Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Slávky (51): Je můj syn nemocný, nebo jen zlý?
Freepik, freepik
Příběhy ze života

Příběh Slávky (51): Je můj syn nemocný, nebo jen zlý?

datum: 30. 7. 2022 0:05 autor: podle příběhu Slávky Š. napsala Alžběta Morávková
„Těžko se o tom mluví. Mám dva syny a jako každá máma je miluji oba. Jenže u jednoho je to úplně spontánní a přirozené, u druhého se občas do lásky musím nutit,“ začíná dopis naší čtenářky.

Náš pohodový chlapeček

Když jsme se s Petrem brali, měli jsme vysněný malý domeček se zahrádkou, kde si budou hrát dvě děti. Ideálně kluk a holka. Krátce po svatbě se nám opravdu povedlo koupit starší dům. S nadšením jsme se pustili do rekonstrukce.

Ještě nebylo všechno hotové a já jsem zjistila, že jsem těhotná. Těhotenství proběhlo bez problémů, porod taky. Tomášek byl pohodové dítě. Neustále v dobrém rozmaru, v noci se probouzel výjimečně. Klidná povaha mu vydržela i ve školce a ve škole.

Vlastně jsme byli v té době ohromně šťastná rodina. To mi ale došlo až mnohem později.


Příběh Kateřiny (40): Vlastní vinou nemám děti

Tolik chci druhé dítě

Tehdy jsem měla pocit, že k úplnému štěstí nám chybí už jen kousek – druhé dítě. To se ale nedařilo. Dvakrát jsem otěhotněla a dvakrát zase v desátém týdnu potratila. „Nejsme sami, kdo má jen jedno dítě,“ utěšoval mě Petr. „Vždyť někdo nemá ani to.“

Vadilo mi, že Petr chce tuhle kapitolu života definitivně uzavřít. Roky ubíhaly, Tomík udělal přijímačky na víceleté gymnázium, mně už do čtyřicítky chyběly jen dva roky a zoufale se upnula k tomu, že ještě přijde druhé dítě.


Příběh Katky (49:) Matkou proti své vůli

Poslední šance

Ačkoli můj gynekolog byl toho názoru, že příroda se nemá pokoušet, doporučil mi kliniku, kde se provádí umělé oplodnění.

„Paní Slávinko, kdybyste žádné dítě neměla, neřekl bych vůbec nic,“ upřel na mě oči od stolu, kde psal výpis z mé karty, „ale dobře víte, že nejsem příznivec starších matek za každou cenu. Je to proti přírodě a přináší to spoustu rizik. Pro matku i pro dítě.“

Petra jsem postavila před hotovou věc. „Můj názor znáš, ale třeba to vyjde a prodloužíme si mládí,“ objal mě. Všechno to kolem nebyla pro mě žádná procházka růžovým sadem, ale výsledek se dostavil. Aniž jsme to čekali, otěhotněla jsem už po prvním cyklu. A to se prý stává výjimečně!


Příběh Heleny (59): Pravda je někdy úplně jiná

Všechno je jinak

Tentokrát nebylo v pohodě nic. Ranní nevolnosti, pak tupé bolesti v břiše. Střídavě jsem ležela v nemocnici nebo doma. „Jsem holt stará,“ povzdychla jsem si Petrovi, „musím vydržet už jen pár týdnů, než se ten drobeček vyklube.“

Porod byl dlouhý a vyčerpávající, Jonáš se narodil přidušený, nekřičel. Okamžitě mi ho odnesli. „Musíte počítat s tím, že se může objevit nějaké postižení,“ informovala dětská lékařka. „Minimálně poruchy chování, horší soustředění.“


Příběh Michaely (39): Hodný „taťka“

Stejní rodiče, rozdílné děti

Mnoho dalších měsíců mám v mlze. To nebyla pohoda jako s Tomíkem. Jonášek prokřičel celé noci, křičel i přes den, kdykoli byl vzhůru. Někdy jsem měla pocit, že to nedám, že se musím zhroutit.

Život celé rodiny se obrátil vzhůru nohama. Kromě péče o Jonáše jsem skoro nic nestíhala. Naštěstí Petr obstaral to nejdůležitější a Tomík byl samostatný a ohleduplný.


Příběh Dáši (48): Nepovedená adopce

Je zlý a agresivní

To nejhorší teprve přišlo. Nejdřív se dokázal třeba půl hodiny vztekat. Jak rostl, přerůstalo to v agresi. Záměrně shazoval věci ze stolu a rozbíjel je, na dětském hřišti ubližoval vrstevníkům.

Absolvovala jsem s ním řadu neurologických, psychiatrických a psychologických vyšetření. Prý „jen“ ADHD. Jenže tím trpěl i syn mé sestřenice, a projevovalo se to úplně jinak. Byl roztěkaný a nesoustředil se, u ničeho dlouho nevydržel, ale agrese jako u Jonáše tam nebyla.

Mysleli jsme, že mu pomůže kolektiv. Do školky šel ve třech letech, vydržel tři měsíce. Tedy přesně tolik vydržely učitelky. Do první třídy nastoupil s ročním odkladem. Byl zlý na děti, pral se, učit se nechtěl, spíš nedokázal. Přešel pak do speciální školy.


Příběh Martiny (40): Moje máma nemá ráda mě ani vnoučata

Co z něj vyroste?

Dneska je Jonášovi dvanáct. Když mu dám prášky na uklidnění, které mu předepsal psychiatr, je často tak utlumený, že přes den usíná. Bez nich je ale zlý a agresivní na všechny i na nás. Rozbil Tomášovi notebook a pak proti Tomášovi vytáhl nůž. Ani se Tomášovi nedivím, že po skončení vysoké školy si našel vlastní bydlení a domů chodí jen občas.

Manželství s Petrem se ve skutečnosti rozpadlo. Sice jsme se nerozvedli, ale žijeme tak nějak vedle sebe a naše komunikace se omezuje na řešení problémů s Jonášem. Po posledním incidentu, kdy na hřišti při rvačce rozbil hlavu jinému klukovi, nás navštívila pracovnice sociálky. Vypadá to, že Jonáš bude muset jít do „polepšovny“.

Hrozně moc se bojím, že někomu vážně ublíží, nebo že snad někoho zabije!? Pořád teď vzpomínám, jak jsme dřív byli šťastní, to bylo někdy v jiném životě. Přitom je to pouhých třináct let.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru

Autor: podle příběhu Jolany P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 8. 2022 0:05

Většina dívek si od dětství představuje, jak kráčí svatební uličkou v nádherných dlouhých šatech s…

Příběh Lenky (56): Vnučka není očkovaná

Příběh Lenky (56): Vnučka není očkovaná

Autor: podle příběhu Lenky S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 8. 2022 0:05

„Můj život se doslova obrátil naruby před třemi lety, krátce poté, co si dcera našla nového přítele…

Příběh Evy (55): Vnoučata bych prý zkazila

Příběh Evy (55): Vnoučata bych prý zkazila

Autor: podle příběhu Evy T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 7. 2022 0:05

Když děti vyletí z domova, většinou se těšíme, až se staneme prarodiči. Vnoučata přinášejí do…

Příběh Katky (49:) Matkou proti své vůli

Příběh Katky (49:) Matkou proti své vůli

Autor: podle příběhu čtenářky Kateřiny J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 7. 2022 0:05

Vždycky jsem říkala, že studuji proto, abych nebyla závislá na žádném chlapovi. Nechtěla jsem…

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Autor: podle příběhu Jany V. napsala Jana Hradilová, Datum: 23. 7. 2022 0:05

Některá zvířata mají zvláštní dar. Umí předvídat. Taková varování bychom neměli brát na lehkou váhu…

Příběh Anežky (53): Když zdravý rozum ustoupí fanatismu

Příběh Anežky (53): Když zdravý rozum ustoupí fanatismu

Autor: podle příběhu Anežky B. připravila Alžběta Morávková, Datum: 17. 7. 2022 0:05

Anežka od malička slýchávala, že děti jsou dar. A jejím rodičům „dary“ přibývaly jeden za druhým.…

Příběh Jany (54): Moje dcera dává všechnu lásku jen psům

Příběh Jany (54): Moje dcera dává všechnu lásku jen psům

Autor: podle příběhu Jany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 7. 2022 0:05

„Abych to uvedla na pravou míru, zvířata máme u nás v rodině rádi všichni a minimálně jeden pes a…

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Autor: podle příběhu Kláry W. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 7. 2022 0:05

„Kdo vybírá, přebere,“ říká jedno známé české přísloví. O jeho pravdivosti se přesvědčila naše…

Tip šéfredaktorky

Příběh Jany (54): Moje dcera dává všechnu lásku jen psům

16. 7. 2022 0:05 autor podle příběhu Jany K. napsala Alžběta Morávková