Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Ivy (56): Mám skvělou rodinu i práci, ale spokojená nejsem
Freepik, karlyukav
Příběhy ze života

Příběh Ivy (56): Mám skvělou rodinu i práci, ale spokojená nejsem

datum: 5. 8. 2023 0:05 autor: podle příběhu Ivy T. napsala Alžběta Morávková
Říká se, že láska hory přenáší, ale naše čtenářka Iva i přes šťastné manželství a pohodovou rodinu se ani po pětadvaceti letech doma necítí „doma“.

Rozdílné kořeny

Vdávala jsem se před třiceti lety za studentskou lásku. Vlado pochází z Bratislavy, po mamince je částečně Maďar, po otci má polskou a rakouskou krev. Možná i proto se tak snadno učí jazyky a je odjakživa světoběžník.

To já jsem se narodila v Praze ve Vinohradské nemocnici, na Vinohradech jsem chodila do jazykové školy i na gympl, jen na vysokou jsem se posunula do jiného pražského obvodu – na lékařskou fakultu blízko Karlova náměstí. Tam jsem také potkala Vlada, který chodil o dva roky výš.

Po svatbě jsme nějakou dobu žili v Praze. Vlado už pracoval na chirurgii, já začala dráhu praktické lékařky a oba jsme se připravovali na atestace. A taky se nám narodila naše dvojčata – Vojta a Verunka. Vlado se rozhodl zaměřit na plastickou chirurgii a na soukromé klinice, kde byl zaměstnaný, se mu dařilo. Pak přišla nabídka, která nám změnila život.


Příběh Heleny (59): Pravda je někdy úplně jiná

Nabídka, která nám změnila život

„Ivuško, dostal jsem skvělou nabídku,“ křičel mezi dveřmi. „Mám možnost vybudovat kliniku plastické chirurgie na Slovensku. Rozumíš? Já!“ rozplýval se. „Na pár let tam vyjedeme, pak uvidíme,“ měl jasno.

To nadšení jsem úplně nesdílela. Opustit rodiče, přátele a známé, odejít z rozbíhající se praxe… vlastně přetrhat kořeny a odjet někam, kde kromě Vladovy rodiny nikoho neznám. V duchu jsem si říkala, že to je jen na pár let.

Tak jsme se přestěhovali. Vlado se s nadšením pustil do budování kliniky, já jsem začala pracovat na půl úvazku.


Příběh Kristýny (39): Okradla mě vlastní teta

Děti byly ještě malé, chodily do školky a bylo třeba se jim věnovat. Když začaly školní docházku ve slovenské škole, trochu jsem z toho byla nervózní. „Myslíš, že se naučí dobře číst a psát i česky?“ ptala jsem se Vlada. – „Ty všechno moc řešíš!“ smál se. „Vždyť je přece úplně jedno, jestli budou chodit do školy tady nebo v Česku. Hlavně, ať se učí jazyky, jsou to přece Evropané,“ ukončil diskusi.

Léta běžela, Vlado vydělával dobré peníze, takže jsme si postavili dům. Pochopila jsem, že návrat do Čech se nekoná. „Ivuško, co pořád řešíš?“ řekl mi. „Autem jsi v Praze za čtyři hodiny.“ Já vím, je to pravda.

Děti odmaturovaly a Vojta začal studovat ve Vídni, Veronika v Bratislavě, pak odjela do Finska. Moje praxe praktické lékařky fungovala a funguje. Jenže já tu za tu dobu nemám skoro žádné přátele, snad jen Vladovu sestru s rodinou.


Příběh Martiny (40): Moje máma nemá ráda mě ani vnoučata

Nic mi vlastně nechybí, ale...

Během covidu mi v Praze zemřel otec a maminka zůstala sama. Bylo hrozně složité jet za tátou do nemocnice, vyřizovat pohřeb a další věci. Najednou jsem se stala cizinkou ve vlastní zemi. Maminka odmítla přestěhovat se do Bratislavy, tak jsem na dálku zařizovala domov seniorů.

Strašně se mi stýská po Praze, připadám si vykořeněná. Ale na Slovensku mám manžela, který mě miluje (a já jeho), společný dům a práci, pro mé děti je domovem Bratislava.

Dobře se nám daří, můžeme si dovolit krásné dovolené, procestovali jsme téměř celý svět. Do Prahy jezdím dvakrát do měsíce za maminkou.

Nemůžu si vlastně nikomu postěžovat. Jen si tam připadám tak sama. Co mi chybí? Vlastně nic. Jen „rodná hrouda“.


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Slávky (51): Je můj syn nemocný, nebo jen zlý?

Příběh Slávky (51): Je můj syn nemocný, nebo jen zlý?

Autor: podle příběhu Slávky Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 9. 2023 0:05

„Těžko se o tom mluví. Mám dva syny a jako každá máma je miluji oba. Jenže u jednoho je to úplně…

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru

Autor: podle příběhu Jolany P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 9. 2023 0:05

Většina dívek si od dětství představuje, jak kráčí svatební uličkou v nádherných dlouhých šatech s…

Příběh Tomáše (45): Sedm let jsem netušil, že mám syna

Příběh Tomáše (45): Sedm let jsem netušil, že mám syna

Autor: podle příběhu Tomáše V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 9. 2023 0:05

Poprvé vidět vlastní dítě, když už navštěvuje první třídu, je určitě skvělým námětem pro film. Ať…

Příběh Gábiny (59): Složitá cesta k adoptivnímu vnukovi

Příběh Gábiny (59): Složitá cesta k adoptivnímu vnukovi

Autor: podle příběhu Gábiny J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 9. 2023 0:05

„Otěhotněla jsem před maturitou a David přišel na svět, když mi bylo pouhých devatenáct,“ začíná…

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Autor: podle příběhu Lucie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 9. 2023 0:05

Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…

Příběh Hanky (48): Mrtvý manžel mi schválil přítele

Příběh Hanky (48): Mrtvý manžel mi schválil přítele

Autor: podle příběhu Hanky L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 3. 9. 2023 0:05

Celý život jsem si zakládala na tom, že jsem samostatná a racionálně uvažující osoba. Aby taky ne,…

Příběh Jany (54): Moje dcera dává všechnu lásku jen psům

Příběh Jany (54): Moje dcera dává všechnu lásku jen psům

Autor: podle příběhu Jany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 2. 9. 2023 0:05

„Abych to uvedla na pravou míru, zvířata máme u nás v rodině rádi všichni a minimálně jeden pes a…

Příběh Evy (55): Vnoučata bych prý zkazila

Příběh Evy (55): Vnoučata bych prý zkazila

Autor: podle příběhu Evy T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 8. 2023 0:05

Když děti vyletí z domova, většinou se těšíme, až se staneme prarodiči. Vnoučata přinášejí do…

Tip šéfredaktorky

Romány, od kterých neodtrhnete oči

14. 9. 2023 15:00 autor -mav-