Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

datum: 6. 11. 2022 0:05 autor: podle příběhu Lídy C. napsala Alžběta Morávková
„Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč,“ začíná svůj smutný dopis paní Lída, která popisuje hořkou zkušenost s vlastní rodinou.

Vnučka bez mámy...

Když Petr domů poprvé přivedl Dášu, vůbec se mi nelíbila. V očích měla takovou skrytou zlobu. On byl ale tak zamilovaný! Nic jsem neříkala a v duchu se přesvědčovala, že jsem se asi zmýlila. „Nemám z té Dáši dobrý pocit,“ přiznal i Tonda, můj manžel.   

Po pár měsících Dáša otěhotněla. Tak nějak automaticky se ještě před svatbou s Petrem nastěhovali k nám. „U mámy je to malé,“ řekla, „a tady si můžeme přistavět patro.“ Stavbu jsme zaplatili my s Tondou. „Vždyť máme jen Petra, stejně by to bylo jeho,“ okomentoval to manžel.

Petruška byla nádherné miminko. Úplně nám rozsvítila život. Petr byl šťastný, zato Dáša si pořád na něco stěžovala. „Vůbec se nevyspím, nemám na nic čas. Proč ta holka pořád něco chce?“  

Utekla, když bylo Petrušce šest měsíců. Zoufalý Petr nevěděl, co má dělat. Na „mateřskou“ jsem nastoupila já. Dáša neměla o dceru zájem, alimenty neposílala. Říkali jsme si, že je to vlastně dobře. Petr si třeba přivede nějakou normální holku, která bude pro Petrušku náhradní mámou.


Příběh Alice (49): Duch mrtvé maminky mně pomohl

...i bez táty

K tomu bohužel nedošlo. Nepozorný řidič mu nedal přednost a Petr čelní srážku nepřežil. Zůstali jsme s Tondou sami s Petruškou. Ta nám pomáhala překonat nejhorší žal a smutek. Dobře se učila, po škole šla na obchodní akademii a doufali jsme, že třeba půjde i na vysokou.

„Babi, ozvala se mi máma,“ prozradila mi. „Víš, říkala, že udělala chybu a že by se mnou chtěla být v kontaktu.“ Radost jsem neměla, ale nic jsem radši neříkala. Přece jenom je to máma, třeba se jí po dceři zastesklo, třeba opravdu dostala rozum.


Příběh Jany (51): Prý jsem zlá tchyně

Změnila se

Petra s vyznamenáním odmaturovala, ale na vysokou nechtěla. „To je ztráta času, babi,“ řekla. Tonda ji přemlouval, ale nechtěla. Celkově se nějak změnila. Zajímaly ji jen peníze. O Dáše sice nemluvila, ale tušili jsme, že se s ní stýká. Nejdřív bydlela u nás, tedy sama v patře, pak si pronajala garsonku v Praze.

„Cestování vlakem do práce je hrozná ztráta času,“ vysvětlila. „Autem je to jen půl hodiny, ale vlakem jsem ztrácela skoro dvě hodiny denně dojížděním.“ Tonda jí koupil ojeté auto, aby nemusela jezdit vlakem.

Léta plynula, Petrušce už bylo víc než šestadvacet. Bydlela u nás, ale často na několik dní odjížděla pryč. S Dášou se scházela, ale k nám ji nikdy nepřivezla. „Máma říká, že jste na ni nebyli s dědou hodní, že utekla kvůli vám,“ prohlásila Petra. „Prý s vámi nechce mít nic společného.“

Před dvěma lety onemocněl Tonda – mrtvice ho úplně paralyzovala a po měsíci zemřel. A já jsem pak během dědického řízení udělala tu největší chybu svého života. Nechala jsem celý dům napsat na Petru. Trochu jsem doufala, že se tu bude víc zdržovat.


Příběh Aleny (59): Snacha nechce pracovat

Jsem jen „věcné břemeno“

Bylo mi divné, když jednou přijela spolu s nějakými dvěma lidmi. Asi nějací kamarádi, pomyslela jsem si. Prolézala s nimi barák od sklepa po půdu, prováděla je po zahradě. „Rozhodla jsem se, že ten barák prodám,“ oznámila mi večer. – „Já ti asi nerozumím!“ nechápavě jsem se na ni podívala. „To přece nemůžeš, vždyť tu bydlím. Kam bych šla já?“ – „To je zařízené. Ty tu samozřejmě zůstaneš jako věcné břemeno,“ lakonicky odpověděla.

Už skoro dva roky bydlím jako „věcné břemeno“. Mám k dispozici kuchyň, ložnici a příslušenství. Celé patro a zbylé dvě místnosti dole patří novým majitelům. Zahradu si taky upravili podle sebe, mně zůstal zahradní stůl a dvě židle v takovém malém výklenku poblíž domu. Ti lidé se ke mně chovají slušně, ale vidím, že jim překážím a že se nemohou dočkat, až tu budou sami.

A Petruška? Koupila velký byt v Praze a bydlí v něm s nějakým přítelem a s Dášou. Za mnou byla naposledy před rokem. Ani nevím, jestli se zlobím na ni, nebo na Dášu. Podle mě to bylo z její hlavy.

Chtěla bych svou jedinou vnučku ještě jednou vidět, než umřu. Snad se mi to přání splní.


Příběh Mirky (58): Snacha je silná kuřačka a vnučka tím trpí

Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Jana přemýšlela o sebevraždě, dnes pomáhá mladým odlepit se ze dna

Jana přemýšlela o sebevraždě, dnes pomáhá mladým odlepit se ze dna

Autor: podle příběhu Jany V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 10. 2024 0:05

Psychické problémy mezi mladými Čechy sílí. Většina ale mlčí, nemá se komu svěřit. Markeťačka a…

Příběh Jany (45): Švagr nás připravil úplně o všechno

Příběh Jany (45): Švagr nás připravil úplně o všechno

Autor: podle příběhu Jany Č.. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 10. 2024 0:05

Rodina, to jsou lidé, kteří si mají pomáhat. Aspoň by to tak mělo být. Ale co když vás ti nejbližší…

Příběh Soni (55): Záhada starého mlýna

Příběh Soni (55): Záhada starého mlýna

Autor: podle příběhu Soni Ž. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 10. 2024 0:05

„Dodnes si nedovedu tu záhadu vysvětlit,“ píše čtenářka Soňa. „V tom mlýně jsme se schovali před…

Příběh Jany (36): Mladá sportovkyně bojovala nejen s rakovinou, ale i s nedostatečnou rehabilitací

Příběh Jany (36): Mladá sportovkyně bojovala nejen s rakovinou, ale i s nedostatečnou rehabilitací

Autor: podle příběhu Jany F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 10. 2024 0:05

Šestatřicetileté Janě Forst byla diagnostikována rakovina prsu zhruba před dvěma lety, kdy si našla…

Příběh Táni: Skrytá nemoc ničila játra

Příběh Táni: Skrytá nemoc ničila játra

Autor: podle příběhu Táni N. připravila Alžběta Morávková, Datum: 14. 9. 2024 0:05

Po 35 letech od porodu císařským řezem paní Táňa vyřešila záhadu, proč její jaterní testy…

Příběh Renaty (40): Mám tři táty

Příběh Renaty (40): Mám tři táty

Autor: podle příběhu Renaty L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 2. 9. 2024 0:05

„Vím, že naše rodina je trochu netradiční, ale vyrůstala jsem obklopena láskou, kterou řada mých…

Dagmar N.: Existuje volání krve?

Dagmar N.: Existuje volání krve?

Autor: podle příběhu Dagmar N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 9. 2024 0:05

„Rozhodla jsem se napsat příběh své matky a vlastně také svůj. Příběh mé maminky se odehrál na…

Příběh Jolany (55): Nevím, jak vypadá můj syn

Příběh Jolany (55): Nevím, jak vypadá můj syn

Autor: podle příběhu Jolany V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 8. 2024 0:05

Vymanit se z koloběhu průšvihů a špatných věcí mi trvalo skoro pětadvacet let. To, co bylo, už…

Tip šéfredaktorky

Připravte si svatomartinskou husu s Velkou knedlíkovou kuchařkou

23. 10. 2024 15:39 autor -mav-