Čas jen pro mě

Herečka a učitelka

Náhoda nebo osud – říkejme tomu, jak chceme – tak přivedly do poslaneckých lavic pozoruhodnou ženu mnoha profesí a zájmů. A také ženu, jejíž postoje a názory byly často velmi kontroverzní.

Narodila se 30. července 1862 v Pardubicích jako nejstarší ze tří dcer hostinského a obchodníka s obilím Jana Novotného a jeho ženy Barbory. Boženu zajímalo všechno kolem ní. Dobře se učila, ráda četla a psala.

Od dětství toužila být herečkou. Vydala se do Prahy, kde docházela na hodiny herectví k slavné Otilii Sklenářové-Malé. V roce 1881 dokonce získala angažmá v tehdejším pražském Prozatímním divadle. Dlouho u herectví nezůstala a stala se učitelkou.

Marie Zdeňka Baborová-Čiháková (†60): První doktorka filozofie v Čechách

Domácnost jí nestačila

Práce musela zanechat v roce 1884, kdy se na Vyšehradě provdala za cukrovarnického úředníka Josefa Vika. Učitelky se totiž tehdy nesměly vdávat! To ji ovšem připadalo nesmírně diskriminační a prostřednictvím hlavní hrdinky románu Medřická, který vyšel v roce 1895, to okomentovala.

„Víte, myslím, že naše postavení jest ještě neustále totožné s postavením žen v národech necivilisovaných a divokých. Jsme otrokyně předsudků a pravidel. Co je u muže nedopatřením, jest u nás zločinem.“

Manželé Vikovi se kvůli manželově profesi často stěhovali. Štětí, Pečky, Uhříněves, Most, Duchcov – to jsou místa, kde Vikovi žili, než skončili v Českém Brodě. Ze tří dětí, které se jim narodily, přežila jen dcera Vlasta.

Chytré a schopné Boženě starost o rodinu ke štěstí nestačila. Začala psát povídky, romány a divadelní hry. Tehdy si ke svému příjmení přidala „Kunětická“. Podle Kunětické hory, kam ráda chodívala.

Tématem vždy byly ženské otázky a problémy. Nešlo o žádné literární skvosty, mnohá její díla patřila do červené knihovny, ale ve své době byl o ně zájem a překlady některých knih měly ohlas i v zahraničí.

Anna Bayerová (†71): Druhá česká lékařka dostala povolení k praxi až v 60 letech!

Třetí žena v Evropě poslankyní

V novinových článcích zase vystupovala za práva žen. Proslulosti a oblíbenosti této nekonvenční ženy využili i mladočeši, tedy Národní strana svobodomyslná, jíž předsedal Karel Kramář. Za tuto stranu byla v doplňovacích volbách v roce 1912 zvolena poslankyní Českého sněmu za okrsek Mladá Boleslav – Nymburk.

Zajímavé je, že o volebním právu tehdy ženy mohly ještě jen snít, ale nikde nebylo napsáno, že by žena nemohla být zvolena.

Viková byla první poslankyní nejen u nás, ale v celé střední Evropě, a po Finsku a Norsku třetí v Evropě. Její zvolení proto vyvolalo obrovský zájem místního i zahraničního tisku. Božena Viková byla vynikající řečnicí a i díky ní mělo české ženské hnutí dobrou pověst i v cizině. Když o rok později císař František Josef I. Český sněm rozpustil, Viková už byla známou političkou.

Eliška Krásnohorská (†79): Na ženy orientovaná feministka si dala romantické jméno podle „šlechtického“ tatínka

Kontroverzní názory

Znovu vstoupila do politiky po vzniku Československa. Tehdy jí zemřel manžel a politická činnost se stala náplní a smyslem jejího života. Za Československou národní demokracii získala roku 1920 senátorské křeslo a byla předsedkyní Zemské komise žen Československé národní demokracie.

Netajila se svými konzervativními, často nacionalistickými a antisemitskými názory. Terčem její kritiky mj. byli Tomáš G. Masaryk a Edvard Beneš.

Stála mimo proud tehdejšího ženského hnutí. V mateřství spatřovala božské poslání i povinnost ženy vůči národu. Ve svých literárních dílech hájila volnou lásku.

Hedy Lamarr: Nahá hvězda filmového snímku Extáze, bez níž by nefungoval mobil a internet

Členka České akademie věd

Doba první republiky přinesla zájem o knihy Boženy Vikové a vyšlo 15 svazků jejich sebraných spisů. Božena Viková–Kunětická se spolu s Eliškou Krásnohorskou roku 1927 staly jako první spisovatelky členkami České akademie věd.

Začátkem 20. let se Viková odstěhovala do Libočan na Žatecku, kde její ovdovělá dcera Vlasta Tichá vlastnila velkostatek, pivovar a cihelnu. V Žatci a okolí se Viková často zúčastňovala akcí zaměřených na podporu české menšiny v Sudetech.

V Libočanech 18. března 1934 Božena Viková–Kunětická zemřela. Urna s jejím popelem je uložena u Kunětické hory.

Zdroje informací: muzeumzatec.cz, Wikipedia