Čas jen pro mě

Rychlá svatba

Dokončila jsem obchodní akademii a na další studia neměla ani chuť, ani hlavu. Pár měsíců po maturitě jsem našla místo v jedné advokátní kanceláři jako taková holka pro všechno, oficiálně asistentka.

Ahmed právě absolvoval práva a připravoval se na advokátní zkoušky. Pocházel z Egypta, jeho otec kdysi v bývalém Československu studoval, proto nejstaršího syna poslal vystudovat práva do Prahy.

Vzali jsme se dva měsíce po mých dvacátých narozeninách. Ahmed pořád říkal, že není na co čekat, když se máme rádi. Máma s tátou nejdřív moc nadšení nebyli, ale Ahmed si je rychle získal.

Z jeho rodiny na svatbu nikdo nepřijel, ale otec poslal peníze na zaplacení svatby. Nejdřív jsme bydleli v bytě, který měl Ahmed pronajatý, ale během dvou let jsme se stěhovali do vlastního domu dvacet kilometrů od Prahy.

Děti nepřicházejí

Všechno bylo hezké, měli jsme se rádi, peníze nechyběly. K prvnímu výročí svatby jsem dostala vlastní auto, které můj manžel později každé tři roky obměňoval.

Ke štěstí nám ale chyběly děti. Musela jsem na spoustu vyšetření, Ahmed dokonce absolvoval pro něj potupné tři cykly umělého oplodnění – ale nic.

Káhirská dovolená

Během dovolené v Egyptě se na mě Ahmedova rodina divně tvářila. Jeho matka, krásná a milá žena, hovořící plynně anglicky a francouzsky, mi tiše řekla: „Když neporodíš Ahmedovi syna, bude si muset pořídit další manželku.“ – Nechápavě jsem se na ni podívala: „U nás je ale bigamie trestná.“ Neodpověděla, jen se tak trpce usmála.

Ve velkém káhirském domě se hemžila spousta lidí. Ahmedův otec mě vůbec nebral na vědomí. Nebyla jsem muslimka a nebyla jsem zahalená. V domě žily jeho dvě manželky. Té první se narodily jen tři dcery, ta druhá byla matkou mého manžela a dalších dvou synů.

Potřebuji syna!

Vlastně se mi ulevilo, když jsme se po třech týdnech vrátili domů. „Petro, musím ti něco důležitého říct,“ obrátil se na mě Ahmed druhý den při večeři. „Já musím mít syna. Prostě musím. Otec mi našel druhou manželku, mladou šestnáctiletou dívku, ta mi snad syna dá.“ 

„Co mi to tady říkáš?“ nechápavě jsem se na něj podívala. „Tady jsme v Evropě, tady je jen jedna manželka.“ – „Já tě mám rád, ale syna potřebuju. Co mám dělat?“ rozhodil nešťastně rukama.

Druhá manželka a naše dohoda

Za měsíc odjel. Já jsem zůstala doma a trápila se. Když se po dalších dvou týdnech vrátil, tvářil se spokojeně.

Pak mi za další měsíc oznámil, že Ajša je těhotná. Tak jsem pochopila, že se opravdu oženil. Plakala jsem, chtěla se rozvést. Jasně mi ale vysvětlil, že zůstanu sama bez peněz, že nic neumím a nikde se neuplatním.

Uzavřeli jsme dohodu. Budu se o něj starat, pečovat o dům, chodit na obchodní večeře a on mi bude dávat poměrně vysokou měsíční apanáž a každé tři roky koupí nové auto.

Měla jsem odejít

Tehdy jsem měla odejít. Bylo mi pětadvacet, mohla jsem někde začít od začátku. Nevím, jestli to byla pohodlnost a pořád ještě láska k Ahmedovi, nebo strach, že tak dobře už se nebudu nikdy mít. Prostě jsem zůstala.

Já jsem byla profesionální manželka, Ahmed si žil po svém. Několikrát do roka jezdil do Egypta, kde měl druhou rodinu. Ajša mu porodila vytouženého syna a dvě dcery.

Syn musí vyrůstat v Evropě

„Ali by měl žít v Evropě,“ jen tak mimochodem mi sdělil Ahmed jednou ráno před odjezdem do práce. – „Jaký Ali?“ nechápavě jsem se zeptala. – „No, přece Ali, můj syn!“ vyštěkl ostře. „Budeš se o něj starat a vozit ho do školy a tak.“

Ali byl malý pětiletý kluk, když ho Ahmed přivezl. Celé dny a noci plakal a stýskalo se mu po mamince. Rvalo mi srdce, že někdo může být tak krutý a sebrat dítě matce. „Syna musí vychovávat otec,“ reagoval Ahmed. „Vždyť Ajša má další děti a je znovu těhotná.“

Zase jsem sama

Zvykli jsme si na sebe. Vždyť tu nikoho neměl. Bylo to vlastně krásných čtrnáct let.

Měla jsem smysl života, starala se o milého chlapce, který mi začal říkat „mámo“. Jenže za pár měsíců bude Ali končit studium na prestižní mezinárodní škole a Ahmed ho chce poslat studovat do Londýna. Zase zůstanu sama.

Kamarádky a rodina říkají, že jsem blázen a že si za všechno můžu sama. Ale já nechci být chudá! Copak je tak špatné zajistit si klidný život a být ženou v domácnosti?