Čas jen pro mě

Našli ho rychle

Už se stmívalo, když strážníci kriminální policie Ahti Eränen, Mikko Juote a Jaakko Ridanpää v neděli 5. března 1989 vstoupili do bytu dvaašedesátiletého Anttiho Veikko Ilmari Siltavuoriho na helsinském Kauppakartanonkatu.

Hledali dvě osmileté dívky, Päivi-Marii Hopiavuori a Tanju Johannu Pirinen, které zmizely minulý pátek z dvorku v Myllypuru, kde si hrály. Policie dostala po telefonu tip, že Siltavuori, známý jako „Jammu“, se v době zmizení dívek procházel poblíž.

Siltavuori nevypadal nijak vyděšeně, když policie přišla. Seděl na pohovce, na nohou měl staré gumové holínky a mumlal cosi o tom, kde byl v posledních několika dnech. Byt vypadal ošuntěle, ale zachovale. 

Jeden z policistů podezřelého vyslýchal, zatímco další se porozhlédli po bytě a jeho okolí. 

Antti Veikko Ilmari Siltavuori. (zdroj: murderpedia.org)

Čokoládové tyčinky a slzný plyn

V lednici byla hromada čokoládových tyčinek, které mají rády děti. Siltavuori tvrdil, že má rád čokoládu, ale od té doby, co mu byla diagnostikována cukrovka a sladké nemůže, mu zůstala spousta tyčinek.

V kapse svetru pohozeného na židli na chodbě policie našla pouta a pod polštářem pohovky slzný plyn. V kožené pochvě pod opaskem měl Siltavuori ostrý nůž. Policisté ale nenašli nic, co by odkazovalo na dívky.

Bylo šest večer a před odchodem se policisté ještě podívali do Siltavuoriho šedého auta Ford Granada, které stálo na nedalekém na parkovišti.

Metod Trobec: Netvor z bývalé Jugoslávie

Překvapení v kufru auta

Chtěli auto odvézt forenzním technikům na prohlídku. Jaké však bylo jejich překvapení, když před odjedem konstábl Ridanpää otevřel kufr auta! Z něj se vyvalil oblak štiplavého kouře. Zápach pocházel z ohořelého plastového pytle, ve kterém byl spálený obsah.  

Na dotaz, o co jde, Siltavuori odpověděl: „To je maso.“– „Jsou to snad ty zmizelé dívky?“ zeptali se policisté. – „Samy to chtěly,“ byla jeho odpověď.

Siltavuori byl vrah, o tom nebylo pochyb. Nebylo však zcela jasné, proč holčičky zabil a upálil. Prokázalo se jen to, že 3. března 1989 v Myllypuro dívky naložil do auta.

Ernesto Picchioni: Netvor z Neroly spřádal sítě jako pavouk

Kdo byl Antti Veikko Ilmari Siltavuori?

Antti Veikko Ilmari Siltavuori se narodil 29. října 1926 v Joensuu. O jeho raném dětství je málo informací. Údajně bylo těžké kvůli otci alkoholikovi, který ho často fyzicky týral. Ve škole ho zase šikanovali kvůli špinavému oblečení. Už v 50. a 60. letech byl odsouzen za znásilnění pětileté dívky, sexuální obtěžování a pokus o vraždu.

Původně dostal za své zločiny 15 let vězení s možností podmínečného propuštění po 10 letech, protože byl shledán mentálně retardovaným. Poté, co si odseděl 11 let, ho vězeňský soud propustil, a to podmínečně. Navíc musel zůstat pod přísným dohledem v psychiatrické léčebně.

Siltavuori zemřel v roce 2012 v nemocnici Niuvanniemi ve věku 85 let. V posledních letech byl těžce dementní a po napadení jiným vězněm zůstal na invalidním vozíku.

Tip na zajímavou knihu

Mrazivý thriller o tom, jak se život, který jsme považovali za samozřejmost, může vmžiku změnit. Velký den je za dveřmi a Emily má svou luxusní svatbu na zámku do posledního detailu naplánovanou. Nedokáže ovlivnit jen tři faktory: počasí, svou matku Anniku a svého staršího bratra Erika. V den D je počasí na jedničku, ale co moc nevychází, je atmosféra, která mezi hosty začíná houstnout. Dávno pohřbené pravdy pomalu vyplouvají na povrch a staré křivdy z minulosti znovu ožívají. A aby toho nebylo málo, pár minut po půlnoci je na zahradě zámku učiněn děsivý objev... Napínavou knihu vydává nakladatelství Kalibr.

Zdroje informací: is.fi a murderpedia.org