Čas jen pro mě

Skvělý dům

Krátce potom, co jsme spolu začali žít, jsme se s Tomášem dohodli na tom, že si najdeme nějaké bydlení na venkově. Město nám moc nesedělo. Představovali jsme si starší domeček, který si postupně upravíme podle svých představ. Ne dům v satelitu.

Sen se nám splnil před dvěma lety. Zrovna jsme slavili páté výročí svatby a k tehdy tříletému Tomíkovi měl za půl roku přibýt sourozenec. „Teri, našel jsem skvělý dům,“ s radostí křičel Tomáš už od dveří. „Taková malá vesnice, žijí tam jen místní. Nastěhovat bychom se mohli co nejdřív, je to obyvatelné. A kdybys viděla tu zahradu,“ básnil.

Příběh Šárky (38): Nedobrovolně venkovankou

„Máte to tu pěkné...“

Tak jsme opustili pronajatý byt ve městě, zatížili se hypotékou a odstěhovali se do vesnice, která neměla ani poštu. Domek byl opravdu zachovalý, přízemní, ale s velkou půdou, kde jsme plánovali vybudovat ložnici a dětské pokoje. Zatím jsme si nově zařídili jen kuchyň a obývák a provizorně malou ložnici dole.

„Vy jste tady ti noví, v domku po Novotných?“ dala se krátce po nastěhování do řeči sousedka, evidentně se nudící paní v důchodu. „A koukám, že přibyde nový obyvatel,“ podívala se na moje rostoucí těhotenské bříško.

„Mladá paní, jste doma?“ ozval se odpoledne zvonek doprovázený pokřikováním. Sousedka. „Já se vám ráno ani nepředstavila,“ hnala se bez pozvání dovnitř. „Marie Nuklíčková, bydlím naproti,“ podávala mi ruku a v druhé držela talíř s bábovkou. „Máte to tu pěkné. No jo, vyhodili jste ten starý sporák,“ rozhlídla se po kuchyni. „Ještě, že se toho stará Novotná nedožila,“ pokračovala. „Víte, že ten sporák si vytrucovala na manželovi? No, o mrtvých jen dobře, ale von Lojza, tedy Novotný, ten měl svý mouchy…“ vykládala dál. „Já pořád mluvím a tady jsem přinesla bábovku,“ usadila se ke stolu. „Uděláte kafíčko, mladá paní?“

Příběh Katky (40): Podivná kamarádka

Vpadla nám do života

Tak nám do života vstoupila Nuklíčková. Tedy nejdřív jsem říkala „paní“ Nuklíčková, pak jen „Nuklíčková“, později někdy i „ta bába“. To když mě neslyšel Tomíček. Je fakt, že jsem na ni začínala být kapku alergická, vadilo mi to její „mladá paní“. Tedy to místní rádoby zdvořilé oslovení, které se tady na vesnici používalo pro každou vdanou ženskou i v důchodu.

Nuklíčková téměř každý den „zaskočila na kus řeči“. Byla ale čím dál drzejší. Zkoušela mi mluvit do vaření, kritizovat můj způsob uklízení nebo péči o zahradu.

Někdy ráno, když jsem odvedla Tomíka do školky, jsem se doslova plížila zpátky domů a doufala, že mě propásne. Naštěstí propásla náš odjezd do porodnice, byl víkend a Tomíček byl u babičky.

Příběh Jitky (55): Kamarádka mi záviděla

Vyhodil ji!

Když jsme o pět dní později přijížděli domů s maličkým Tadeáškem, těšili jsme se na ty první rodinné chvilky – my dva a naši dva kluci. Idylka trvala jen krátce. Nuklíčková zazvonila v okamžiku, kdy jsem chtěla malého nakojit.

„Já tam půjdu a diplomaticky ji pošlu domů,“ vyrazil ke dveřím Tomáš. Ani neotevřel pusu a Nuklíčková byla uvnitř. „Pámbu požehnej, to je ale krásný kluk,“ rozplývala se nad Tadeáškem. „Promiňte, paní Nuklíčková, právě jsem chtěla kojit,“ nesměle jsem pípla. – „To mně přece nevadí, mladá paní,“ odpověděla a sedla si ke stolu. „Jen klidně kojte a pan manžel by nám mohl uvařit kafíčko!“

To vytočilo jinak klidného Tomáše. „Nezlobte se, paní Nuklíčková, ale kafíčko teď vařit nebudu,“ rozhodně řekl překvapené Nuklíčkové. „Moje žena vám chtěla taktně naznačit, že máte jít pryč,“ pokračoval. „A prosím vás, abyste respektovala naše soukromí.“

Příběh Dity (42): Jak jsem naletěla podvodníkovi

Tomáš se stal hrdinou

Byli jsme překvapeni, jak rychle uražená Nuklíčková vypadla. Slyšeli jsme prásknutí dveří a nadávky. „Holota městská nafoukaná, co si myslí…?“

Naše rozkmotření s Nuklíčkovou se rychle rozneslo po vesnici. Tedy roznesla to uražená Nuklíčková. A můj Tomáš se překvapivě stal hrdinou, protože ta baba pila krev spoustě lidí a vnucovala se stejně jako k nám a roznášela drby.

Nakonec jsme díky Nuklíčkové rychle zapadli do vesnice.

A Nuklíčková? Ta je splachovací. Před několika měsíci si tu jedni starší manželé koupili na důchod domek a viděla jsem, jak je začala navštěvovat.