Čas jen pro mě

Na loď plující z belgických Antwerp do anglického Londýna 29. září 1913 nastoupil i Rudolf Diesel. Snědl večeři, ve 22 hodin odešel do své kajuty a požádal portýra, aby ho probudil druhý den ráno v 6:15. Do Anglie však už nikdy nedorazil.

Zmizel z lodi

Když se ráno nedostavil na snídani, vydala se ho posádka hledat. Muž ale nikde nebyl. Jeho kajuta byla prázdná, lůžko zůstalo netknuté a ležel na něm nepoužitý noční úbor. Na malém stolku byl otevřený Dieselův deník. U data 29. září byl nakreslen křížek. Na zadní palubě lodi se u zábradlí našel pečlivě složený mužův kabát a jeho klobouk.

10. října spatřili belgičtí námořníci v moři plovoucí tělo ve značném stupni rozkladu. Prsten a předměty, které se našly v jeho kapsách – peněženka, kapesní nůž a pouzdro na brýle, poznala Dieselova rodina. Oficiální verzí úmrtí je sebevražda, přesto se často hovoří i o vraždě.

Pokyny manželce

Slavný vynálezce spalovacího motoru měl obrovské dluhy, které nemohl splatit. Před cestou dal nic netušící manželce do ruky tašku s pokynem, aby ji otevřela až za týden. Později v ní našla dopis napsaný 25. září, kde bez bližšího vysvětlení popisoval, že je na něj vyvíjen velký tlak a že trpí depresemi. To nebyla žádná novinka, poprvé se léčil v mnichovském sanatoriu z „přepracování“ už v roce 1898.

Kromě dopisu byly v tašce také důležité dokumenty týkající se Dieselovy neutěšené finanční situace a dvacet tisíc německých marek v hotovosti. Zřejmě jeho poslední peníze, protože na účtech nic nezůstalo.

Nadaný mladík

Rudolf Diesel se narodil se 18. března 1858 v Paříži bavorským přistěhovalcům – Elise a Theodorovi. Po vypuknutí prusko-francouzské války v roce 1870 byla německá rodina nucena opustit Francii a odjet do Anglie. Dvanáctiletého Rudolfa poslali rodiče do otcova rodného Augsburgu k příbuzným, Barbaře a Christophovi Barnickelovým. Bezdětní manželé chlapce láskyplně přijali. Zejména Christopha, středoškolského profesora, fascinovaly chlapcovy široké zájmy a touha po vědomostech. Umožnil mu proto s radostí přístup do své rozsáhlé knihovny.

Mladý Rudolf úspěšně odmaturoval na průmyslové škole v německém Augsburgu a poté vystudoval techniku v Mnichově s výborným prospěchem. Před ukončením však onemocněl tyfusem a závěrečné zkoušky složil až o šest měsíců později než jeho spolužáci.

Prestižní zaměstnání

S inženýrským titulem v kapse nastoupil do firmy Carla von Linde, který se specializoval na projekty chladicích zařízení. Ten schopného mladého muže vyslal do Paříže, aby tam řídil jednu z jeho továren. Diesela už v té době zajímaly především motory a jejich sestrojování. Začal se věnovat projektování spalovacích motorů, které se brzy staly konkurenty do té doby užívaných parních.

V Paříži potkal o dva roky mladší Marthu Flasche, dceru notáře z německého Remscheidu, se kterou se v roce 1883 oženil. Narodily se jim tři děti, synové Rudolf a Eugen a dcera Heddy. Když mu Carl  Linde nabídl zaměstnání v Berlíně, přestěhovala se rodina v únoru 1890 do Německa.

Patenty

Za společnost Linde podal Diesel několik patentů. V únoru 1892 si nechává patentovat sám za sebe vznětový motor na naftu. S výkonem 20 koňských sil hravě překonal dosavadní parní turbíny a plynové motory. O nový vynález byl velký zájem v mnoha zemích – kromě Německa. To Rudolfa Diesela velice mrzelo.

V lednu 1898 otevřel vlastní továrnu na výrobu naftových motorů. První loď s tímto motorem byla postavena o tři roky později, roku 1908 pak byla sestrojena i lokomotiva na spalovací motor.

Špatný obchodník 

Jak byl Diesel geniální vynálezce, tak byl špatný obchodník. Navíc se zhlédl v utopickém socialismu a vydal knihu Solidarismus. V tomto díle popisuje, jak si lidé musí pomáhat, tedy ti bohatí chudým, a být k sobě solidární. Sám šel příkladem a rozdal nemalé finance. Když se k tomu přidaly špatné investice do nemovitostí a k tomu navíc i hráčská vášeň, přišel logicky osobní bankrot.  

V Londýně, kam už nedocestoval, se měl 1. října 1913 sejít s nespokojenými akcionáři jeho Consolidated Diesel Manufacturing.

Konkurence, nebo tajné služby?

Důkazy, že Diesel spáchal sebevraždu, nejsou. I když kombinace finančního krachu a depresivních sklonů tuto verzi podporují. Objevily se však i spekulace o vraždě. Zavražděn mohl být z konkurenčních důvodů – spalovací motor na naftu vytlačoval ostatní pohonné jednotky.

Údajně se také v předvečer 1. světové války Němcům nelíbilo, že se chystal prodat motory britskému námořnictvu. Na konci první světové války jeden z německých zajatců prohlásil, že na pokyn německé zpravodajské služby hodil Diesela do moře, aby zabránil jeho jednání s britskou admiralitou…

Pravda o smrti geniálního vynálezce navždy zůstane spolu s ním pochována v moři.