Čas jen pro mě

Newton na zahradě svého domu Manor House ve Woolsthorperu opravdu pozoroval padající jablka, která ho dovedla k formulaci zákona o gravitaci. Neexistují však žádné důkazy, že ovoce skutečně přistálo na vědcově hlavě. Tuto historku zařadil do Newtonova životopisu roku 1752 jeho současník, archeolog William Stukeley. 

Chtěl zapálit nevlastnímu otci dům

Podle juliánského kalendáře, který se v Anglii používal v 17. století, se budoucí vědec narodil 25. prosince 1642 (podle současného by to bylo 4. ledna 1643). Na svět přišel předčasně a přežil jen zázrakem. Rodinný statek moc nevynášel, protože chyběl hospodář. Krátce před Isaacovým narozením zemřeli rychle za sebou děda a poté i otec.

Matka se brzy provdala za kněze Barnabase Smitha, odstěhovala se za ním do blízké vesnice a společně se starali o tři děti, které se jim postupně narodily. Syna z prvního manželství zanechala v péči své matky v Manor House.

Chlapec nevlastního otce neměl rád a sňatek matce vyčítal. Nenávist byla tak silná, že zcela vážně přemýšlel o zapálení jejich domu.

Zamyšlený farmář

Malý Isaac navštěvoval místní vesnickou školu, pak přešel na King´s School v nedalekém Granthamu. Tam se naučil základům matematiky, latiny a řečtiny. Nebylo mu ještě ani sedmnáct, když matka podruhé ovdověla a vrátila se na Manor House. Rozhodla se, že syn bude pokračovat v rodinné tradici a stane se farmářem, proto ho vzala ho ze školy.

To nebylo úplně nejlepší řešení. Mladík byl sice poměrně manuálně zručný, ale víc než správa a řízení statku ho bavilo budovat sluneční hodiny nebo stavět modely větrných mlýnů. Navíc se dokázal někdy tak „začíst“ do knih, že zapomínal na svět kolem sebe.

Musel sloužit kolegům

Po dvou letech trápení matka rezignovala a nechala se přesvědčit ředitelem King´s School Henry Stokesem, aby syna poslala zpět do školy. Nadaný mladík se začal připravovat na univerzitní studium. V roce 1661 byl přijat na Trinity College v Cambridge, kde ho zajímaly hlavně matematika, mechanika a optika.

Studium bylo drahé a rodina nebyla nijak bohatá, proto musel začínat jako tzv. sizar, což bylo označení pro chudé studenty, kteří si přivydělávali přípravou jídla nebo posluhováním bohatším kolegům. To trvalo skoro tři roky, než získal stipendium.

Studenti ho nudili

Určitým zadostiučiněním pro něj určitě bylo, když se roku 1667 stal členem vědecké rady Trinity, pak profesorem na této škole. I když jeho působení bylo trochu problematické, protože měl zájem jen o své pokusy a výuka, ani studenti ho vlastně vůbec nezajímaly.

Jeho jméno se stávalo postupně známým ve vědeckých kruzích, byl zvolen členem Královské učené společnosti. Nejslavnějším dílem je Principia z roku 1684, kde objasňuje zákon gravitace a zákony pohybu. Tento spis položil základy klasické mechaniky.

Alchymie a studium bible

Kromě vědy strávil Newton většinu svého dospělého života alchymií, mezi jejíž cíle patřilo nalezení kamene mudrců a výroba zlata. Dokonce měl speciální laboratoř v Cambridge, kde prováděl své alchymistické pokusy. Teprve po jeho smrti se přišlo na to, že sepsal víc spisů o alchymii než těch vědeckých!

Zabýval se také intenzivně studiem bible a její analýzou, protože byl přesvědčený, že mezi řádky najde tajné zprávy, jak funguje vesmír.

Duševní nemoc

Jak už to tak bývá, genialita někdy s sebou přináší problémy. Issac Newton byl silně introvertní, úzkostlivě si chránil své soukromí. Prudce se u něj střídaly změny nálad, byl přesvědčený o tom, že ostatní vědci se proti němu spikli. Několikrát se psychicky zhroutil.

Je jasné, že trpěl nějakou formou duševní poruchy, podle popisovaných příznaků se odborníci přiklánějí k maniodepresivní psychóze a Aspergerovu syndromu.

Strach ze světla

Měl fóbii ze slunečního světla a bál se na Slunce podívat. Pozoroval ho proto pomocí hranolů. Mohl tak zkoumat, jak optické hranoly rozkládají bílé světlo do jednotlivých barev. V této souvislosti sestrojil také první zrcadlový dalekohled.  

Nebyl zřejmě jen nepraktickým vědcem. V roce 1696 byl jmenován dozorcem královské mincovny, kde bránil penězokazům. Nějakou dobu byl i členem královského parlamentu. Tam ovšem údajně promluvil jen jednou – když požádal kolegu o zavření okna.

Zemřel jako panic?

Nikdy se neoženil, přestože vyprávěl, že byl jednou zasnoubený. To se nepodařilo prokázat. Předpokládá se, že dokonce zemřel jako panic.

Na svou dobu se dožil vysokého věku, ke konci života trpěl dnou a měl problémy se žlučníkem a zřejmě měl i žaludeční vředy. To byl následek jeho nepravidelného stravování. Když se ponořil do studia svých zájmů, zapomínal jíst...

Naposledy vydechl 31. března 1727 v Londýně. Ještě předtím postupně rozdal většinu majetku svým příbuzným, závěť nezanechal.