Čas jen pro mě

Ostrov plný krys

Poté, co byl Napoleon v roce 1815 definitivně poražen v bitvě u Waterloo, vzdal se trůnu a kapituloval před Brity. Místo aby ho Britové popravili – a případně z něj tak udělali mučedníka, umístili ho do vyhnanství na jedno z nejizolovanějších míst na světě – na Brity ovládaný ostrov Svatá Helena v jižním Atlantiku.

Malý ostrůvek o rozměrech jen asi 10 krát 8 kilometrů, na jehož rozeklané útesy byl pochmurný pohled, bývalého císaře určitě nenadchnul. První dva měsíce strávil v domě bývalého přítele Williama Balcomba, pak byl přestěhován do nedalekého Longwood House. Zchátralý a vlhký dům byl prolezlý plísní.

Napoleon (†51): Vášnivý milovník, který měl rád pikantérie a rozmanitost. A přitom opravdu miloval jedinou ženu...

Služební, které měl Napoleon k dispozici, si stěžovali na „nachlazení, kašel, vlhké podlahy a špatné zásobování“. Hrabě de Las Cases, jeden z osmadvacetičlenného doprovodu, popsal Longwood House jako „ubohou chatrč o rozloze několika metrů čtverečních“.

Ostrov byl zamořen krysami, čehož novináři z celé Evropy využili jako příležitost, aby na poraženého bývalého císaře dělali vtipy. Německá politická karikatura z té doby zesměšňovala jeho situaci, kdy mu místo dvořanů sloužil prapor krys. Francouzská karikatura zase zobrazovala bývalého císaře, jak spí ve stanu, zatímco krysy na pobřeží organizují vzpouru – a to pod titulkem „Ani krysy ho nechtějí“.

James Cook (†50): Každý námořník měl nárok na čtyři a půl litru piva denně

Neustále po dozorem

Britský guvernér ostrova Hudson Lowe se rozhodl zamezit případnému útěku, jaký se Napoleonovi podařil před několika měsíci na Elbě. Proto omezil jeho pohyb, sledoval korespondenci a britským důstojníkům nařídil několikrát denně Napoleona navštívit, aby ho „viděli na vlastní oči“.

To vedlo bývalého císaře k bizarní formě vzpoury. Zavřel okenice domu a vyřezal do nich malá kukátka, aby se mohl dívat ven, aniž by ho někdo spatřil. Bývalý císař nadále zachovával královský protokol, muži chodili ve vojenském oblečení a ženy v šatech zdobených drahokamy.

Prokop Diviš (†67): Byl zamilovaný do bohyně Élektry

Před smrtí psal paměti a hrál karty

Věnoval se svým zálibám: diktoval své paměti, napsal knihu o Juliu Caesarovi, studoval angličtinu a hrál karty.

Nakonec si životní podmínky, zejména nedostatek pohybu, začaly vybírat svou daň a Napoleonovo zdraví se prudce zhoršilo. Trpěl bolestmi břicha, zácpou, zvracením a celkovou slabostí.

V únoru 1821, přibližně čtyři roky po příjezdu na Svatou Helenu, Napoleon tušil, že se blíží jeho konec. Po velmi bouřlivých vztazích s katolickou církví (které v jednu chvíli zahrnovaly i únos papeže) se s ní usmířil, vyzpovídal se a přijal poslední svátosti. Dne 5. května 1821 zemřel ve věku 51 let.

Napoleon Bonaparte na smrtelné posteli. (zdroj: Lithograph after Baron Steuben. Iconographic Collections, CC BY 4.0)

Co zabilo Napoleona Bonaparta?

Krátce po Napoleonově smrti provedl jeho lékař Francesco Antommarchi pitvu, při ní bylo vyjmuto srdce a střeva a vloženy do zapečetěných nádob, což bylo standardní ošetření těl panovníků.

Co tedy zabilo „Old Bonyho“, jak mu Angličané rádi říkali? O tom se vedou historické debaty a lékařská věda už 200 let.

Podle Antommarchiho šlo o rakovinu žaludku. V roce 1961 se objevila verze, že Napoleon byl ve skutečnosti otráven arzenikem. Jiní badatelé poukazují na to, že v té době se arzen nacházel v řadě materiálů, které se denně používaly, a lidé mu byli neustále vystaveni. Podle těchto teorií šlo buď o žaludeční vřed, nebo o rakovinu žaludku.

Ať už je pravá příčina jakákoli, fascinace touto mimořádnou historickou postavou rozhodně není na ústupu.

Zdroje informací: History.com a Biography.com