to uvedla na pravou míru, zvířata máme u nás v rodině rádi všichni a minimálně jeden pes a…

Tip šéfredaktorky

Příběh Jany (54): Moje dcera dává všechnu lásku jen psům

16. 7. 2022 0:05 autor podle příběhu Jany K. napsala Alžběta Morávková