Čas jen pro mě

Milionář bez vzdělání

Americký průmyslník, který získal jmění v ocelářském průmyslu, se stal významným mecenášem. Jako chlapec pracoval v pittsburské továrně na bavlnu a v roce 1859 se vypracoval na pozici správce divize Pensylvánské železnice.

Během práce pro železnici investoval do různých podniků, a to včetně železářských a ropných společností, a ve svých třiceti letech získal první jmění. Počátkem 70. let 19. století vstoupil do ocelářského průmyslu a během následujících dvou desetiletí se stal dominantní osobností v tomto odvětví. Poté, co roku 1901 prodal svou Carnegie Steel Company, se Carnegie věnoval filantropii.

Dětství prožil ve Skotsku. Tam se také 25. listopadu 1835 ve městě Dunfermline Andrew Carnegie narodil do nemajetné rodiny tkalce Williama a jeho ženy Margaret. Měl ještě staršího bratra Thomase. Když mu bylo dvanáct let, rodina emigrovala do Spojených států. Ani tam zkraje neměli na růžích ustláno. Do té doby chodil v Skotsku do školy, příchodem do Ameriky jeho formální vzdělávání skončilo.

Levi Strauss: Otec džínové módy

Nejdřív měnil špulky v textilní továrně

S otcem nastoupili do pittsburské textilní továrny. Malý Andrew 6 dní v týdnu, 12 hodin denně měnil špulky nití. Týdně si vydělal 1,20 dolaru (což odpovídá dnešním 38 dolarům).

Ambiciózní a pracovitý Carnegie vystřídal řadu zaměstnání, mimo jiné byl poslíčkem v telegrafní kanceláři a sekretářem a telegrafistou správce pittsburské divize Pensylvánské železnice. V roce 1859 se Carnegie stal nástupcem svého šéfa ve funkci správce železniční divize. Během svého působení v této funkci výhodně investoval do různých podniků, včetně uhelných, železářských a ropných společností a výrobce železničních lůžkových vozů.

Během občanské války v USA byl Andrew Carnegie odveden do armády; místo služby však zaplatil jinému muži 850 dolarů, aby se místo něj dostavil do služby, což byla v té době běžná praxe.

Josephine Bakerová bořila sexuální stereotypy a zároveň se zasazovala o občanská práva

Jeho hvězda stoupá

Po odchodu z železnice v roce 1865 pokračoval Carnegie ve svém vzestupu ve světě obchodu. Vzhledem k tomu, že americký železniční průmysl tehdy vstoupil do období rychlého růstu, rozšířil své investice související se železnicí a založil například společnost na stavbu železných mostů (Keystone Bridge Company) a telegrafní firmu, přičemž často využíval svých konexí k získávání důvěrných zakázek. Ve svých 30 letech se Carnegie stal velmi bohatým mužem.

„Shromažďování bohatství je jedním z nejhorších druhů modlářství. Žádná modla není tak ponižující než uctívání peněz,“ napsal v roce 1868, tedy ve svých 33 letech. „Bohatí mají morální povinnost rozdělovat své peníze tak, aby podporovali blahobyt a štěstí obyčejných lidí.“ (zdroj: Dwight Burlingame: Filantropie v Americe)

Filantropii a mecenášství se začal vážně věnovat až v roce 1881, kdy daroval knihovnu svému rodnému městu Dunfermline ve Skotsku

Na počátku 70. let 19. století Carnegie spoluzaložil svou první ocelářskou společnost poblíž Pittsburghu. Během několika následujících desetiletí vytvořil ocelářské impérium, které maximalizovalo zisky a minimalizovalo neefektivitu díky vlastnictví továren, surovin a dopravní infrastruktury, jež se podílejí na výrobě oceli. V roce 1892 byly jeho hlavní podíly sloučeny do společnosti Carnegie Steel Company.

František Palacký (†77): Dvě velké lásky „otce národa“

Oženil se až po padesátce

Andrew byl tak fixován na svou matku, že se za jejího života nechtěl oženit, aby se o ni mohl starat. Teprve poté, co roku 1886 zemřela, se tehdy jednapadesátiletý Carnegie oženil s třicetiletou Louise Whitfieldovou. Jediná dcera Margaret se manželům narodila až v roce 1897.

V roce 1901 koupil společnost Carnegie Steel bankéř John Pierpont Morgan za 480 milionů dolarů, čímž se Andrew Carnegie stal jedním z nejbohatších lidí na světě.

Poté, co Carnegie prodal svou ocelářskou společnost, odešel do důchodu a věnoval se na plný úvazek filantropii. Carnegie nakonec rozdal přibližně 350 milionů dolarů (v dnešních dolarech ekvivalent miliard), což představovalo většinu jeho majetku. Mimo jiné financoval založení více než 2 500 veřejných knihoven po celém světě, věnoval více než 7 600 varhan církvím po celém světě a obdaroval organizace, které se věnují výzkumu v oblasti vědy a vzdělávání.

Mezi jeho dary patřilo i 1,1 milionu dolarů potřebných na pozemek a náklady na stavbu Carnegie Hall, legendární koncertní síně v New Yorku, která byla otevřena v roce 1891. Díky jeho finančním darům byly založeny Carnegieho vědecký institut, Carnegie Mellon University a Carnegieho nadace. Jako milovník knih byl největším individuálním investorem do veřejných knihoven v americké historii.

Williamina Fleming (†54): Služka, která se stala uznávanou astronomkou

Jeho odkaz žije

Carnegie zemřel ve věku 83 let 11. srpna 1919 ve svém sídle Shadowbrook v Lenoxu ve státě Massachusetts. Jeho žena Louise byla až do své smrti v roce 1946 vlivnou členkou představenstva The Carnegie Corporation a pokračovala v manželově práci stejně jako dcera Margaret Carnegie Millerová.

Vraťme se ale ještě ke slavné Carnegie Hall, kde najdeme i české stopy. Premiéru tady roku měla Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka. Vystupovali tu Dagmar Pecková, Česká filharmonie, Talichovo kvarteto, ale i Karel Gott nebo Helena Vondráčková.

Zdroje informací: history.com, wikipedia.org a ct24.ceskatelevize.cz.