Rodina, do které se 22. května 1959 Arthur Conan Doyle narodil, byla proslulá láskou k umění. Dědeček John byl malíř, umění se věnovali v dospělosti i Arthurovi bratři. Jejich otec Charles pracoval jako státní úředník, byl ale také nadaný malíř. Bohužel se rád napil a tak kromě toho, že zplodil úspěšného syna, nic zvláštního nedokázal.
Matka Mary byla na svou dobu velice vzdělaná dáma, která Arthurovi a jeho třem starším bratrům od dětství vštěpovala lásku k literatuře.
Mladý Arthur kupodivu nepokračoval v rodinné tradici a zvolil si „solidní“ povolání lékaře. Během studií medicíny na univerzitě v Edinburghu ale začal psát první povídky. Tam také potkal muže, který se stal předlohou pro Sherlocka Holmese. Dr. Joseph Bell byl skvělý lékař, vynikající pedagog, ale i mistr v pozorování, logice, dedukci a diagnostice. Všechny tyto vlastnosti měl Sherlock Holmes.
V průběhu studia se Arthurovi naskytla možnost odjet jako lodní chirurg s velrybářskou lodí za polární kruh. Zatímco lov velryb se mu zdál brutální a nijak ho nenadchl, objevil v sobě „duši tuláka a dobrodruha“.
Bez většího nadšení pak dokončil medicínu se specializací na chirurgii. Při této příležitosti nakreslil vtipnou karikaturu sebe sama s lékařským diplomem, kterou doplnil stručným textem: „Licence k zabíjení.“
Lékařské praxi se nejprve věnoval na parníku plavícím se mezi Liverpoolem a západním břehem Afriky, pak si otevřel vlastní ordinaci. Ta mu začala vydělávat až po třech letech. Víc než k medicíně ho to táhlo ke psaní. Pracoval na historickém románu z Anglie 17. století Micah Clark, zároveň psal povídky.
Studie v Šarlatové, první příběh s detektivem Sherlockem Holmesem, vyšel v roce 1886. Po návratu ze studijního pobytu ve Vídni, kde si rozšiřoval poznatky o očním lékařství, mu nezůstali téměř žádní pacienti. Aby uživil rodinu, pustil se opět do psaní. V časopise Strand Magazine pravidelně vycházely povídky s oblíbeným hrdinou, které se staly mezi čtenáři populární.
V roce 1885 se oženil s Louisou Hawkins, sestrou jednoho ze svých pacientů. Postupně se jim narodily dvě děti – dcera Mary a syn Alleyne. Manželství podle jeho slov i podle mínění jeho současníků bylo harmonické a spokojené. Pak Louisa onemocněla na tuberkulózu. Zařídil jí sanatorium ve Švýcarsku, v zimě roku 1896 s ní cestoval do Egypta v naději, že jí pomůže teplé klima.
Pod vlivem manželčiny nevyléčitelné nemoci upadal do depresí, umocněných ještě navíc smrtí otce. Tou dobou se začal zajímat o „život po životě“ a přitahoval ho spiritualismus a okultní vědy.
Péče, kterou Louise věnoval, jí opravdu výrazně prodloužila život. Opustil ji jen na krátkou dobu, když roku 1900 narukoval do búrské války. Zemřela mu doslova v náručí v červenci 1906.
Již dávno předtím, v roce 1897 se potkal s další osudovou ženou – Jean Leckie. O třináct let mladší mimořádně krásná plavovláska byla intelektuálně založená dívka z dobré rodiny, milovala sport, jezdila na koni a vystupovala také jako zpěvačka lyrických písní. Zamilovali se do sebe, ale Arthur nechtěl ubližovat nemocné Louise, a tak po vzájemné dohodě udržovali pouze platonický vztah.
Svatba se konala 14 měsíců po Louisině smrti v září 1907. Spolu s dětmi z prvního manželství se přestěhovali do nového domu v Sussexu. Tam přišli na svět synové, Denis a Adrian, a dcera Lena.
Arthur se věnoval psaní a hodně i s Jean cestovali po světě. Po vypuknutí první světové války se tehdy pětapadesátiletý Doyle nabídl, že nastoupí do armády jako vojenský lékař. Zkušenosti měl z búrské války. Vzhledem k vyššímu věku byla jeho žádost zamítnuta.
Ve válce ztratil Doyle syna z prvního manželství, jednoho z bratrů, dva švagry a dva synovce. Znovu upadal do depresí a spásu hledal v okultismu. Přidalo se i onemocnění srdce. To ho definitivně zradilo 7. července 1930.
Zemřel obklopen svou rodinou a poslední slova před odchodem na druhý břeh patřila jeho manželce. Zašeptal jí: „Jsi úžasná.“ (You are wonderful.)
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Osud této ženy je tak úžasný, že jeho převedení na filmové plátno by působilo nepravděpodobně. Po…
Na přání otce se vyučil rukavičkářem. Krátce poté, co Karel Hašler získal výuční list, utekl z…
Byla mírně řečeno zvláštní. Raději byla ve společnosti zvířat než lidí. Od dětství trpěla těžkými…
Její osud je smutný. Zůstala ve stínu slavného manžela, přestože se významně podílela na jeho…
Řeckému básníkovi Homérovi se připisuje zásluha, že napsal první epické příběhy „Ilias“ a „Odyssea“…
Zakladatelka společnosti, která nese její jméno, byla vizionářkou a vzorem. Estée Lauder ve všech…
V roce 1519 se Fernão de Magalhães vydal na odvážnou plavbu kolem světa. Snažil najít vodní cestu…
„A přece se točí,“ údajně pronesl italský matematik a fyzik Galileo Galilei, když odcházel od…