Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Katky (40): Podivná kamarádka
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Katky (40): Podivná kamarádka

datum: 14. 2. 2021 0:05 autor: podle příběhu Katky S. napsala Alžběta Morávková
Dobrá kamarádka je nad zlato. Pomůže, pohlídá děti, můžete se jí svěřit s trápením i radostmi. Ale co když se promění v protivnou a vlezlou ženskou, která vám mluví do života?

Po rozvodu jsem se s dětmi přestěhovala na druhý konec města do pěkného útulného bytu ve starší zástavbě. Byla jsem šťastná, že jsem sehnala pronájem za slušnou cenu. Navíc pronájem opravdu prostorného bytu, kde budou mít své soukromí i sedmiletý Davídek a pětiletá Terezka.

Jdeme se seznámit!

„Vy jste tu noví?“ uslyšela jsem druhý den po nastěhování, když jsem běžela z bytu s odpadky. – „Ano, od včerejška,“ odpověděla jsem ženě v mém věku, která stála v pootevřených dveřích sousedního bytu. – „Všimla jsem si, že máte malé děti,“ pokračovala sousedka. „Já mám šestiletou Kristýnku, aspoň si bude mít s kým hrát.“

Brala jsem to jako zdvořilostní konverzaci. V podvečer zazvonil zvonek. Když jsem otevřela, stála tam sousedka s koláčem v ruce. Vedle ní se usmívala malá holčička. „My se jdeme seznámit,“ řekla dívenka. „Já jsem Kristýnka.“ – Než jsem stačila něco říct, byly obě v kuchyni.

„Omlouvám se, ještě to tu vybavujeme… taky tu není uklizeno. Právě jsem chtěla pověsit obrázky na stěny.“ – „Tak já ti pomůžu,“ vyhrkla sousedka. „Promiň, že ti tykám, ale budeme asi stejně staré. Já jsem Martina.“ – „Katka,“ zmohla jsem se překvapeně na odpověď. „To po vás… tedy po tobě nemůžu chtít, abys mi pomáhala.“

„Proč ne?“ vesele zahlaholila Martina. „Pověsíme obrázky, pomůžu ti uklidit a pak si dáme kafe s tím koláčem, co jsem přinesla. Máš tu někde kladívko? A všimla sis, že děti už si hrajou?“

Kde začíná a končí soukromí?

Tím to začalo. Nebylo dne, aby se Martina aspoň jednou neukázala. Buď přiběhla ke mně nebo mě zvala k ní. Byly s Kristýnkou taky samy, její manžel se zabil v autě. Chápala jsem, že to nemá jednoduché a bylo mi jí líto. Naše děti si navíc rozuměly. 

Vzájemně jsme si vyzvedávaly děti ze školky a ze školy, občas jsme si je pohlídaly. Nic jsem proti Martině neměla, ale měla jsem občas pocit, že se na nás doslova přisála jak klíště. Po pár měsících jsem si uvědomila, že vlastně ztrácím soukromí. Davídek s Terezkou si jednou stěžovali, že teta Martina jim chtěla přeskládat oblečení ve skříni, když u nás čekala, než přijdu z nákupu.

Petr, kolega z práce, mi nadbíhal docela dlouho. Taky rozvedený, o pár let starší, s dvanáctiletým synem Péťou. Když mě pozval na večeři, poprosila jsem Martinu, aby dohlédla na děti. „Co o tom chlapovi víš?“ překvapeně reagovala. „Jak dlouho ho znáš?“ – „Delší dobu než tebe,“ odpověděla jsem a v duchu si říkala, co je jí vlastně do toho.

Druhý den mě odchytila na chodbě. „Katko, koupila jsem na sobotu lístky do loutkového divadla.“ – „Nezlob se, Martino, ale to nepůjde. Pozvala jsem Petra na oběd. Chce poznat děti.“ – „Tak ho pozvi na jindy,“ rázně řekla. – „Promiň, ale už jsme se domluvili.“ – „Víš, jak bylo těžké ty lístky sehnat?“ vykřikla. – „Měla ses se mnou nejdřív domluvit,“ ukončila jsem konverzaci a vešla do bytu. Viděla jsem ještě, jak Martina zůstala stát na chodbě jako opařená.

Mám přece svůj vlastní život

Oběd s Petrem se vydařil. S dětmi si okamžitě porozuměl. Seděli jsme u kávy, Davídek mu ukazoval autodráhu a Terezka do toho předváděla, jaké vystoupení chystají ve školce. Musím říct, že tak skvělou sobotu jsem už dlouho nezažila.

„Crrr…crrr,“ přerušil pohodu zvonek. „To je doba, než otevřeš,“ vpadla dovnitř Martina. „Vedle v ulici otevřeli novou cukrárnu, nesu zákusky, tak postav na kafe.“ – „Martino, ale já tu mám návštěvu…“ – „No, to mně přece nevadí,“ hrnula se do obýváku.

Zůstala jsem stát ve dveřích a nepustila ji dál. „Chápeš, že se mi to nehodí?“ – „Já ti snad vadím? Když ti pomáhám tak jsem ti dobrá,“ rozčíleně řekla. – „Pomáháme si navzájem, Martino, každá ale přece máme svůj vlastní život!“ Se slzami v očích vyběhla ven.

„Co to bylo za divnou a vlezlou ženskou?“ zeptal se Petr, který slyšel náš rozhovor. „Katko, ona tě vydírá, to je nějaký blázen!“

Měl pravdu, Martina asi nebyla psychicky úplně v pořádku. V průběhu několika následujících dnů hlídala, kdy jdu domů, a zvala mě k sobě. Jakmile jsem odmítla, nacházela jsem ve schránce podivné dopisy s podivnými vzkazy. VŠAK ONO SE TI TO VRÁTÍ. –  KAMARÁDKA SE NEOPOUŠTÍ.

Za několik měsíců jsme se stěhovali k Petrovi. Chtěla jsem se s Martinou a Kristýnkou rozloučit. Neotevřela. Jen za dveřmi vykřikla: „Táhni si za tím chlapem, mrcho nevděčná!“

Od té doby uběhly dva roky. O Martině už jsem nikdy neslyšela.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Kláry (35): Týral mě a bil, a já se za to styděla

Příběh Kláry (35): Týral mě a bil, a já se za to styděla

Autor: podle příběhu čtenářky Kláry P. napsala Jana Hradilová, Datum: 16. 5. 2021 0:05

Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že manželství bude doslova očistec. Peklo domácího násilí…

Příběh Hanky: (52) Poklad na cizí zahradě

Příběh Hanky: (52) Poklad na cizí zahradě

Autor: podle příběhu Hany W. napsala Alžběta Morávková, Datum: 15. 5. 2021 0:05

Měla babička pravdu o zakopaných špercích na zahradě pod hruškou? Nebo šlo jen o výmysl popletené…

Příběh Edity (42): Tajemné tanečnice

Příběh Edity (42): Tajemné tanečnice

Autor: podle příběhu Edity T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 5. 2021 0:05

Viděla naše čtenářka opravdu tančit nadpřirozené bytosti, nebo to byl jen živý sen?

Příběh Jitky (45): Síla velké rodiny

Příběh Jitky (45): Síla velké rodiny

Autor: podle příběhu Jitky R. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 5. 2021 0:05

Nečekaná smrt blízkého člověka zamává s psychikou a někdy trvá dlouhé měsíce i roky, než se z toho…

Příběh Katky (60): Už mě nebaví provozovat „mama hotel“

Příběh Katky (60): Už mě nebaví provozovat „mama hotel“

Autor: podle příběhu Kateřiny J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 2. 5. 2021 0:05

„Vždycky mi přišlo samozřejmé, že rodiče pomáhají svým dětem při vstupu do života. Jenže nic se…

Příběh Laďky (58): Věštba z karet se vyplnila

Příběh Laďky (58): Věštba z karet se vyplnila

Autor: podle příběhu Laďky S. napsala Alžběta Morávkocá, Datum: 1. 5. 2021 0:05

Na podivnou věštbu Laďka dávno zapomněla. O to víc byla překvapená, že se vyplnila do posledního…

Příběh Ivany (53): Máme smůlu na chlapy, kteří se nechají živit

Příběh Ivany (53): Máme smůlu na chlapy, kteří se nechají živit

Autor: podle příběhu Ivany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 4. 2021 0:05

Rodinné prokletí? Jak tomu jinak říkat? Já jsem svého otce nepoznala, otčím se nechal živit od mámy…

Příběh Karly (45): Sestřička a doktor

Příběh Karly (45): Sestřička a doktor

Autor: podle příběhu Karly A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 4. 2021 0:05

Znáte ta banální klišé o sestřičkách a doktorech? Mně takový vztah přinesl velké zklamání. A…

Tip šéfredaktorky

Nový zábavný kvíz na téma: České filmové maminky

9. 5. 2021 11:00 autor -jav-