
Příběh Mirky (58): Snacha je silná kuřačka a vnučka tím trpí
U nás v rodině bylo vždycky „přechlapováno“. Já mám tři starší bratry, manžel Ivan mladšího bratra a nám se narodili – jak jinak – dva kluci, Vítek a Štěpán. Když máte doma dva kluky a manžela, není divu, že občas zatoužíte po takovém tom normálním ženském popovídání.
S mou tchyní Maruškou jsem si rozuměla, chodily jsme společně do divadla, půjčovaly si vzájemně knížky a někdy jen tak „drbaly“ nad kafem. Bohužel odešla brzy. S rakovinou bojovala statečně, ale nemoc byla silnější.
Je moc milá, ale...
Pár měsíců po Maruščině smrti nám přišel Vítek představit svou přítelkyni: „Mami, tati, to je Hanička,“ zářil zamilovaností můj starší syn. Hanička byla milá a příjemná, hovor přirozeně plynul. Až do okamžiku, kdy s úsměvem požádala o popelník. Trochu jsem zrozpačitěla. U nás se doma nekouří. Ivan si sice svátečně cigaretu dá, ale jen na balkóně.
Co teď? Kam až může jít slušnost hostitele, ale i hosta? „Nezlobte se, Haničko, tady se nekouří,“ zachraňoval situaci Ivan. „A víte co? Já si jako příležitostný kuřák půjdu zapálit s vámi na balkón.“
Hlavně, že se mají rádi
Brzy mladí začali přemýšlet o budoucnosti. Shodli se v tom, že nejdřív bude svatba. Měla jsem radost, že Hanka je stejně jako náš Vítek tradiční.
Občas jsem k nim přišla na návštěvu, ale trochu mi vadil všudypřítomný kouř. „Ty to necítíš?“ zeptala jsem se jednou Vítka. – „Ne. Mami, ty pořád něco máš,“ poznamenal částečně s úsměvem, ale viděla jsem, že mu to není příjemné. Tak jsem to dál nerozebírala. Hlavně, že jsou šťastní a mají se rádi, pokaždé jsem si řekla.
Pak Hanka otěhotněla. Vznášela jsem se na obláčku radosti! Budu babička! I můj Ivan zamáčkl slzu v oku.
První neshody
„Haničko, kamarádka mi dala pro miminko oblečení po jejich dětech. Chceš si vybrat?“ zeptala jsem se na jedné návštěvě u nich. „Můžu to přinést nebo se podívej, až přijdeš k nám.“ – „Nezlob se, Mirko, já po jiných dětech nic nechci,“ nekompromisně odpověděla. „Mám pocit, že to oblečení už nevoní novotou a že v něm pořád budu cítit jiné dítě. Prostě by mně to nevonělo,“ odpověděla a zapálila si.
„Ty kouříš v těhotenství!?“ vytřeštila jsem oči a úplně zapomněla na dětské hadříky. „Vždyť tomu děťátku ubližuješ!“ neudržela už jsem se. – „Mami, to už si přehnala,“ zastal se jí okamžitě Vítek. – „Řekla jsem jen to, co je všeobecně známé,“ odsekla jsem. „No, raději půjdu.“
„Hadříky po jiných dětech jí smrdí, ale kouř asi voní,“ ulevila jsem si doma, když jsem to líčila Ivanovi. „Promluvím s Vítkem,“ nabídl se. „Zajdeme na pivo a rozebereme to.“
Nemáme se starat
Z hospody přišel rozčarovaný a otrávený. „Představ si, že jsem se dozvěděl, že dítě stejně bude dýchat znečištěný vzduch a že se nemáme starat,“ rozčíleně vyprávěl Ivan.
Pak se narodila Sofie. Byla tak malinká, tak droboučká, pouhé dvě a půl kila! Hana a Vítek vypadali tak šťastně. Polkla jsem poznámku, že silné kuřačky mají děti s malou porodní váhou.
S Hankou jsme se k sobě chovaly tak nějak zdrženlivě. Na návštěvách jsme trpěli. Hanka sice kojila, ale dál kouřila. „To je smrad jak v putyce čtvrtý kategorie,“ neudržel se jednou Ivan. „Chudák Sofinka.“ – „Jen ať si zvyká,“ poznamenala Hanka.
Raději nic neříkáme
Kvůli Hančinu – a teď už i Vítkovu – kouření jsou naše vztahy napjaté. Sofince už byly tři roky. Je to moc šikovná a chytrá holčička. Bohužel bývá často nemocná. Většinou kašel a záněty průdušek. My s Ivanem jsme přesvědčeni, že ten smrad v bytě Sofince ubližuje. Nic nahlas už raději neříkáme. Nechceme přijít o možnost vídat se s zatím jedinou vnučkou. Aspoň s ní hodně chodíme ven do přírody.
Včera mi oznámil mladší Štěpán, že v neděli přijde na kafe s přítelkyní. Tak nevím, jestli se mám radovat, nebo se trochu bát.
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky

Příběh Ivany (55): Jak jsem málem naletěla „facebookovému“ příteli
Autor: podle příběhu Ivany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 14. 5. 2023 0:05„Zrovna včera jsem četla, jak byla odhalena skupina facebookových podvodníků,“ začíná svůj dopis…

Příběh Terezy (40): Nenávidím svou sestru!
Autor: podle příběhu Terezy A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 4. 2023 0:05„Úplně mi zničila život. Žárlila od chvíle, kdy mě naši přivezli z porodnice. Najednou už nebyla…

Příběh Lýdie (47): Hledání ztraceného bratra
Autor: podle příběhu Lýdie k. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 4. 2023 0:05„Moje poslední vzpomínka na bratra je z dětského domova. Stojím na schodech, hystericky pláču a…

Dagmar N.: Existuje volání krve?
Autor: podle příběhu Dagmar N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 15. 4. 2023 0:05„Rozhodla jsem se napsat příběh své matky a vlastně také svůj. Příběh mé maminky se odehrál na…

Příběh Ireny (48): Manžel je závislý na sociálních sítích
Autor: podle příběhu Ireny A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 4. 2023 0:05Dobrý sluha, ale zlý pán. I tak se dá s nadsázkou mluvit o Facebooku a sociálních sítích obecně.…

Příběh Dany (48): Lásku mi přivedl pes
Autor: podle příběhu Dany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 4. 2023 0:05„Když mi děti k čtyřicátým narozeninám darovaly psa, netušila jsem, jak moc se tím změní můj život…

Příběh Haliny (45): Rodiče mi neodpustili rozvod
Autor: podle příběhu Haliny M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 4. 2023 8:00„Spolu se čtyřmi sourozenci jsme vyrůstali obklopeni láskou rodičů,“ začíná svůj dopis naše…

Vítek, otec tří dcer, byl velký sportovec. Dostal však mrtvici a upadl do kómatu
Autor: redakce ve spolupráci s Nadačním fondem Galenos, Datum: 28. 3. 2023 0:05Vítek Roušal z Plzeňska byl vždycky správný akční muž, který miloval přírodu a svou rodinu. Pak…
Komentáře