Čas jen pro mě

Chudý novinář

V polovině šedesátých let si někdejší novinář Gabriel García Márquez po letech kočování konečně vybudoval v Mexico City profesionální kariéru.

Práce psaní textů pro významnou reklamní agenturu mu umožnila řádně se postarat o manželku Mercedes a jejich dvě malé děti. Mezitím se úspěšně věnoval i psaní scénářů a připravoval několik projektů.

Přesto byl Gabo, jak mu říkali přátelé a rodina, hluboce nenaplněný. Jeho čtyři vydané romány si získaly několik fanoušků ve španělsky mluvících oblastech světa, ale prodávaly se jen skromně. A příběh, který chtěl skutečně vyprávět, založený na jeho vzpomínkách na dospívání v malém pobřežním městečku Aracataca v Kolumbii, se po dvou desetiletích začátků a přestávek stále rodil v jeho mysli.

Gabriel Garcia Márquez (†87): Mezi realitou a fantazií

Velká inspirace

Pak nastal zlom. Nejprve přišla zpráva, že newyorský nakladatel chce získat práva na jeho čtyři romány v angličtině.

To spisovatele inspirovalo natolik, že dokončil pátý román Sto roků samoty (Cien años de Soledad). Dílo, které nejenže poskytlo východisko z dlouholeté tvůrčí frustrace, ale také zásadně ovlivnilo vývoj západní literatury.

Schovaný ve svém miniaturní pracovně začal García Márquez vyťukávat svůj příběh na psacím stroji Olivetti. V reklamní agentuře dal výpověď a rozvrh psaní si sestavil podle toho, kdy byly jeho děti ve škole.

Čingiz Ajtmatov (†79): Spisovatel, na kterého se zapomnělo

Sága rodu Buendíů

Brzy se příběh o sedmi generacích rodiny Buendía v idylicky rozpadlé vesničce Macondo začal formovat kolem fantazií prodchnutých vzpomínek na autorovo dětství.

García Márquez do románu vplétá také verze svých prarodičů, manželky, přátel a dokonce i sebe sama – Aureliana Buendíu i cikánského vůdce Melquíadese – ale nikdy nejde o přímou repliku jedné osoby.

„Všechny mé postavy jsou složené z lidí, které jsem znal,“ řekl v roce 1982 časopisu Playboy.

Gabo do svých výtvorů vložil tolik citu, že poté, co konečně popsal smrt Aureliana Buendíi, emocionálně vyčerpaný autor zalezl do postele a dvě hodiny plakal.

Ken Follett: Muž, který rád vypráví příběhy

Dluhy a přátelé

Během času, který věnoval knize, si nadělal velké dluhy.

Jak popisuje v knize Život, psal celé dopoledne až do odpoledne, sáhl do svých příruček, aby si ověřil některá fakta, a pak se o svou denní práci podělil s důvěryhodným okruhem svých přátel.

Další přátelé pomáhali probouzet zájem o nejnovější dílo tohoto dosud většinou neznámého spisovatele. Mexický spisovatel Carlos Fuentes, významná osobnost latinskoamerické literatury, předával pochvalné recenze na rozpracované dílo a staral se o to, aby byly dokončené kapitoly publikovány v časopisech.

Arthur Conan Doyle (†71): Otec Sherlocka Holmese byl i autorem prvního „Jurského parku“

Velký risk

Navzdory všem pobídkám, aby pokračoval ve svém opusu, García Márquez značně riskoval, když pokračoval bez jakéhokoli zdroje příjmů, který by živil jeho ženu a dvě děti.

Prodali rodinné auto, a když tato hotovost vyschla, Mercedes začala pravidelně chodit do zastavárny s televizí, rádiem a šperky. Nějakým způsobem přesvědčila jejich řezníka, aby jim prodával maso na stále se prodlužující úvěr, a majitele domu, aby na několik měsíců upustil od vybírání nájemného.

Když v srpnu 1966 dokončil Sto roků samoty, měl García Márquez dluh 120 000 pesos (10 000 dolarů). Neměl ani dost peněz na to, aby rukopis poslal argentinskému nakladatelství Editorial Sudamericana, a tak nejprve odeslal polovinu stránek a po další cestě do zastavárny, kam odnesl šperky, se vrátil na poštu a odeslal zbývající část rukopisu.

Stephen King: Zázraky a katastrofy v životě mistra hororů

Vytvořil geniální dílo

Poté Mercedes údajně zavtipkovala:

„Hele, Gabo, teď už jenom chybí, aby ta kniha nebyla dobrá.“

García Márquez pocítil tíhu roku stráveného bez stálého výdělku, odmítl možnost oddechnout si a znovu se věnoval psaní scénářů.

Přesto v autorovi zůstala malá část, která věřila, že vytvořil literární hit a možná i něco monumentálního o latinskoamerickém duchu. Poté, co obdržel potvrzení o přijetí rukopisu, vyhodil všechny poznámky a dokumentaci související s jeho vznikem.

Ukázalo se, že tento instinkt byl částečně správný, i když sláva Sto roků samoty se stala větší, než si dokázala představit i Gabova rozsáhlá fantazie. Knihy, která byla v roce 1967 vydána původně především pro jihoamerické čtenáře, se prodalo přibližně 50 milionů výtisků v téměř čtyřech desítkách jazyků a připravila Garcíovi Márquezovi cestu k uznání jako literární ikoně a nositeli Nobelovy ceny.

Zdroje informací: Biography.com a kniha Gerald Martin Gabriel García Márquez Život