Čas jen pro mě

Vnučky mám daleko

Druhý syn Kryštof přišel na svět o dva roky později. V té době byly takhle mladé maminky běžná věc. Manželství se ale bohužel moc nepovedlo, rozvedli jsme se a bývalý muž  ještě před rokem 1989 emigroval do Kanady. Zůstala jsem sama na dva malé kluky, pětiletého a tříletého.

Mladší Kryštůfek byl vždycky tak trochu „do světa“ a neměl problém se s nikým skamarádit, starší Davídek byl tichý a klidný. Kryštof se ve dvaceti vydal za tátou, v Kanadě se oženil a má dvě holčičky. Sice je vídám každý týden přes videohovory, ale ve skutečnosti si je kvůli té dálce moc neužiju.

Příběh Lýdie (47): Hledání ztraceného bratra

Chtěli velkou rodinu

David se nejraději zabýval počítači, vystudoval vysokou školu a stal se programátorem. Na vysoké škole potkal i Radku, svou budoucí ženu, která studovala o dva ročníky pod ním.

Po promoci se vzali, oba měli dobře placená zaměstnání, tak nebyl problém získat hypotéku a začít stavět dům. „Budeme tam mít tři dětské pokoje,“ smála se Radka. „Jen co bude dům hotový, pořídíme si první mimčo.“

Dům stál, David s Radkou si založili vlastní firmu, o peníze neměli nouzi. Jen ty děti nijak nepřicházely.

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

To si vezmou cizí dítě?!

„Zažádali jsme o adopci,“ řekli mi jednou, když jsem u nich byla na návštěvě. – „A to jste už vyzkoušeli všechny možnosti? Myslím umělé oplodnění…,“ zeptala jsem se. – „Víš, kolik je dětí, které potřebují lásku a nemají rodiče?“ otázkou odpověděla Radka. „Umělé oplodnění je proti přírodě,“ dodala.

Na jednu stranu jsem je chápala, na druhou jsem se nemohla srovnat s tím, že mi „babi“ bude říkat úplně cizí dítě. Když si domů přivezli tříměsíčního Matyáše, byli šťastní. Krásný, zdravý, klidný chlapeček… Strašně jsem se snažila, ale lásku jsem mu neuměla dát. Když mladí potřebovali, pohlídala jsem, ale v srdci jsem to prostě neměla.

Příběh Ludmily (62): Jak jen můj syn mohl povolit adopci své dcery?

Osudná havárka

Bylo pondělí odpoledne, seděla jsem v křesle s knížkou a čajem, když zazvonil telefon. Radčina maminka mi s plačícím hlasem říkala, že Radka s Davidem měli havárku.

Opilý řidič kamionu je smetl, když se vraceli od klienta. Jsou prý živí, ale oba musí na operační sál. „Můžeš vyzvednout Matýska ze školky?“ poprosila mě. Bydlí totiž sto kilometrů daleko. „Já zítra zajedu do nemocnice a zjistím podrobnosti.“

Došlo mi, že ve školce jsem pro vnuka nikdy nebyla. Přiběhla jsem před pátou, Matyáš tam byl poslední. Vysvětlila jsme situaci učitelce a vypravili jsme se domů. „Babi, proč tu není maminka? Chodí pro mě s tatínkem,“ měl v očích slzičky. – „Maminka s tatínkem jsou nemocní,“ vysoukala jsem ze sebe, „musíš zůstat pár dní u mě.“

Příběh Slávky (51): Je můj syn nemocný, nebo jen zlý?

Dva týdny s Matýskem

„Babi, já chci maminku a tatínka,“ rozplakal se večer, když jsem ho uspávala. Vychovala jsem dva syny, ale s tímhle uslzeným uzlíkem neštěstí jsem si nevěděla rady. „Co kdybys spinkal se mnou?“ navrhla jsem. – „Tak jo, doma spím sám v pokoji, ale maminka mě u sebe nechává, když mám rýmu nebo když mám ošklivé sny,“ vážně mi řekl.

A tak jsme s Matýskem společně strávili dva týdny, než Radku s Davidem pustili z nemocnice. Několikrát za ním přijela i druhá babička a já si uvědomila, že na ni je zvyklý mnohem víc a že mají krásný vztah. Zamrzelo mě to, ale co dělat, když jsem si to zavinila sama.

„Babi, přijdeš pro mě zase do školky, i když už je maminka doma?“ upřel na mě očka Matýsek. – „Ráda, pokud to rodičům nebude vadit,“ řekla jsem a otočila se, aby nebyly vidět slzy v očích.

Skvělá zpráva

Od té doby uběhl rok a já se snažím být s Matym co nejvíc. A včera mi mladí prozradili sladkou novinu – Radka je v osmatřiceti těhotná! „To je díky Matýskovi,“ usmál se David. „Přinesl nám do života tolik štěstí a lásky.“

A já už se moc těším. Vyprávíme si s Matym o miminku, které se narodí. Já už vím, že mezi nimi nebudu dělat rozdíly.