Čas jen pro mě

Josephine se odstěhovala do Francie

V první polovině 20. století odešla tanečnice a zpěvačka Josephine Bakerová ze segregovaných Spojených států do Paříže, kde se stala jednou z největších světových hvězd. Bakerová dále pomáhala své adoptivní zemi Francii během druhé světové války tím, že špehovala nacisty. Přesto na svou rodnou zemi nezapomněla.

Josephine Baker (†68): Ebenová kráska v sukni z banánových listů

Josephine Bakerová bojovala za rovnoprávnost ve Spojených státech, nejprve odmítla vystupovat v segregovaných divadlech a později vystoupila na Pochodu na Washington v roce 1963. Toho všeho a ještě více dosáhla a zároveň zůstala věrná sama sobě. Otevřeně mluvit o své sexualitě bylo v té době riskantní, ale ona se nebránila navazování vztahů s muži a ženami – některými slavnými – ve 20. letech a později.

Bakerová byla bisexuální 

Ještě před dovršením dvaceti let se Josephine provdala za dva různé muže. Její první manželství trvalo krátce, když jí bylo 13 (!) let. O několik let později, v roce 1921, se provdala za Willieho Bakera (a jeho příjmení si ponechala i po rozvodu).

Na počátku 20. století se termín bisexualita příliš nepoužíval. To však Bakerové nebránilo v tom, aby pochopila, kdo ji přitahuje. Kromě vztahů s muži se mladá Bakerová stala milenkou  bluesové zpěvačky Clary Smithové, hvězdy černošského vaudevillu.

13 podob Ernesta Hemingwaye (†61)

Bakerové vztahy se stejným pohlavím pokračovaly i během jejích turné po Filadelfii a New Yorku na počátku dvacátých let. Maude Russellová, kolegyně, která v té době sdílela jeviště s Bakerovou, později řekla:

„Dívky potřebovaly něhu, takže jsme měly dívčí přátelství, slavné lady lovers... Myslím, že jsme byly bisexuální, tak by se to řeklo dnes.“

Populární v Paříži

V roce 1925 Josephine opustila Spojené státy a zamířila do Paříže. V době, kdy byli Francouzi fascinováni černošským uměním a kulturou – kdy jazzové rytmy prostupovaly kavárenskou kulturou a Pablo Picasso se inspiroval africkými maskami – využila Bakerová svobod, které nebyly v té době ve Spojených státech Afroameričance dostupné, zejména ženě s jejím charismatem, osobností a preferencemi.

V Paříži dosáhla Bakerová nové úrovně popularity. Během dvou let po příjezdu se údajně stala jednou z nejlépe placených a nejfotografovanějších žen na kontinentu.

Gala (†87) a Salvador (†84) Dalí: Talentovaný umělec a jeho výstřední múza

Jedna věc byla, že Josephine měla jako málo známá sboristka v USA milence i milenky, druhá věc byla otevřeně se vymykat tehdejším konzervativním mravům pod zářivým světlem slávy. Odmítala však skrývat, kým je. A v hédonistickém hlavním městě umění, kde se exotika cenila víc než v kulturně provinčních Spojených státech, to měla mnohem snazší.

Nejenže Francie nabízela větší uměleckou svobodu, ale Bakerová by ve Spojených státech v době lynčování, segregace Jima Crowa a masové migrace nemohla dosáhnout podobných výšin takové slávy.

„Utekla jsem z domova. Utekla jsem ze St. Louis. A pak jsem utekla ze Spojených států amerických kvůli té hrůze z diskriminace, té strašné bestii, která ochromuje duši i tělo,“ řekl Bakerová.

Bořila stereotypy

Exotická kráska si získala Paříž v La Revue Negre, hudební a taneční extravaganci, kde bořila sexuální stereotypy nespoutanými, často zběsilými tanečními vystoupeními, která zdůrazňovala krásu a sílu černošského těla.

Josephine předváděla svůj Danse Sauvage před nadšeným publikem, které vyprodávalo večer co večer; rychle se stala jednou z nejoblíbenějších umělkyň ve městě, známou jako „Bronzová Venuše“.

Clark Gable (†59): Zabila ho Marilyn Monroe?

Čerstvě po tomto úspěchu podnikla turné po Evropě, přičemž podobně bez zábran hovořila i o své sexualitě. Jistý německý hrabě si do svého deníku zapsal, že na jednom berlínském setkání v roce 1926 „slečna Bakerová a dívka Landshoffová ležely v objetí jako růžový pár milenců“. Bakerová o svém pobytu v Německu prohlásila:

„Nejsem nemorální, jsem jen přirozená.“

Zpívala o bisexualitě?

V roce 1930, po návratu do Francie, Bakerová poprvé vystoupila s písní „J'ai Deux Amours“ (Mám dvě lásky). Ta se stala trvalou součástí jejího repertoáru. Píseň odkazuje na lásku k Paříži a k jiné zemi. Pro některé představovala Bakerové věrnost Spojeným státům a Francii. Jiní se však domnívají, že Josephine zpívala o své bisexualitě.

Frank Sinatra (†82): Lépe zpíval, než četl

V roce 1934 se Bakerová stala první Afroameričankou, která si zahrála ve filmu, a to za roli ve francouzském filmu Zouzou., byla jednou z prvních afroamerických bavičů, kteří dosáhli uznání jak ve filmu, tak na jevišti.

Slavní milenci

Nejenže odmítala držet svou sexualitu ve stínu, ale Josephine se netajila vztahy k tehdy známým ženám a mužům. Ve Spojených státech měla jako teenagerka poměr se zpěvačkou Clarou Smithovou. V Evropě patřili mezi její milence francouzská spisovatelka Colette, která Bakerovou nazvala „nejkrásnější panterkou“, a slavný francouzský zpěvák Maurice Chevalier.

11 zlomových okamžiků v životě Édith Piaf

Slavná zpěvačka byla také spojována s architektem Le Corbusierem, švédským korunním princem Gustafem-Adolfem a El Glaouim, pašou z Marrákeše. Kromě toho se zřejmě stýkala s mexickou umělkyní Fridou Kahlo, která se s Josephine seznámila při návštěvě Paříže, kde se konala výstava jejích obrazů.

Mezi jejími milenci byli údajně také Fidel Castro a Ernest Hemingway. Ať už Bakerovou a Hemingwaye někdy pojil milostný vztah, či nikoliv, Hemingway byl jejím obdivovatelem, který o ní prohlásil, že je „nejsenzačnější ženou, jakou kdy kdo viděl“.

Bakerová měla vazby na LGB komunitu

Josephine měla mnoho přátel z řad homosexuálů. Když si po skončení druhé světové války brala svého čtvrtého a posledního manžela, hudebníka Jo Bouillona, věděla, že je gay. Pár poté adoptoval 12 dětí ze zemí celého světa. Bakerová své děti nazvala „duhovým kmene“ a věřila, že tato skupina může dokázat, že „rasová nenávist není přirozená“.

Frida Kahlo (†47): Mexická čarodějka

Přestože Bakerová opustila Spojené státy, aby se vydala za tvůrčí svobodou, na svou rodnou zemi nezanevřela. Platformu, kterou si vybudovala v zahraničí, využila k tomu, aby upozornila na segregaci na hlubokém Jihu tím, že odmítala vystupovat v místech, kam nesměly přijít rasově smíšené davy.

Ve vojenské uniformě

V roce 1963 se zpěvačka vrátila do Spojených států, aby promluvila na Pochodu na Washington – tentokrát vyměnila své křiklavé peří za uniformu francouzského letectva. V boji za občanská práva pokračovala až do své smrti 12. dubna 1975.

V roce 2021 byla Josephine byla spolu s dalšími francouzskými hrdiny zapsána v Panthéonu – jako první černošce se jí dostalo této pocty. Při slavnostním projevu pak francouzský prezident Emmanuel Macron vyzdvihl úspěchy Josephine Bakerové jako umělkyně a válečné hrdinky.

Zpěvačka a herečka Janelle Monáe vzdala Bakerové hold na Instagramu poté, co byla obsazena do role v dokumentárním seriálu HBO, a uvedla: „Nemůžu se dočkat, až se proměním v ikonickou performerku, americkou hrdinku, okouzlující bisexuálku, bohyni, intelektuálku, globální humanitární pracovnici (a špionku), kterou jsi byla.“