Čas jen pro mě

Henry Dunant a počátky Červeného kříže

V roce 1859 cestoval švýcarský obchodník Henry Dunant po severní Itálii, když se stal svědkem následků krvavé bitvy mezi francouzsko-sardinskými a rakouskými jednotkami u malé vesnice Solferino. Boje si vyžádaly asi 40 000 mrtvých, zraněných nebo nezvěstných vojáků a obě armády i obyvatelé regionu byli špatně vybaveni na řešení situace.

V roce 1862 vydal Dunant knihu Vzpomínka na Solferino, v níž se zasazoval o zřízení národních humanitárních organizací složených z vyškolených dobrovolníků, kteří by mohli nabízet pomoc vojákům zraněným ve válce, ať už by byli na kterékoli straně bojů. Následujícího roku byl Dunant členem výboru se sídlem ve Švýcarsku, který sestavil plán národních humanitárních sdružení.

Florence Nightingale (†90): „Dáma s lampou“, která položila základy moderního ošetřovatelství

Červený kříž na bílém pozadí

Skupina, která se nakonec stala známou jako Mezinárodní výbor Červeného kříže, přijala symbol červeného kříže na bílém pozadí, inverzní symbol švýcarské vlajky, jako způsob identifikace zdravotníků na bojišti. (V 70. letech 19. století začala Osmanská říše používat jako svůj znak místo červeného kříže červený půlměsíc; mnohé islámské země v této praxi pokračují dodnes.)

V roce 1864 podepsalo 12 zemí původní Ženevskou úmluvu, která vyzývala k humánnímu zacházení s nemocnými a zraněnými vojáky bez ohledu na jejich národnost a s civilisty, kteří jim přišli na pomoc.

Dunant se potýkal s finančními problémy, které ho v roce 1867 donutily vyhlásit bankrot, a z Červeného kříže vystoupil.

V roce 1901 však obdržel vůbec první Nobelovu cenu za mír.

Clara Barton (†90): „Anděl“ bitevního pole a přesvědčená feministka

Clara Bartonová přináší Červený kříž do USA

Po vypuknutí občanské války v USA v roce 1861 začala Clara Bartonová, bývalá učitelka, která tehdy pracovala na americkém patentovém úřadě ve Washingtonu, D. C., dobrovolně dodávat potraviny a zásoby vojákům Unie na frontě.
Na konci války dostala Bartonová, která si vysloužila přezdívku „anděl bitevního pole“, od prezidenta Abrahama Lincolna povolení provozovat Úřad pro pohřešované vojáky, který pomáhal hledat pohřešované vojáky pro jejich rodiny a přátele.

Během několika let obdržela Bartonová a její malý personál více než 63 000 dopisů s žádostí o pomoc a podařilo se jim vypátrat přibližně 22 000 mužů.

Koncem 60. let 19. století odcestovala Bartonová, rodačka z Massachusetts, do Evropy, aby se zotavila z let neúnavné práce během války, a během cesty se seznámila s hnutím Červeného kříže.

Po návratu do USA zahájila několikaletou kampaň za to, aby USA ratifikovaly Ženevskou konvenci z roku 1864; stalo se tak v roce 1882, rok poté, co Bartonová založila Americký červený kříž.

Anna Bayerová (†71): Druhá česká lékařka dostala povolení k praxi až v 60 letech!

Na pomoc obětem katastrof

Pod Bartonové vedením se Červený kříž zaměřil na pomoc obětem katastrof v době míru, a to včetně povodní v Johnstownu v Pensylvánii v roce 1889, při nichž zahynulo více než 2 000 lidí, a hurikánu na Sea Islands v Jižní Karolíně v roce 1893, který připravil o domov asi 30 000 lidí, z nichž většina byli Afroameričané.

V roce 1898 Americký červený kříž poprvé pomohl americké armádě, když poskytl lékařskou péči vojákům ve španělsko-americké válce.

Bartonová odstoupila z funkce vedoucí Červeného kříže v roce 1904, kdy jí bylo 83 let.

Bohuslava Kecková (†57): První Češka s lékařským titulem

Světové války

Na počátku 20. století rozšířil Americký červený kříž své aktivity o programy pro veřejnost, jako je školení první pomoci a bezpečnost na vodě.

Během první světové války zaznamenala organizace značný růst, když se z přibližně 100 místních poboček v roce 1914 stala o čtyři roky později více než 3 800 pobočkami. Červený kříž získal 20 000 zdravotních sester pro vojenskou službu a poskytoval podporu americkým a spojeneckým jednotkám i civilním uprchlíkům.

Za druhé světové války organizace získala více než 104 000 zdravotních sester pro ozbrojené síly a poslala do zahraničí více než 300 000 tun zásob. V roce 1941 Červený kříž zahájil národní program dárcovství krve pro americké ozbrojené síly.

Alice Masaryková (†87): Zakomplexovaná hysterka a stará panna

Červený kříž u nás

Myšlenky Červeného kříže zapustily své kořeny na našem území prostřednictvím Vlasteneckého pomocného spolku pro Království české, který byl součástí Rakouské společnosti Červeného kříže, 5.září 1868. Toto datum vzniku by řadilo náš Červený kříž v časovém žebříčku podle roku založení na 13.místo na světě!

Za oficiální datum vzniku Československého červeného kříže se však považuje až počátek února 1919, tedy několik měsíců po vzniku samostatné Československé republiky. Funkci předsedkyně po dvacet let (1919–1938) vykonávala PhDr. Alice Masaryková, dcera prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. 1. prosince 1920 byl ČSČK uznán Mezinárodním výborem v Ženevě a 11. ledna 1920 přijat do Ligy společností Červeného kříže.

Po vzniku samostatné České republiky v roce 1993 se vznikl Český červený kříž, který byl 26. srpna 1993 oficiálně uznán Mezinárodním výborem Červeného kříže a 25. října 1993 přijat za člena Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce.

Zdroje informací: history.com a cervenykriz.eu.