Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Katky (40): Podivná kamarádka
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Katky (40): Podivná kamarádka

datum: 14. 2. 2021 0:05 autor: podle příběhu Katky S. napsala Alžběta Morávková
Dobrá kamarádka je nad zlato. Pomůže, pohlídá děti, můžete se jí svěřit s trápením i radostmi. Ale co když se promění v protivnou a vlezlou ženskou, která vám mluví do života?

Po rozvodu jsem se s dětmi přestěhovala na druhý konec města do pěkného útulného bytu ve starší zástavbě. Byla jsem šťastná, že jsem sehnala pronájem za slušnou cenu. Navíc pronájem opravdu prostorného bytu, kde budou mít své soukromí i sedmiletý Davídek a pětiletá Terezka.

Jdeme se seznámit!

„Vy jste tu noví?“ uslyšela jsem druhý den po nastěhování, když jsem běžela z bytu s odpadky. – „Ano, od včerejška,“ odpověděla jsem ženě v mém věku, která stála v pootevřených dveřích sousedního bytu. – „Všimla jsem si, že máte malé děti,“ pokračovala sousedka. „Já mám šestiletou Kristýnku, aspoň si bude mít s kým hrát.“

Brala jsem to jako zdvořilostní konverzaci. V podvečer zazvonil zvonek. Když jsem otevřela, stála tam sousedka s koláčem v ruce. Vedle ní se usmívala malá holčička. „My se jdeme seznámit,“ řekla dívenka. „Já jsem Kristýnka.“ – Než jsem stačila něco říct, byly obě v kuchyni.

„Omlouvám se, ještě to tu vybavujeme… taky tu není uklizeno. Právě jsem chtěla pověsit obrázky na stěny.“ – „Tak já ti pomůžu,“ vyhrkla sousedka. „Promiň, že ti tykám, ale budeme asi stejně staré. Já jsem Martina.“ – „Katka,“ zmohla jsem se překvapeně na odpověď. „To po vás… tedy po tobě nemůžu chtít, abys mi pomáhala.“

„Proč ne?“ vesele zahlaholila Martina. „Pověsíme obrázky, pomůžu ti uklidit a pak si dáme kafe s tím koláčem, co jsem přinesla. Máš tu někde kladívko? A všimla sis, že děti už si hrajou?“

Kde začíná a končí soukromí?

Tím to začalo. Nebylo dne, aby se Martina aspoň jednou neukázala. Buď přiběhla ke mně nebo mě zvala k ní. Byly s Kristýnkou taky samy, její manžel se zabil v autě. Chápala jsem, že to nemá jednoduché a bylo mi jí líto. Naše děti si navíc rozuměly. 

Vzájemně jsme si vyzvedávaly děti ze školky a ze školy, občas jsme si je pohlídaly. Nic jsem proti Martině neměla, ale měla jsem občas pocit, že se na nás doslova přisála jak klíště. Po pár měsících jsem si uvědomila, že vlastně ztrácím soukromí. Davídek s Terezkou si jednou stěžovali, že teta Martina jim chtěla přeskládat oblečení ve skříni, když u nás čekala, než přijdu z nákupu.

Petr, kolega z práce, mi nadbíhal docela dlouho. Taky rozvedený, o pár let starší, s dvanáctiletým synem Péťou. Když mě pozval na večeři, poprosila jsem Martinu, aby dohlédla na děti. „Co o tom chlapovi víš?“ překvapeně reagovala. „Jak dlouho ho znáš?“ – „Delší dobu než tebe,“ odpověděla jsem a v duchu si říkala, co je jí vlastně do toho.

Druhý den mě odchytila na chodbě. „Katko, koupila jsem na sobotu lístky do loutkového divadla.“ – „Nezlob se, Martino, ale to nepůjde. Pozvala jsem Petra na oběd. Chce poznat děti.“ – „Tak ho pozvi na jindy,“ rázně řekla. – „Promiň, ale už jsme se domluvili.“ – „Víš, jak bylo těžké ty lístky sehnat?“ vykřikla. – „Měla ses se mnou nejdřív domluvit,“ ukončila jsem konverzaci a vešla do bytu. Viděla jsem ještě, jak Martina zůstala stát na chodbě jako opařená.

Mám přece svůj vlastní život

Oběd s Petrem se vydařil. S dětmi si okamžitě porozuměl. Seděli jsme u kávy, Davídek mu ukazoval autodráhu a Terezka do toho předváděla, jaké vystoupení chystají ve školce. Musím říct, že tak skvělou sobotu jsem už dlouho nezažila.

„Crrr…crrr,“ přerušil pohodu zvonek. „To je doba, než otevřeš,“ vpadla dovnitř Martina. „Vedle v ulici otevřeli novou cukrárnu, nesu zákusky, tak postav na kafe.“ – „Martino, ale já tu mám návštěvu…“ – „No, to mně přece nevadí,“ hrnula se do obýváku.

Zůstala jsem stát ve dveřích a nepustila ji dál. „Chápeš, že se mi to nehodí?“ – „Já ti snad vadím? Když ti pomáhám tak jsem ti dobrá,“ rozčíleně řekla. – „Pomáháme si navzájem, Martino, každá ale přece máme svůj vlastní život!“ Se slzami v očích vyběhla ven.

„Co to bylo za divnou a vlezlou ženskou?“ zeptal se Petr, který slyšel náš rozhovor. „Katko, ona tě vydírá, to je nějaký blázen!“

Měl pravdu, Martina asi nebyla psychicky úplně v pořádku. V průběhu několika následujících dnů hlídala, kdy jdu domů, a zvala mě k sobě. Jakmile jsem odmítla, nacházela jsem ve schránce podivné dopisy s podivnými vzkazy. VŠAK ONO SE TI TO VRÁTÍ. –  KAMARÁDKA SE NEOPOUŠTÍ.

Za několik měsíců jsme se stěhovali k Petrovi. Chtěla jsem se s Martinou a Kristýnkou rozloučit. Neotevřela. Jen za dveřmi vykřikla: „Táhni si za tím chlapem, mrcho nevděčná!“

Od té doby uběhly dva roky. O Martině už jsem nikdy neslyšela.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Dagmar (56): „Dokonalé“ manželství

Příběh Dagmar (56): „Dokonalé“ manželství

Autor: podle příběhu Dagmar F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 9. 2021 0:05

Někdy už mě to věčné předstírání vadí a jsem z něj unavená. Myslím si, že děti to dávno ví. Já si…

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Autor: podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 9. 2021 0:05

Určitě znáte nějakou ženu, která neustále doma běhá s prachovkou nebo vysavačem a rovná třásně u…

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Autor: podle příběhu Hany E. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 9. 2021 0:05

„Za pár měsíců oslavím osmapadesáté narozeniny. Tedy pokud bude s kým,“ začíná své vyprávění Hanka.…

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Autor: podle příběhu Terezy H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 9. 2021 0:05

Věk nikdo nezastaví a s přibývajícími lety klesá možnost najít toho pravého – a hlavně mít děti! To…

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Autor: podle příběhu Jany S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 9. 2021 0:05

„Nikdy jsem nebyla žádná úchvatná krasavice. Ani hezká, ani ošklivá, prostě taková úplně normální…

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Autor: podle příběhu Milady C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 8. 2021 0:05

Dneska nám to připadá nepravděpodobné, ale ještě za první republiky běžně existovala manželství…

Příběh Evy (50): Můj zeť je líný flákač a opilec, který zkazil dceři život

Příběh Evy (50): Můj zeť je líný flákač a opilec, který zkazil dceři život

Autor: podle příběhu Evy P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 28. 8. 2021 0:05

„Sama jsem se vdávala hodně mladá a Martinka se narodila krátce po mých dvacátých narozeninách,“…

Příběh Lenky (56): Moje netradiční velká rodina

Příběh Lenky (56): Moje netradiční velká rodina

Autor: podle příběhu Lenky Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 8. 2021 0:05

„Nemohla jsem mít děti, ale mám najednou velkou rodinu,“ směje se naše čtenářka Lenka. „Co na tom,…

Tip šéfredaktorky

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

12. 9. 2021 0:05 autor podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková