Když Elizabeth ve věku 16 let dokončila studium na Johnstown Academy, ženy se nemohly přihlásit na vysokou školu, takže místo toho pokračovala na Troy Female Seminary. To byla v té době jediná newyorská škola, která se snažila dívkám nabídnout podobné vzdělání, které chlapci získávali na vysokých školách.
Hodiny náboženství a přísná kázání o pekelném ohni ji ovšem školu znechutily. Tato zkušenost v ní zanechala negativní pohled na církev a náboženství, který ji provázel po zbytek jejího života.
Elizabeth často jezdila k příbuzným na sever státu New York, kde se seznámila s Henrym Brewsterem Stantonem, právníkem a novinářem, známým stoupencem zrušení otroctví. Ačkoli její otec z toho nebyl moc nadšený, v roce 1840 se za Henryho provdala. Navíc trvala na tom, aby z manželského slibu bylo vypuštěno, že má žena „poslouchat“ svého muže.
Po návratu z líbánek v Londýně se manželé usadili v Bostonu, později v Seneca Falls u New Yorku. Postupně se jim narodilo sedm dětí a Elizabeth vždy po porodu vztyčila před domem vlajku – červenou, když se narodil chlapec, bílou, když šlo o děvčátko.
Elizabeth Stanton řekla, že její děti byly počaty tím, co nazývala „dobrovolným mateřstvím“. V době, kdy se běžně tvrdilo, že manželka se musí podřídit sexuálním požadavkům svého manžela, Elizabeth věřila, že ženy by měly mít kontrolu nad svými sexuálními vztahy a plozením dětí. Obhajovala právo žen na sexuální svobodu a možnost rozhodovat se svobodně o těhotenství.
Řekla však také, že „zdravá žena má stejnou vášeň jako muž“.
Manželé se účastnili mnoha shromáždění na podporu zrušení otroctví. Elizabeth zajímala také práva žen a společně s další feministkou a blízkou přítelkyní Susan B. Anthony pomáhala zformulovat deklaraci o jejich právech. Mj. bojovaly za to, aby ženy mohly vlastnit půdu a aby získaly volební právo.
Její projev k newyorským zákonodárcům (Address to the Legislature of New York) z roku 1854 pomohl připravit reformy přijaté v roce 1860, které ženám umožnily získat po rozvodu společnou péči o své děti, vlastnit majetek a účastnit se obchodních transakcí.
V roce 1866 nesouhlasila s dodatkem k ústavě, který dával černochům volební právo, protože o volebním právu žen tam nebyla ani zmínka. Tak se dostal do sporu s mnoha přáteli, podle kterých volební právo pro černochy bylo důležitější.
To bylo v době, kdy se její manželství de facto rozpadlo. Henryho práce ho odváděla na mnoho měsíců v roce z domova, což Elizabeth těžce nesla. Později žili dokonce odděleně a udržovali dvě domácnosti. Přesto spolu formálně zůstali až do Henryho smrti v roce 1887.
Počátkem 80. let 19. století se stala spoluautorkou prvních tří dílů Historie ženského volebního práva. V roce 1895 vydala společně s Výborem žen Ženskou bibli, aby poukázala na zaujatost Bible vůči ženám a zpochybnila její postoj, že ženy by se měly podřizovat mužům.
Elizabeth Stanton se dožila šestaosmdesáti let, zemřela 26. října 1902 na selhání srdce. Přála si, aby byl její mozek po smrti darován vědě, aby tak pomohl vyvrátit tvrzení, že muži jsou chytřejší než ženy. Její děti však toto přání nesplnily.
Téměř dvě desetiletí po její smrti, 26. srpna 1920, získaly Američanky právo volit. A to i díky úsilí takových žen, jakou byla Elizabeth Stanton.
Zdroje informací: history.com a wikipedia.org
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
S neuvěřitelnou přesností popsal mnoho vědeckých objevů a vynálezů, které se uskutečnily až po jeho…
Milostný románek mezi herci Humphreym Bogartem a Lauren Bacallovou zůstal v historii zapsán jako…
Ještě před tím, než titulní stránky britských bulvárů ovládla princezna Diana, přidělávala královně…
Její jméno většině lidí nic neříká. Přitom krásná blondýnka Truda Grosslichtová patřila mezi…
Její život byl plný rozporů. Na jedné straně západní univerzitní vzdělání, na druhé síla východních…
Jako Afroameričan zažil na vlastní kůži rasovou segregaci. A to i coby lékař jeden ze zakladatelů…
Jen málo seriálových postav udělalo na diváky takový dojem jako Chandler Bing z kultovního seriálu…
„Když jsem začala psát příběh Alžběty (Elišky) Pomořanské, čtvrté manželky Karla IV., stála jsem…