Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Dany (48): Lásku mi přivedl pes
Needpix, photo/1305424, royalty-free
Příběhy ze života

Příběh Dany (48): Lásku mi přivedl pes

datum: 9. 4. 2023 0:05 autor: podle příběhu Dany K. napsala Alžběta Morávková
„Když mi děti k čtyřicátým narozeninám darovaly psa, netušila jsem, jak moc se tím změní můj život,“ svěřila se nám čtenářka Dana. „Nemyslím jen pravidelné ranní a večerní procházky za každého počasí. Díky Bertíkovi jsem potkala manžela.“  

Papír na lásku nepotřebujeme?

Ve dvaceti jsem odešla z malého města do Prahy a doslova za sebou spálila všechny mosty. Tehdejší přítel si našel jinou a mě už doma nic nedrželo. Vydala jsem se dobýt hlavní město.

A dařilo se mi. Z prodavačky v malém butiku jsem se po pár letech stala vedoucí prodejny velkého řetězce s oblečením. Tam jednou přišel jeden pohledný mladý muž vybrat prádlo pro svou snoubenku. Po pár měsících už vybíral prádlo mně. „Nefungovalo to,“ říkal David o své bývalce a já o tom nepřemýšlela. Sestěhovali jsme se a narodily se nám dvě děti – Deniska a Daniel.

„Neměli bychom se vzít?“ nadhazovala jsem. „Děti mají jiné jméno než já.“ – „Nebuď přízemní, Danuško,“ chlácholil mě s tím svým neodolatelným úsměvem. „Na lásku nepotřebujeme papír.“

Ten „papír“ by se určitě hodil, když od nás odcházel k jedné z mnoha – jak jsem později zjistila – milenek, se kterými udržoval vztah celých deset let. Ušetřila bych si trapné vyjednávání, co je vlastně moje, co jeho, kde budeme bydlet a tak.


Příběh Jitky (45): Síla velké rodiny

Neočekávaný dárek

Nakonec jsem se otřepala, co jiného mi taky zbývalo. Děti se s Davidem nejprve pravidelně stýkaly, z jeho strany však pomalu ubýval zájem, když se stal znovu otcem malého chlapečka. Dan i Denisa mi dělali jen radost, práce mě bavila – prostě jsem šla životem dál.

Zdálo se mi, že před mými narozeninami jsou Daník s Deniskou takoví tajemní, ale to, co mi darovali, jsem fakt nečekala ani v divokém snu! „Mami, mami, pojď sem rychle,“ volali na mě Daník a Deniska. Daník držel v ruce malou zvířecí přepravku, kde kňučela zrzavo-hnědá kulička! „To je Bertík, zlatý retrívr,“ poučila mě Deniska.

Ne že bych neměla ráda zvířata, jen jsem k nim do té doby měla takový zdrženlivý vztah. A hlavně mě nenapadlo si pořídit štěně. „Maminko, má i rodný list,“ pyšně dodal Daník a podal mi certifikát z chovné stanice.

Když jsem viděla ta rozzářená očka mých dětí, nezbylo mi nic jiného, než se s tím smířit. Musela jsem ocenit, jak to samy pěkně zařídily, i když peníze na chlupáče s papírem původu jim dali moji rodiče.


Příběh Elišky (43): Když vám kočka vybere manžela

Nový život se psem

Od té doby v naší rodině nastal nový letopočet – před Bertíkem a pak. Ráno jsme se s dětmi ve venčení střídali, ale večerní procházky jsem si zamilovala. Bylo to příjemné jen tak chodit po parku, čistit si hlavu od každodenních starostí. Pejskaři jsou navíc taková zvláštní skupina lidí – rádi si o svých čtyřnohých kamarádech povídají. Za měsíc už jsem znala jménem všechny psy ve třech nejbližších parcích a s jejich páníčky se zdravila i v supermarketu.

Nejvíc jsem se potkávala s majitelem bassetí slečny Diny. Měla smutný výraz, typický pro tyhle psy, stejně smutně se chvílemi tvářil i její páníček, sympatický muž něco přes čtyřicet. Nejdřív jsme se vídali tak jednou či dvakrát týdně, potom to bylo každý večer.

V parku jsme čekali, než se naší psi vyběhají a vyřádí, dívali jsme se na ně a krom pár frází: „To je dneska ale počasí“! – nebo „To bude mít zase bláto za ušima,“ jsme si nic vlastně neříkali. Tak jsme tak vždycky spolu stáli a mlčeli.


Příběh Stáni (61): Zvířata jsem neměla ráda, pak si mě čuvač omotal kolem prstu

Konečně začal mluvit

Až asi po třech měsících jsem večerní procházku výjimečně nechala na dětech, když jsem měla sraz s kamarádkami. Druhý den jsem si všimla, jak se ten můj známý-neznámý pejskař netrpělivě rozlíží kolem.

„To jsem rád, že vás vidím,“ vyhrkl. „Promiňte… dobrý den. Měl jsem včera strach, jestli nejste nemocná, když jste nepřišla. Už dávno jsem vás chtěl požádat o telefon, jestli by vám to nevadilo,“ tiše dodal.

„Snad se nejdřív představíme,“ se smíchem jsem reagovala. „Já jsem Dana.“ – „Petr,“ usmál se. Postupně jsem se dozvěděla, že je rozvedený. Žena byla Američanka a s jedinou dcerou Jessikou se odstěhovala zpět do Kansasu. „Sice mi nijak nebrání se s Jess vídat, ale co vám budu povídat, znám ji nejvíc ze Skypu.“

Kromě společného venčení psů jsme začali chodit taky do kina a divadla. Oblíbili si ho i Dan s Denisou.

Už víc než sedm let jsme manželé. Za to, že jsem ve čtyřiceti potkala svého báječného muže, vděčím našim psům – a samozřejmě mým dětem.  


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Šárky (38): Nedobrovolně venkovankou

Příběh Šárky (38): Nedobrovolně venkovankou

Autor: podle příběhu Šárky P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 26. 4. 2024 0:05

„Narodila jsem se v Praze, studovala v Praze a třicet let nežila nikde jinde,“ svěřuje se v dopise…

Příběh Hanky (59): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Příběh Hanky (59): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Autor: podle příběhu Hany J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 3. 2024 0:05

Prodloužený víkend v Římě nebo v Paříži, dovolené po celém světě, cestování třeba jen tak… To, co…

Příběh Petra (44): Byl jsem závislý na automatech

Příběh Petra (44): Byl jsem závislý na automatech

Autor: podle příběhu Petra N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 2. 2024 0:05

Petr nyní žije spokojeným životem, nebylo tomu tak ale vždycky. Měl skvělou práci, ve které byl…

Příběh Olgy (52): Dceřin přítel na nás parazitoval

Příběh Olgy (52): Dceřin přítel na nás parazitoval

Autor: podle příběhu Olgy S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 2. 2024 0:05

Děti si někdy přivedou partnery, které rodiče zrovna „nemusí“. To je případ i naší čtenářky Olgy,…

Příběh Hanky (49): Můj přítel „Skrblík“

Příběh Hanky (49): Můj přítel „Skrblík“

Autor: podle příběhu Hanky M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 2. 2024 0:05

Nikdo už dnes nečeká, že bude muž všechno platit. Ale přece jen se trochu předpokládá, že na víno…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 2. 2024 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Kateřiny (59): Se ztrátou nevlastního vnuka se nemohu smířit

Příběh Kateřiny (59): Se ztrátou nevlastního vnuka se nemohu smířit

Autor: podle příběhu Kateřiny T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 2. 2024 0:05

Malý Miky se na několik let stal součástí rodiny naší čtenářky Kateřiny. Příběh, který nám poslala,…

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Autor: podle příběhu Kláry W. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 2. 2024 0:05

„Kdo vybírá, přebere,“ říká jedno známé české přísloví. O jeho pravdivosti se přesvědčila naše…

Tip šéfredaktorky

Byl Napoleon Bonaparte otráven? Záhadná smrt ve vyhnanství

10. 6. 2024 0:05 autor Anna Vágnerová