Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Lýdie (47): Hledání ztraceného bratra
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Lýdie (47): Hledání ztraceného bratra

datum: 14. 11. 2021 0:05 autor: podle příběhu Lýdie k. napsala Alžběta Morávková
„Moje poslední vzpomínka na bratra je z dětského domova. Stojím na schodech, hystericky pláču a křičím: ‚Mireček, Mireček, neberte mi ho!‘ A tak se naše cesty s o rok mladším bratrem rozešly.“

O biologických rodičích vím jen to, že byli hodně mladí a hodně problémoví. Pracovnice sociálky si u nich podávaly dveře. Bylo mi něco přes rok, Mirečkovi jen pár měsíců, když oba putovali za mříže a nás odvezli do kojeneckého ústavu. Byli jsme na sebe nesmírně fixovaní, jako kdybychom tušili, že už nikoho jiného na světě nemáme. A v kojeňáku a děcáku nás nechávali pohromadě.

Oba do adopce, každý jinam

Bratr šel do adopce v necelých dvou letech. Já jsem prý údajně byla k neutišení. Pak se po několika týdnech objevili i moji rodiče, tedy ti, co si mě vzali. S hlavou zabořenou do svetru nové maminky jsem brečela, že chci Mirečka. „Neboj se, najdeme ho,“ utěšovala mě.

Časem vzpomínky trochu vybledly. Možná i proto, že jsem měla krásný domov a milující rodiče. Nikdy jim nepřestanu být vděčná, že se mě ujali a dali mi šanci žít úplně normální život. Odmaturovala jsem na zdrávce, nastoupila jako sestřička na dětské oddělení nedaleké nemocnice.

Když jsem jednou večer sloužila na pohotovosti, přijela tam vychovatelka z dětského domova se čtyřletým chlapečkem, který měl zánět středního ucha. Najednou se mi to všechno vrátilo! Viděla jsem před sebou Mirečka, jak odchází, a já nevím kam.

„Věděli jsme, že je možné adoptovat sourozence,“ vyprávěla mi večer maminka. „Chtěli jsme vás oba, jenže prý nějakou administrativní chybou šel Mireček do adopce dřív – a jinam,“ dodala smutně. – „Věřím, že měl štěstí jako já,“ usmála jsem se na maminku.

Chci ho najít!

Občas jsem na něj vzpomněla, ale léta běžela. Na oddělení nastoupil nový doktor po promoci, David. Zamilovala jsem se a tatínek mě pak pyšně vedl k oltáři. Narodili se nám dva kluci, ten starší dostal jméno Mirek. Doma na mateřské dovolené jsem víc než dřív přemýšlela, jaký osud asi měl můj bratr. Tehdy jsem se rozhodla, že ho vypátrám.

Byl to běh na dlouho trať. Chodila jsem po matrikách, nacházela střípky událostí, které do sebe postupně zapadaly. Trvalo to skoro deset let. Pak jsem ještě zkoušela hledat přes sociální sítě. Dalších pět let. Ve chvíli, kdy jsem si řekla, že už to vzdám, se mi přes facebookového messengera ozvala nějaká Miriam.

„Dobrý den, jmenuji se Miriam a můj tatínek Mirek asi bude váš bratr.“ Zůstala jsem jako opařená! S Miriam jsme si vyměnily pár informací a fotek a já jsem pochopila, že jsem opravdu našla svého bratra!

Už nás nic nerozdělí

Mirek bydlel jen nějakých dvacet kilometrů od nás. Neuvěřitelné! Setkání nakonec zorganizovala Miriam a moji kluci. Protože bylo krásné letní počasí, zamluvili stůl v zahradní restauraci. Nervózně jsem přecházela kolem stolu, když přišel s dcerou a manželkou. Beze slov jsme si padli do náruče a oba plakali.

„To byla jediná věc, na kterou si z dětství v domově pamatuju,“ rozpovídal se. „Někam odcházím a na schodech stojí holčička, která hystericky pláče.“ Stejně jako já měl štěstí na adoptivní rodiče. A zajímavé je, že i oni si nás chtěli vzít oba. Administrativní šotek někde řádil a všechno dopadlo úplně jinak.

Jeho rodiče mu také později říkali, že má někde starší sestru. Stejně jako já neměl dlouho odvahu pustiti se do pátrání.

Už je to skoro šest let, co jsme se s Mirkem potkali. Jsme pořád v kontaktu, naše rodiny se navštěvují. Škoda, že jsme ztratili čtyřicet let…


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Autor: připraveno ve spolupráci se Samsung Tvoje šance #futureskills, Datum: 12. 11. 2022 0:05

Petrovi bylo 17 let, když jako nejistý kluk vstoupil do programu Samsung Tvoje šance #futureskills.…

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Autor: podle příběhu Lídy C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 11. 2022 0:05

„Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč,“ začíná svůj smutný dopis paní Lída, která popisuje…

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Autor: podle příběhu Lucie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 11. 2022 0:05

Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Autor: podle příběhu Edity K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 10. 2022 0:05

Mohla jsem tomu zabránit? O tom stále přemýšlí naše čtenářka Edita. Od smrti jejího bývalého…

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Autor: podle příběhu Ivety J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 10. 2022 0:05

„Vždycky jsem si představovala, že můj život bude podobný tomu mých rodičů. Tedy vdám se z lásky,…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 10. 2022 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Autor: podle příběhu Hany J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 10. 2022 0:05

Prodloužený víkend v Římě nebo v Paříži, dovolené po celém světě, cestování třeba jen tak… To, co…

Příběh Marie (49): Nejsem dcera svého táty

Příběh Marie (49): Nejsem dcera svého táty

Autor: podle příběhu Marie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 10. 2022 0:05

„Maruško, musím ti něco říct,“ s námahou šeptala máma jen pár dní předtím, než zemřela. „Táta není…