David se nejraději zabýval počítači, vystudoval vysokou školu a stal se programátorem. Na vysoké škole potkal i Radku, svou budoucí ženu, která studovala o dva ročníky pod ním.
Po promoci se vzali, oba měli dobře placená zaměstnání, tak nebyl problém získat hypotéku a začít stavět dům. „Budeme tam mít tři dětské pokoje,“ smála se Radka. „Jen co bude dům hotový, pořídíme si první mimčo.“
Dům stál, David s Radkou si založili vlastní firmu, o peníze neměli nouzi. Jen ty děti nijak nepřicházely.
„Zažádali jsme o adopci,“ řekli mi jednou, když jsem u nich byla na návštěvě. – „A to jste už vyzkoušeli všechny možnosti? Myslím umělé oplodnění…,“ zeptala jsem se. – „Víš, kolik je dětí, které potřebují lásku a nemají rodiče?“ otázkou odpověděla Radka. „Umělé oplodnění je proti přírodě,“ dodala.
Na jednu stranu jsem je chápala, na druhou jsem se nemohla srovnat s tím, že mi „babi“ bude říkat úplně cizí dítě. Když si domů přivezli tříměsíčního Matyáše, byli šťastní. Krásný, zdravý, klidný chlapeček… Strašně jsem se snažila, ale lásku jsem mu neuměla dát. Když mladí potřebovali, pohlídala jsem, ale v srdci jsem to prostě neměla.
Bylo pondělí odpoledne, seděla jsem v křesle s knížkou a čajem, když zazvonil telefon. Radčina maminka mi s plačícím hlasem říkala, že Radka s Davidem měli havárku.
Opilý řidič kamionu je smetl, když se vraceli od klienta. Jsou prý živí, ale oba musí na operační sál. „Můžeš vyzvednout Matýska ze školky?“ poprosila mě. Bydlí totiž sto kilometrů daleko. „Já zítra zajedu do nemocnice a zjistím podrobnosti.“
Došlo mi, že ve školce jsem pro vnuka nikdy nebyla. Přiběhla jsem před pátou, Matyáš tam byl poslední. Vysvětlila jsme situaci učitelce a vypravili jsme se domů. „Babi, proč tu není maminka? Chodí pro mě s tatínkem,“ měl v očích slzičky. – „Maminka s tatínkem jsou nemocní,“ vysoukala jsem ze sebe, „musíš zůstat pár dní u mě.“
„Babi, já chci maminku a tatínka,“ rozplakal se večer, když jsem ho uspávala. Vychovala jsem dva syny, ale s tímhle uslzeným uzlíkem neštěstí jsem si nevěděla rady. „Co kdybys spinkal se mnou?“ navrhla jsem. – „Tak jo, doma spím sám v pokoji, ale maminka mě u sebe nechává, když mám rýmu nebo když mám ošklivé sny,“ vážně mi řekl.
A tak jsme s Matýskem společně strávili dva týdny, než Radku s Davidem pustili z nemocnice. Několikrát za ním přijela i druhá babička a já si uvědomila, že na ni je zvyklý mnohem víc a že mají krásný vztah. Zamrzelo mě to, ale co dělat, když jsem si to zavinila sama.
„Babi, přijdeš pro mě zase do školky, i když už je maminka doma?“ upřel na mě očka Matýsek. – „Ráda, pokud to rodičům nebude vadit,“ řekla jsem a otočila se, aby nebyly vidět slzy v očích.
Od té doby uběhl rok a já se snažím být s Matym co nejvíc. A včera mi mladí prozradili sladkou novinu – Radka je v osmatřiceti těhotná! „To je díky Matýskovi,“ usmál se David. „Přinesl nám do života tolik štěstí a lásky.“
A já už se moc těším. Vyprávíme si s Matym o miminku, které se narodí. Já už vím, že mezi nimi nebudu dělat rozdíly.
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Většina dívek si od dětství představuje, jak kráčí svatební uličkou v nádherných dlouhých šatech s…
Poprvé vidět vlastní dítě, když už navštěvuje první třídu, je určitě skvělým námětem pro film. Ať…
Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…
Celý život jsem si zakládala na tom, že jsem samostatná a racionálně uvažující osoba. Aby taky ne,…
„Abych to uvedla na pravou míru, zvířata máme u nás v rodině rádi všichni a minimálně jeden pes a…
Když děti vyletí z domova, většinou se těšíme, až se staneme prarodiči. Vnoučata přinášejí do…
U nejbližších přátel neočekáváme, že by nás podrazili. Naše čtenářka až po dlouhé době zjistila,…
„Můj život se doslova obrátil naruby před třemi lety, krátce poté, co si dcera našla nového přítele…
Komentáře