Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Kristýny (39): Okradla mě vlastní teta
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Kristýny (39): Okradla mě vlastní teta

datum: 27. 2. 2022 0:05 autor: podle příběhu Kristýny L. napsala Alžběta Morávková
Rodina by si měla pomáhat, ale ne vždy tomu tak je. Naše čtenářka Kristýna se nemůže vzpamatovat z podrazu, který udělali nejbližší příbuzní, aby získali majetek – dům, kde žil nemocný Kristýnin otec.

Když mi umřela maminka, bylo mi teprve dvanáct let. Táta to nesl těžce. Byl o patnáct let starší než ona a v pětapadesáti zůstal na všechno sám. Jen pouhé dva roky před maminčinou smrtí jsme se nastěhovali do nového domu na okraji města. Najednou tam bylo tak strašně prázdno…

Vysněný dům

Ačkoli ho příbuzní přemluvali, aby dům prodal a koupil pro nás menší byt, nechtěl se z domu hnout. Říkal, že takový dům se zahradou si s maminkou vysnili a že odsud nemůže odejít. Nějak jsme to spolu zvládli.

Občas měla snahu nám pomáhat teta Věra, tátova mladší sestra. Několikrát do roka se vnutila na návštěvu a při údajném „důkladném“ úklidu se občas ozvalo. „Pavle, tady je svetřík po Ilonce. Kristýnka to stejně nebude nosit, vezmu ho našim holkám.“ Když se pokoušela tátu přesvědčit, že ty „zlaté náušnice po Ilonce  jsou nemoderní“, a chtěla si je vzít, táta zakročil. Věra se urazila a několik let jsme se vídali jen sporadicky.

Z domu se nehnu!

Čas běžel, já jsem se vdala a přestěhovala do Prahy, táta tvrdošíjně zůstával ve svém domě. Jezdili jsme tam několikrát do měsíce s manželem a našimi dvěma dcerami. Táta měl čím dál větší zdravotní problémy. Blížila se mu osmdesátka a těžce to zvládal. Zařídila jsem mu pravidelnou dovážku obědů a třikrát týdně docházela pečovatelka.

Pak se najednou objevila teta Věra. Už jí bylo přes sedmdesát, ale energii měla jak dvacetiletá. „Kristýnko, to ti není hanba, nechat tu tátu samotného?“ rozkřikla se na mě, když jsme se tam spolu potkaly. – „Věrko, já nikam nechci, Kristýnka mně nabízela bydlet s nimi. Ale dokud to takhle zvládnu, ze svého domu se nehnu,“ okamžitě reagoval táta.

Věra začala za tátou zase pravidelně jezdit. Občas mu upekla buchty nebo koláč, hlavně o tom ale uměla dobře mluvit. „Ještě, že jsem dneska přijela, Kristýnko,“ telefonovala, „Pavel tu měl poslední tři minerálky, dojeli jsme mu je koupit.“ Bylo zbytečné jí vysvětlovat, že nákup pro něj už máme v autě a povezeme ho tam další den.

Věra má klíče?!

Krátce po osmdesátých narozeninách tátu postihla mrtvice. Ten den zrovna přišla pečovatelka, která okamžitě zavolala sanitku. Vydala jsem se hned za ním do nemocnice. „Naštěstí přijel včas,“ řekl mi ošetřující doktor. „Pár dní si ho tu necháme, mělo by to být v pořádku.“

Uvědomila jsem si, že tam nemá ani ručník, tak jsem na otočku rychle jela k němu domů. Zarazilo mě, že je odemčeno. Pak mě napadlo, že záchranka odjížděla narychlo a pečovatelka zapomněla zamknout. Jenže v kuchyni seděla Věra: „Teto, co tu děláš? Ty máš klíče?“ překvapeně jsem se zeptala. – „A proč bych je neměla? Kdybych sem občas nepřijela, je tu chudák Pavel úplně sám!“

Když se táta zmátořil, opatrně jsem se ho zeptala, jestli dal tetě Věře klíče. „Ne, proč? Vždyť vždycky zvoní!“ Zřejmě si „vypůjčila“ ty náhradní, které visely v chodbě, a nechala je bez tátova vědomí přidělat.

Druhá mrtvice

Bohužel po první mrtvici rychle udeřila další, ta už měla fatální následky. Výpadky paměti a postupující demence. Jen z toho domu se nechtěl hnout!

Pečovatelky už docházely dvakrát denně, víkendy jsem pokryla já, někdy se objevila Věra. Tu jsem jednou přistihla, jak odchází z tátova domu s neznámým mladším mužem. „To je můj soused,“ reagovala na můj překvapený pohled. „Měl cestu kolem, tak mě vzal do auta.“

Táta ještě rok přežíval, zemřel v nemocnici na zápal plic několik dnů potom, co upadl a zlomil si krček.

Dům patří Věře!

Jako jediný dědic jsem u notáře nečekala žádné problémy. Táta sice chtěl dům přepsat už dřív na mě, ale nechtěla jsem. To byla asi chyba. Zjistila jsem, že dům už je napsaný na tetu Věru! Ten soused, kterého jsem tam s ní viděla, je totiž právník. Zřejmě v době, kdy táta vůbec netušil, co podepisuje, mu podstrčili darovací smlouvu.

Nejdřív jsem jen nevěřícně zírala, pak jsem zavolala Věře. „No, samozřejmě, že je to pravda. Myslela jsem si, že ti to řekl. Víš, chtěl mi poděkovat za to, že jsem se o něj starala,“ řekla.

Nemohla jsem se z toho vzpamatovat. Vždyť to byl dům, který postavili máma s tátou, kde jsem vyrostla a který měl patřit mně a mým dětem. Aspoň tak si to táta představoval.

Jak jsem se dozvěděla, smlouvu o darování je možné napadnout, protože táta prokazatelně nevěděl, co dělá. Před několika měsíci jsem se nakonec obrátila na právníka, i když se mi do toho moc nechtělo. Jsem zvědavá, jak to dopadne.


Rádi vaříte a pečete a chcete i ostatním prozadit rodinný recept? Recept + fotku posílejte na redakce@casjenprome.cz. Za každý recept s fotkou, který uveřejníme, pošleme hezkou knihu receptů jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Mariany (36): Před svatbou utekl!

Příběh Mariany (36): Před svatbou utekl!

Autor: podle příběhu Mariany L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 9. 2022 0:05

V dálce už slyšela zvonit svatební zvony, všechno bylo zajištěné a objednané a termín důležitého…

Příběh Michala: Epilepsie mi dopomohla k vysněné práci učitele

Příběh Michala: Epilepsie mi dopomohla k vysněné práci učitele

Autor: připraveno ve spolupráci se Společností E, Czech Epilepsy Association, z.s, Datum: 24. 9. 2022 0:05

Michala v jeho 25 letech postihl velký epileptický záchvat, který mu změnil život. Nutno podotknout…

Příběh Jitky (45): Síla velké rodiny

Příběh Jitky (45): Síla velké rodiny

Autor: podle příběhu Jitky R. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 9. 2022 0:05

Nečekaná smrt blízkého člověka zamává s psychikou a někdy trvá dlouhé měsíce i roky, než se z toho…

Příběh Karolíny: Vše se děje z nějakého důvodu

Příběh Karolíny: Vše se děje z nějakého důvodu

Autor: připraveno ve spolupráci se Společností E, Czech Epilepsy Association, z.s, Datum: 17. 9. 2022 0:05

Karolína je zdravotní sestřička, které do života nedávno vstoupila epilepsie. První záchvat…

Příběh Tomáše (45): Sedm let jsem netušil, že mám syna

Příběh Tomáše (45): Sedm let jsem netušil, že mám syna

Autor: podle příběhu Tomáše V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 21. 8. 2022 0:05

Poprvé vidět vlastní dítě, když už navštěvuje první třídu, je určitě skvělým námětem pro film. Ať…

Příběh Ivy (56): Mám skvělou rodinu i práci, ale spokojená nejsem

Příběh Ivy (56): Mám skvělou rodinu i práci, ale spokojená nejsem

Autor: podle příběhu Ivy T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 20. 8. 2022 0:05

Říká se, že láska hory přenáší, ale naše čtenářka Iva i přes šťastné manželství a pohodovou rodinu…

Příběh Jitky (53): Podivná loupež

Příběh Jitky (53): Podivná loupež

Autor: podle příběhu Jitky K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 13. 8. 2022 0:05

U nejbližších přátel neočekáváme, že by nás podrazili. Naše čtenářka až po dlouhé době zjistila,…

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru

Autor: podle příběhu Jolany P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 8. 2022 0:05

Většina dívek si od dětství představuje, jak kráčí svatební uličkou v nádherných dlouhých šatech s…

Tip šéfredaktorky

Nová SOUTĚŽ o 5 balíčků kosmetiky DERMEDIC

27. 9. 2022 15:00 autor -mav-