Čas jen pro mě

Jako syn profesora fonetiky byl však více fascinován zvukem a řečí. S otcovým povzbuzením dokonce pracoval se starším bratrem Melvillem na vytvoření „mluvícího“ stroje.

1. Bell si sám vybral své prostřední jméno

Jak se dočteme na biography.com, když mu bylo jedenáct let, rozhodl se stát Alexandrem Grahamem Bellem, a ne pouze Alexandrem Bellem.

Možná ho už nebavilo být třetím Alexandrem v rodině, který toto křestní jméno sdílí se svým otcem a dědečkem. Ať už byl důvod pro přidání jména jakýkoli, Bell se inspiroval jedním z bývalých studentů svého otce, Alexandrem Grahamem, a přidal k němu „Graham“. Pro rodinu byl ale pořád „Alec“ nebo „Aleck“.

2. Manželka byla jeho studentkou

Začínal jako instruktor na chlapecké internátní škole, když mu bylo pouhých šestnáct let. Jeho otec vyvinul systém fonetické abecedy. Tyto symboly ukazovaly, jak fyzicky vytvořit hlásky potřebné k vyslovení jakéhokoli slova. Bell mohl tento systém používat u neslyšících studentů, aby jim pomohl naučit se mluvit a zlepšit jejich výslovnost.

Alexander Bell (†75): Muž, který dokázal „přenést“ hlas

Bell měl také několik vlastních metod. Jeho matka utrpěla v dětství po nemoci těžkou ztrátu sluchu a Bell používal různé způsoby, jak s ní komunikovat. Během svého působení v Bostonu se Bell stal uznávaným učitelem neslyšících.

Jednu ze svých studentek, Mabel Hubbard, si nakonec vzal za ženu. Její otec Gardiner Greene Hubbard finančně podporoval zeťovu práci.

3. Talentovaný vynálezce byl i schopným učitelem

Učil na bostonské škole pro hluchoněmé a věnoval se i soukromým studentům. Později Bell působil v Clarkově ústavu pro hluchoněmé a poté získal profesuru na Bostonské univerzitě.  

Bell tehdy mj. pro jednoho ze studentů vymyslel speciální rukavice s písmeny abecedy, které mu pomáhaly komunikovat prostřednictvím hláskování slov. Po celý život se věnoval podpoře vzdělávání neslyšících. V roce 1893 se setkal s Helen Keller a pomohl mladé hluchoněmé dívce najít dobrého učitele. V témže roce Bell také založil Sdružení pro podporu výuky řeči neslyšících.

Helen Keller (†87): Hluchoslepá žena, která získala titul „bakalář umění“

4. Patent na telefon podal jen o několik hodin dříve než Elisha Gray

Bell podal patent na svou verzi telefonu 14. února 1876. Ještě téhož dne právník pracující pro Elishu Graye podal jeho jménem oznámení o vynálezu přístroje na přenos zvuku. Bell si byl vědom snah svého konkurenta a cítil obrovský tlak na dokončení vlastního návrhu

„Je to závod mezi mnou a panem Grayem, kdo první dokončí náš přístroj,“ řekl.

5. Dobrý obchodník

V březnu 1876 získal Bell patent na telefon. V následujícím roce založil se svým tchánem Gardinerem Greenem Hubbardem, asistentem a pozdějším vedoucím provozu Thomasem Watsonem a finančníkem Thomasem Sandersem společnost Bell Telephone Company.

Konkurenční společnost Western Union najala další vynálezce, včetně Graye, aby vyvinuli vlastní telefonní systém, což vedlo k právnímu sporu mezi oběma podniky. V průběhu let Bell důrazně bránil svůj telefonní patent v řadě dalších soudních sporů.

6. Vynalezl detektor kovů

Za jeden ze svých největších vynálezů považoval Bell fotofon, který k přenosu zvuku využíval světlo. Svůj talent využíval také k řešení medicínských problémů. Po smrti svého malého syna v roce 1881 Bell vyrobil speciální vakuový přístroj, který nemocným lidem pomáhal s dýcháním.

Když v roce 1881 atentátník postřelil prezidenta Jamese Garfielda, Bell na žádost prezidentova okolí zkonstruoval elektromagnetický přístroj, který měl zjistit, kde v těle uvízla kulka ze zbraně. Tento úkol se mu sice nepodařilo splnit (Garfield později zemřel), ale zařízení bylo předchůdcem moderního detektoru kovů.  

7. V pozdějších letech byl Bell fascinován letem a pohybem

V 90. letech 19. století začal experimentovat s možností létání. Na usedlosti Beinn Bhreagh měl dokonce speciální budovu, kde na těchto projektech pracoval.

Po mnoha experimentech Bell vytvořil inovativní konstrukci jakéhosi vodného vznášedla. V roce 1907 se stal jedním ze zakladatelů sdružení Aerial Experiment Association. Sdružení vyvíjelo létající stroje, z nichž nejznámější byl Silver Dart – první motorové letadlo v Kanadě.