Příběh Evy (57): Zachránily kukačky moje vnuky?
Vyklízení domu po babičce
Když maminka zemřela, bylo jí čtyřiaosmdesát let. Její odchod byl klidný, přesto jsem se dlouho nedokázala přimět, abychom začali vyklízet její dům. Každý hrnek, vyšívaný ubrus i stará fotografie mi připomínaly dětství.
Nakonec jsem jednoho sobotního odpoledne přijela s manželem Lubošem, naší dcerou Eliškou a jejími tříletými dvojčaty Toníkem a Frantíkem.
„Babička by nechtěla, aby to tady chátralo,“ přesvědčoval mě Luboš, když otevíral okna. „Musíme se do toho pustit.“
Věděla jsem, že má pravdu. Přesto jsem měla podivný pocit, jako by maminka byla stále někde nablízku a pozorovala nás.
Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Mariny (47): Naše čivava Berta odkryla dávné tajemství
Kukačkové hodiny jako vzpomínka na dětství
Nejvíc vzpomínek se ukrývalo v kuchyni. U stěny stál starý gauč, na němž jsme jako děti sedávaly, zatímco maminka vařila nebo pekla. Přímo nad ním visely kukačkové hodiny z tmavého dřeva. Byly zdobené vyřezávanými listy a šiškami na řetízcích. Maminka je zdědila po své babičce a odmítala se jich vzdát, přestože nejméně dvacet let nefungovaly.
„Ty hodiny vyhodíme,“ prohlásil Luboš. „Jsou celé prolezlé červotočem.“ – „Ne,“ zarazila jsem ho. „Maminka je měla ráda. Vezmu si je domů.“
Když jsem byla malá, jejich kukačka mě děsila. Vždycky prudce vyskočila z dvířek a svým hlasem přerušila ticho v místnosti. Po poruše hodin ji maminka několikrát nechala opravit. Nakonec to ale vzdal i hodinář.
Nečekaný blesk
K večeru se venku začalo stmívat. Vzduch byl těžký a dusný, záclony v otevřeném okně se ani nepohnuly. Z dálky zaznělo hřmění.
Toník s Frantíkem si mezitím hráli na gauči. Stavěli z polštářů domeček a dohadovali se, kdo bude spát uvnitř.
„Kluci, opatrně,“ napomenula je Eliška. „Ať nespadnete.“ – „My nespadneme!“ smál se Toník.
Vtom kuchyň ozářil oslnivý záblesk. Téměř současně se ozvala ohlušující rána. Blesk musel udeřit někde velmi blízko, protože se zachvěla okna a na okamžik zhaslo světlo.
Chlapci vyděšeně vykřikli. „Maminko!“ rozplakal se Frantík.
Oba seskočili z gauče a rozběhli se k Elišce, která stála ve dveřích.
Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Báry (36): Živý sen o babičce mi zachránil život
Poslední zakukání
Sotva je objala, zaslechli jsme podivné zapraskání. Otočila jsem se právě ve chvíli, kdy se kukačkové hodiny odtrhly od stěny.
Dopadly přímo doprostřed gauče, na místo, kde ještě před několika vteřinami seděli moji vnuci. Jedna z těžkých šišek prorazila čalounění. Kdyby tam kluci zůstali, zasáhla by jednoho z nich do hlavy. Nikdo z nás nedokázal promluvit.
Potom se z rozbitých hodin ozvalo tiché cvaknutí. Dvířka se otevřela a ven vyjela zaprášená dřevěná kukačka. „Kuku,“ zaznělo kuchyní. Pouze jednou.
Eliška ke mně zvedla bledý obličej. „Mami, vždyť jsi říkala, že ty hodiny nefungují.“ – „Také že nefungovaly,“ zašeptala jsem.
Tip na knihu

Jakub je lékař, velký gurmán a požitkář, ale také hrozný smolař. Jeho relativně poklidný a obyčejný život narušují desítky drobných katastrof, které jsou příčinou řady komických situací. Navzdory své nešikovnosti a smůle se ale hlavní hrdina se všemi potížemi vyrovnává s osobitým humorem – ať už jde o nedobrovolné snahy o hubnutí, výlet do lázní, nepovedený zálet na pracovní cestě, či netradiční zážitky s psím členem rodiny. I přes lehký žánr nabízí kniha prostor pro krátké zamyšlení nad smyslem života. (Vydává nakladatelství Brána.)
Poslala blesk maminka?
Luboš později tvrdil, že hodiny shodil otřes po úderu blesku a starý mechanismus se při pádu náhodou uvolnil. Možná měl pravdu. Rozum mi říká, že se všechno dá nějak vysvětlit.
Přesto jsem si hodiny odvezla domů. Nechala jsem je opravit a dnes visí v naší předsíni, bezpečně upevněné ke zdi. Od onoho večera však už kukačka ani jednou nevyšla.
Někdy si říkám, že tehdy nezakukala náhodou. Možná se maminka přišla naposledy podívat na svůj dům. A když uviděla, že jejím pravnukům hrozí nebezpečí, poslala ten blesk právě včas, aby je vyplašil z gauče.
Nevím, zda mrtví mohou chránit ty, které milovali. Od toho večera ale věřím, že některá pouta smrt přerušit nedokáže.
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky
Příběh Radky (41): Bratra jsme přijali na pár dní. Zůstal nám v obýváku
Autor: podle příběhu Radky P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 11. 2026 0:05Známé přísloví říká: Pro dobrotu na žebrotu. Podobnou zkušenost má naše čtenářka Radka, které bylo…
Příběh Jany (62): Dušičková lavička
Autor: podle příběhu Jany B. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 11. 2026 0:05Hřbitov nemusí být jen místem tichého rozjímání a vzpomínek. Na hřbitově se můžeme také potkat se…
Příběh Nadi (51): Halloween, duch a tchynin guláš
Autor: podle příběhu Nadi Ř. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 10. 2026 0:05Napsala nám čtenářka Naďa: Nikdy jsem nevěřila na duchy. Tedy až do Halloweenu před třemi lety, kdy…
Příběh Moniky (41): Jak jsem se ztratila v lese a našla vlastní auto
Autor: podle příběhu Moniky O. připravila Alžběta Morávková, Datum: 25. 10. 2026 0:04Manžel tvrdí, že nemám orientační smysl. Já tvrdím, že se jen příliš spoléhá na cesty. Při…
Příběh Aleny (51): Cizí žena znala moje jméno
Autor: podle příběhu Aleny F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 10. 2026 0:05S neobvyklý zážitkek z letošní podzimní dovolené se s námi podělila naše čtenářka Alena.
Příběh Sofie (38): Jeho žárlivost mě dostala na psychiatrii
Autor: podle příběhu Sofie T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 10. 2026 0:05Jak poznat, kdy je to jen obyčejný zájem o druhého a projev velké lásky a kdy už jde o…
Příběh Andrey (33): Celé dětství jsem se bála otcových kroků
Autor: podle příběhu Andrey V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 10. 2026 0:05Napsala nám naše čtenářka Andrea: Když někdo řekne, že měl přísného tatínka, většinou mlčím. Nechci…
Příběh Terezy (37): Dopis, který babička nikdy neposlala
Autor: podle příběhu Terezy L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 10. 2026 0:05Láska v padesátých letech minulého století často nebyla jednoduchá. Svět rozdělený železnou oponou…