Příběh Daniely (45): Nevěru odhalila pračka

Proč ta pračka nefunguje?

Hned první ráno po návratu jsem se pustila do reality. Kufr prádla čekal. Natěšeně jsem ho vysypala k pračce, roztřídila barvy, zapnula program… a nic. Ticho. „No to snad ne,“ zamumlala jsem a zkusila to znovu. Pračka jen zabzučela a konec.

Zavolala jsem opraváře. „Můžu přijet zítra ráno,“ řekl klidným hlasem. – „Dobře, budu doma,“ odpověděla jsem.

Druhý den už byl Petr v práci, když zazvonil zvonek. Otevřela jsem muži v montérkách, pustila ho dovnitř a ukázala mu pračku. „Podíváme se na to,“ kývl a hned se pustil do práce. Sundal zadní kryt, něco odšrouboval, chvíli tam šmátral.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Haliny (45): Rodiče mi neodpustili rozvod

Překvapivý nález

Stála jsem opřená o zárubeň a pozorovala ho. „Tak už to máme,“ řekl po chvíli a vytáhl tenký kovový kousek. „Vidíte? Kostice z podprsenky. Zasekla se v bubnu.“ – Zamračila jsem se. „To není možné.“

Podal mi ji do ruky. Byla tenká, pevná, rozhodně ne z nějaké levné podprsenky. „To se stává,“ pokrčil rameny. „Stačí, aby se uvolnila při praní.“ –„Jenže… já žádnou podprsenku s kosticí nemám,“ řekla jsem pomalu.

On se na mě podíval, jako by nevěděl, co na to říct. „Tak možná návštěva?“ zkusil opatrně.

Návštěva. Zůstala jsem stát uprostřed koupelny s tou kosticí v ruce. V hlavě mi to začalo šrotovat. Tři týdny v lázních. Petr sám doma. A pak mi to došlo.

Najednou mi bylo zle. Ne fyzicky. Spíš tak… hluboko uvnitř. Jako když vám někdo vytáhne koberec pod nohama.

„Děkuju,“ řekla jsem opraváři, zaplatila mu a zavřela dveře.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Lady (48): Dlouho jsem si myslela, že je to láska

Byl to „jen“ sex

Celý den jsem chodila po bytě a snažila se to nějak vysvětlit. Možná omyl. Možná ne. Večer přišel Petr. „Ahoj,“ usmál se a chtěl mě políbit. – Uhnula jsem. „Co je?“ zarazil se. – Hodila jsem kosticí na stůl mezi nás. „Tohle jsem dneska našla v pračce.“

Podíval se na ni, pak na mě. „No a?“ – „Já takovou podprsenku nemám, Petře.“ Ticho. „Tak mi to vysvětli.“

Opřel se o linku a promnul si čelo. „Dani, já…“ – „Nelži mi.“ – Zhluboka se nadechl. „Měl jsem tady někoho.“ Ta slova padla mezi nás jako kámen. – „Jak dlouho?“ zeptala jsem se tiše. – „Jen… jen když jsi byla pryč. Ty tři týdny.“

Zasmála jsem se. Krátce, hořce. „Jen?“ – „Nic to neznamená,“ spěchal. „Bylo to… prostě…“ –„Sex?“ doplnila jsem ho chladně.

Neodpověděl.

Můžeme takhle dál...?

„A co teď?“ zeptala jsem se. – Podíval se mi do očí. „Já se nechci rozvádět. Vždyť nám to funguje. Ty máš svoje, já… občas svoje. Můžeme takhle dál…“ – Chvíli jsem na něj jen zírala. Nevěřila jsem vlastním uším. – „To myslíš vážně?“ zeptala jsem se. – „Ano. Vždyť o nic nejde.“

Přikývla jsem. Pomalu.

„Máš pravdu,“ řekla jsem. – Viditelně se mu ulevilo. „Tak vidíš…“

Otočila jsem se, došla do ložnice a vytáhla kufr.

Tip na knihu

Na dohled svým padesátým narozeninám našel autor společenských románů Daniel Rys konečně partnerku, která téměř dokonale splňuje jeho představy. Alice je mladá, hezká, chytrá, a dokonce i svobodná, což většina jeho bývalých lásek nebyla. Stejně jako Dan jezdí na motorce a její prací je noční vysedávání nad překlady z angličtiny. Aliciny drobné výstřelky v intimní sféře jsou pro Dana spíše bonusem než překážkou, ale jen těžko může tušit, jakých věcí jsou předzvěstí. S obratností slona v porcelánu při jejich řešení postupně přichází o jistoty, s nimiž ve vztahu počítal. A když už to vypadá, že nemůže být hůř, dokáže Dan svým dalším životním kotrmelcem zničit skoro všechno, na čem mu ještě záleželo. (Vydává nakladatelství Ikar.)

Rychlé rozhodnutí

„Danielo, co děláš?“ ozvalo se za mnou. – „Balím ti věci.“ – „Prosím tě, neblázni!“ – „Já neblázním,“ řekla jsem klidně a skládala jeho košile. „Jen nechci žít ve vztahu, kde jsem jedna z možností.“

„Ale já tě mám rád,“ zkusil to. – „To nestačí.“

Zapnula jsem kufr a přistrčila mu ho ke dveřím.

„Najdi si někoho, komu to vyhovuje,“ dodala jsem.

Stál tam, chvíli váhal, ale pak si kufr vzal.