Příběh Evy (57): Zachránily kukačky moje vnuky?
Vyklízení domu po babičce
Když maminka zemřela, bylo jí čtyřiaosmdesát let. Její odchod byl klidný, přesto jsem se dlouho nedokázala přimět, abychom začali vyklízet její dům. Každý hrnek, vyšívaný ubrus i stará fotografie mi připomínaly dětství.
Nakonec jsem jednoho sobotního odpoledne přijela s manželem Lubošem, naší dcerou Eliškou a jejími tříletými dvojčaty Toníkem a Frantíkem.
„Babička by nechtěla, aby to tady chátralo,“ přesvědčoval mě Luboš, když otevíral okna. „Musíme se do toho pustit.“
Věděla jsem, že má pravdu. Přesto jsem měla podivný pocit, jako by maminka byla stále někde nablízku a pozorovala nás.
Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Mariny (47): Naše čivava Berta odkryla dávné tajemství
Kukačkové hodiny jako vzpomínka na dětství
Nejvíc vzpomínek se ukrývalo v kuchyni. U stěny stál starý gauč, na němž jsme jako děti sedávaly, zatímco maminka vařila nebo pekla. Přímo nad ním visely kukačkové hodiny z tmavého dřeva. Byly zdobené vyřezávanými listy a šiškami na řetízcích. Maminka je zdědila po své babičce a odmítala se jich vzdát, přestože nejméně dvacet let nefungovaly.
„Ty hodiny vyhodíme,“ prohlásil Luboš. „Jsou celé prolezlé červotočem.“ – „Ne,“ zarazila jsem ho. „Maminka je měla ráda. Vezmu si je domů.“
Když jsem byla malá, jejich kukačka mě děsila. Vždycky prudce vyskočila z dvířek a svým hlasem přerušila ticho v místnosti. Po poruše hodin ji maminka několikrát nechala opravit. Nakonec to ale vzdal i hodinář.
Nečekaný blesk
K večeru se venku začalo stmívat. Vzduch byl těžký a dusný, záclony v otevřeném okně se ani nepohnuly. Z dálky zaznělo hřmění.
Toník s Frantíkem si mezitím hráli na gauči. Stavěli z polštářů domeček a dohadovali se, kdo bude spát uvnitř.
„Kluci, opatrně,“ napomenula je Eliška. „Ať nespadnete.“ – „My nespadneme!“ smál se Toník.
Vtom kuchyň ozářil oslnivý záblesk. Téměř současně se ozvala ohlušující rána. Blesk musel udeřit někde velmi blízko, protože se zachvěla okna a na okamžik zhaslo světlo.
Chlapci vyděšeně vykřikli. „Maminko!“ rozplakal se Frantík.
Oba seskočili z gauče a rozběhli se k Elišce, která stála ve dveřích.
Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Báry (36): Živý sen o babičce mi zachránil život
Poslední zakukání
Sotva je objala, zaslechli jsme podivné zapraskání. Otočila jsem se právě ve chvíli, kdy se kukačkové hodiny odtrhly od stěny.
Dopadly přímo doprostřed gauče, na místo, kde ještě před několika vteřinami seděli moji vnuci. Jedna z těžkých šišek prorazila čalounění. Kdyby tam kluci zůstali, zasáhla by jednoho z nich do hlavy. Nikdo z nás nedokázal promluvit.
Potom se z rozbitých hodin ozvalo tiché cvaknutí. Dvířka se otevřela a ven vyjela zaprášená dřevěná kukačka. „Kuku,“ zaznělo kuchyní. Pouze jednou.
Eliška ke mně zvedla bledý obličej. „Mami, vždyť jsi říkala, že ty hodiny nefungují.“ – „Také že nefungovaly,“ zašeptala jsem.
Tip na knihu

Jakub je lékař, velký gurmán a požitkář, ale také hrozný smolař. Jeho relativně poklidný a obyčejný život narušují desítky drobných katastrof, které jsou příčinou řady komických situací. Navzdory své nešikovnosti a smůle se ale hlavní hrdina se všemi potížemi vyrovnává s osobitým humorem – ať už jde o nedobrovolné snahy o hubnutí, výlet do lázní, nepovedený zálet na pracovní cestě, či netradiční zážitky s psím členem rodiny. I přes lehký žánr nabízí kniha prostor pro krátké zamyšlení nad smyslem života. (Vydává nakladatelství Brána.)
Poslala blesk maminka?
Luboš později tvrdil, že hodiny shodil otřes po úderu blesku a starý mechanismus se při pádu náhodou uvolnil. Možná měl pravdu. Rozum mi říká, že se všechno dá nějak vysvětlit.
Přesto jsem si hodiny odvezla domů. Nechala jsem je opravit a dnes visí v naší předsíni, bezpečně upevněné ke zdi. Od onoho večera však už kukačka ani jednou nevyšla.
Někdy si říkám, že tehdy nezakukala náhodou. Možná se maminka přišla naposledy podívat na svůj dům. A když uviděla, že jejím pravnukům hrozí nebezpečí, poslala ten blesk právě včas, aby je vyplašil z gauče.
Nevím, zda mrtví mohou chránit ty, které milovali. Od toho večera ale věřím, že některá pouta smrt přerušit nedokáže.
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky
Příběh Majdy (43): Probudila jsem se v cizí kuchyni s hadrem na hlavě
Autor: Markéta Vavřinová, Datum: 13. 9. 2026 0:05Jmenuji se Majda, je mi třiačtyřicet a svého budoucího manžela jsem poznala ve chvíli, kdy jsem…
Příběh Aleny (55): Hubnu už třicet let. Bohužel pokaždé jen do oběda
Autor: podle příběhu Aleny K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 9. 2026 0:05Dokonalá postava bez nehezkých špíčků, velikost XS a minimální chuť k jídlu. Tak to je nesplnitelný…
Příběh Líby (63): Sama v dvougeneračním domě
Autor: Markéta Vavřinová, Datum: 6. 9. 2026 0:05Když jsme s Vláďou koncem osmdesátých let stavěli dům, byli jsme přesvědčeni, že myslíme na…
Příběh Elišky (31): Rodičům se nelíbí můj nový partner
Autor: podle příběhu Elišky D. připravila Alžběta Morávková, Datum: 5. 9. 2026 0:05Rodiče neradi viděli, že už nějakou dobu jsem sama a že jsem na muže měla smůlu. Snili o mé svatbě…
Příběh Sofie (25): Od narození dcery poslouchám, že jsem neschopná
Autor: podle příběhu Sofie Ř. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 8. 2026 0:05Možná by nám bylo bez jejího táty lépe. Zamýšlí se naše čtenářka Sofie, která prochází pro ni v…
Příběh Renaty (42): Sousedka se k nám nastěhovala, aniž by se přestěhovala
Autor: podle příběhu Renaty J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 8. 2026 0:05Když se do vedlejšího bytu nastěhovala paní Milada, měla jsem radost. Působila mile, upraveně a…
Příběh Marcely (45): Spletla jsem si vlak. Naštěstí!
Autor: podle příběhu Marcely I. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 8. 2026 0:05Kdybych před patnácti lety uměla pořádně číst odjezdové tabule, nejspíš bych dnes nebyla vdaná,…
Příběh Katky (49): Na srazu 30 let od maturity jsme všichni záviděli Zorce
Autor: podle příběhu Katky L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 8. 2026 0:05Na abiturientských srazech se často setkáváme s doslovnou prezentací úspěchů bývalých spolužáků.…