Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Karolíny (36): Mám kamarádce prozradit, že jí přítel lže?
Freepik, lookstudio
Příběhy ze života

Příběh Karolíny (36): Mám kamarádce prozradit, že jí přítel lže?

datum: 24. 6. 2023 0:05 autor: podle příběhu Karolíny G. napsala Alžběta Morávková
Přátelství je o důvěře. Je někdy lepší milosrdná lež, která několik lidí ochrání před drsnou realitou, nebo by měl být člověk pokaždé upřímný a pravdomluvný? Hlavně, když jde o kamarádku. A právě to řeší naše čtenářka.

Nerozlučné kamarádky

S Rózou se znám od střední školy a naše přátelství vydrželo i po maturitě. Možná i proto, že jsme se z našeho malého moravského města vydaly obě do Prahy. Dokonce jsme spolu i přes rok bydlely v podnájmu. A zatímco já jsem po roce zjistila, že kolega Honza je moc milý kluk, a začala s ním chodit a pak se k němu nastěhovala, Róza se po se po dvou nevydařených vztazích pustila do studia vysoké školy.

Já jsem vlastně žádné velké pracovní ambice neměla. V pětadvaceti jsem se vdala, po roce se nám narodil malý Honzík a pak Karolínka. Na dnešní dobu jsme byli mladí rodiče, ale měli jsme na děti aspoň hodně energie.

Róza mi byla za svědka na svatbě, podle potřeby hlídala naše děti – vlastně jsme pořád byly a jsme jako sestry. I proto jsem nešťastná. Vím totiž, že narazila na chlapa, který s ní nejedná fér.


Příběh Dany (48): Lásku mi přivedl pes

Potkala velkou lásku?

„Kájo, potkala jsem úžasného mužského,“ zářila Róza, když jsme se jednou sešly. „Zajišťoval IT zakázku pro naši firmu a vedení ho pozvalo na letní párty,“ rozpovídala se. „Tam jsme se seznámili,“ pokračovala. „Jmenuje se Michal, je o šest let starší, ředitel velké firmy. Jen to má jednu vadu, je ženatý…“ – To mě překvapilo, Róza tohle vždycky odsuzovala. Než jsem stačila něco říct, rychle dodala. „S manželkou už dva roky nežije, jenže s rozvodem čeká, až trochu povyrostou děti.“

Uběhl rok, uběhly dva a u Rózy se nic nezměnilo. Z jejího vyprávění jsem se dozvěděla, že Michalova manželka je servírka, prý ho kdysi ulovila a než se vzpamatoval, byly děti.

„Víš, vždycky ode mě odchází tak smutný,“ líčila Róza. „Nemá si s ní o čem povídat, sdílet problémy v práci. Chápu to, nechce jí ublížit. Hlavně chce počkat, až děti pochopí, že se rozvede.“ – „To ti nevadí dělit se o chlapa s manželkou?“ nedalo mi to. – „Ale já se o něj nedělím, Michal je můj. Jeho žena o mně ví. Jen pro děti hrajou šťastnou rodinu. Mrzí mě, že místo dovolené si pro mě vyšetří je prodloužené víkendy. S dětmi na dovolenou jezdí.“ – „A to s nimi jezdí sám?“ – „Ne, musí vzít i manželku, vždyť jsou před dětmi normální rodina.“

Nekomentovala jsem to. Rózy mi bylo líto, tolik chtěla taky mít normální život a děti.


Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Žádná servírka, ale manažerka hotelu

„Karolínko, mohla byste prosím zařídit s manažerkou hotelu ten catering na večírek?“ obrátil se na mě šéf. „Tady paní inženýrka je opravdu profesionál každý coulem,“ usmíval se a představil mi Lucii. Sebevědomá, ale příjemná a profesionální žena kolem čtyřicítky mi byla okamžitě sympatická. Během těch několika týdnů, co jsme spolupracovaly, jsme se docela sblížily.

„Ten můj Michal je věčně na služebních cestách,“ postěžovala si. „Pak nám to vynahradí luxusní dovolenou, kdy vypne mobil a věnuje se jim. A to si představte, Karolínko, že k desátému výročí svatby poletíme jen sami dva do Říma.“

Ten večer pak volala Róza. „Kájo, zamluvila jsem na víkend wellness v Krkonoších a Michal to najednou musel zrušit. Firma ho posílá na pět dní do Říma na školení.“

Najednou se mi to spojilo! Luciin Michal a Rózin Michal, to je přece ten stejný chlap. Nechtěla jsem se unáhlit. Když Lucie přišla, abychom doladily nějaké detaily, ukázala mi na mobilu fotku dětí a manžela. Bylo to jasné.

Už druhý měsíc přemýšlím, jestli a jak to mám říct Róze. Když se to dozví, spustí se možná nekontrolovatelná lavina, na jejímž konci bude nešťastná Róza i Lucie. Co mám proboha dělat?


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Šárky (38): Nedobrovolně venkovankou

Příběh Šárky (38): Nedobrovolně venkovankou

Autor: podle příběhu Šárky P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 26. 4. 2024 0:05

„Narodila jsem se v Praze, studovala v Praze a třicet let nežila nikde jinde,“ svěřuje se v dopise…

Příběh Hanky (59): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Příběh Hanky (59): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Autor: podle příběhu Hany J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 3. 2024 0:05

Prodloužený víkend v Římě nebo v Paříži, dovolené po celém světě, cestování třeba jen tak… To, co…

Příběh Petra (44): Byl jsem závislý na automatech

Příběh Petra (44): Byl jsem závislý na automatech

Autor: podle příběhu Petra N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 2. 2024 0:05

Petr nyní žije spokojeným životem, nebylo tomu tak ale vždycky. Měl skvělou práci, ve které byl…

Příběh Olgy (52): Dceřin přítel na nás parazitoval

Příběh Olgy (52): Dceřin přítel na nás parazitoval

Autor: podle příběhu Olgy S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 2. 2024 0:05

Děti si někdy přivedou partnery, které rodiče zrovna „nemusí“. To je případ i naší čtenářky Olgy,…

Příběh Hanky (49): Můj přítel „Skrblík“

Příběh Hanky (49): Můj přítel „Skrblík“

Autor: podle příběhu Hanky M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 2. 2024 0:05

Nikdo už dnes nečeká, že bude muž všechno platit. Ale přece jen se trochu předpokládá, že na víno…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 2. 2024 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Kateřiny (59): Se ztrátou nevlastního vnuka se nemohu smířit

Příběh Kateřiny (59): Se ztrátou nevlastního vnuka se nemohu smířit

Autor: podle příběhu Kateřiny T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 2. 2024 0:05

Malý Miky se na několik let stal součástí rodiny naší čtenářky Kateřiny. Příběh, který nám poslala,…

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Autor: podle příběhu Kláry W. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 2. 2024 0:05

„Kdo vybírá, přebere,“ říká jedno známé české přísloví. O jeho pravdivosti se přesvědčila naše…

Tip šéfredaktorky

Byl Napoleon Bonaparte otráven? Záhadná smrt ve vyhnanství

10. 6. 2024 0:05 autor Anna Vágnerová