Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Dany (48): Lásku mi přivedl pes
needpix.com
Příběhy ze života

Příběh Dany (48): Lásku mi přivedl pes

datum: 20. 2. 2021 0:05 autor: podle příběhu Dany K. napsala Alžběta Morávková
„Když mi děti k čtyřicátým narozeninám darovaly psa, netušila jsem, jak moc se tím změní můj život,“ svěřila se nám čtenářka Dana. „Nemyslím jen pravidelné ranní a večerní procházky za každého počasí. Díky Bertíkovi jsem potkala manžela.“  

Ve dvaceti jsem odešla z malého města do Prahy a doslova za sebou spálila všechny mosty. Tehdejší přítel si našel jinou a mě už doma nic nedrželo. Vydala jsem se dobýt hlavní město.

Papír na lásku nepotřebujeme?

A dařilo se mi. Z prodavačky v malém butiku jsem se po pár letech stala vedoucí prodejny velkého řetězce s oblečením. Tam jednou přišel jeden pohledný mladý muž vybrat prádlo pro svou snoubenku. Po pár měsících už vybíral prádlo mně. „Nefungovalo to,“ říkal David o své bývalce a já o tom nepřemýšlela. Sestěhovali jsme se a narodily se nám dvě děti – Deniska a Daniel.

„Neměli bychom se vzít?“ nadhazovala jsem. „Děti mají jiné jméno než já.“ – „Nebuď přízemní, Danuško,“ chlácholil mě s tím svým neodolatelným úsměvem. „Na lásku nepotřebujeme papír.“

Ten „papír“ by se určitě hodil, když od nás odcházel k jedné z mnoha – jak jsem později zjistila – milenek, se kterými udržoval vztah celých deset let. Ušetřila bych si trapné vyjednávání, co je vlastně moje, co jeho, kde budeme bydlet a tak.

Neočekávaný dárek

Nakonec jsem se otřepala, co jiného mi taky zbývalo. Děti se s Davidem nejprve pravidelně stýkaly, z jeho strany však pomalu ubýval zájem, když se stal znovu otcem malého chlapečka. Dan i Denisa mi dělali jen radost, práce mě bavila – prostě jsem šla životem dál.

Zdálo se mi, že před mými narozeninami jsou Daník s Deniskou takoví tajemní, ale to, co mi darovali, jsem fakt nečekala ani v divokém snu! „Mami, mami, pojď sem rychle,“ volali na mě Daník a Deniska. Daník držel v ruce malou zvířecí přepravku, kde kňučela zrzavo-hnědá kulička! „To je Bertík, zlatý retrívr,“ poučila mě Deniska.

Ne že bych neměla ráda zvířata, jen jsem k nim do té doby měla takový zdrženlivý vztah. A hlavně mě nenapadlo si pořídit štěně. „Maminko, má i rodný list,“ pyšně dodal Daník a podal mi certifikát z chovné stanice.

Když jsem viděla ta rozzářená očka mých dětí, nezbylo mi nic jiného, než se s tím smířit. Musela jsem ocenit, jak to samy pěkně zařídily, i když peníze na chlupáče s papírem původu jim dali moji rodiče.

Nový život se psem

Od té doby v naší rodině nastal nový letopočet – před Bertíkem a pak. Ráno jsme se s dětmi ve venčení střídali, ale večerní procházky jsem si zamilovala. Bylo to příjemné jen tak chodit po parku, čistit si hlavu od každodenních starostí. Pejskaři jsou navíc taková zvláštní skupina lidí – rádi si o svých čtyřnohých kamarádech povídají. Za měsíc už jsem znala jménem všechny psy ve třech nejbližších parcích a s jejich páníčky se zdravila i v supermarketu.

Nejvíc jsem se potkávala s majitelem bassetí slečny Diny. Měla smutný výraz, typický pro tyhle psy, stejně smutně se chvílemi tvářil i její páníček, sympatický muž něco přes čtyřicet. Nejdřív jsme se vídali tak jednou či dvakrát týdně, potom to bylo každý večer.

V parku jsme čekali, než se naší psi vyběhají a vyřádí, dívali jsme se na ně a krom pár frází: „To je dneska ale počasí“! – nebo „To bude mít zase bláto za ušima,“ jsme si nic vlastně neříkali. Tak jsme tak vždycky spolu stáli a mlčeli.

Konečně začal mluvit

Až asi po třech měsících jsem večerní procházku výjimečně nechala na dětech, když jsem měla sraz s kamarádkami. Druhý den jsem si všimla, jak se ten můj známý-neznámý pejskař netrpělivě rozlíží kolem.

„To jsem rád, že vás vidím,“ vyhrkl. „Promiňte… dobrý den. Měl jsem včera strach, jestli nejste nemocná, když jste nepřišla. Už dávno jsem vás chtěl požádat o telefon, jestli by vám to nevadilo,“ tiše dodal.

„Snad se nejdřív představíme,“ se smíchem jsem reagovala. „Já jsem Dana.“ – „Petr,“ usmál se. Postupně jsem se dozvěděla, že je rozvedený. Žena byla Američanka a s jedinou dcerou Jessikou se odstěhovala zpět do Kansasu. „Sice mi nijak nebrání se s Jess vídat, ale co vám budu povídat, znám ji nejvíc ze Skypu.“

Kromě společného venčení psů jsme začali chodit taky do kina a divadla. Oblíbili si ho i Dan s Denisou.

Už víc než sedm let jsme manželé. Za to, že jsem ve čtyřiceti potkala svého báječného muže, vděčím našim psům – a samozřejmě mým dětem.  


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Kláry (35): Týral mě a bil, a já se za to styděla

Příběh Kláry (35): Týral mě a bil, a já se za to styděla

Autor: podle příběhu čtenářky Kláry P. napsala Jana Hradilová, Datum: 16. 5. 2021 0:05

Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že manželství bude doslova očistec. Peklo domácího násilí…

Příběh Hanky: (52) Poklad na cizí zahradě

Příběh Hanky: (52) Poklad na cizí zahradě

Autor: podle příběhu Hany W. napsala Alžběta Morávková, Datum: 15. 5. 2021 0:05

Měla babička pravdu o zakopaných špercích na zahradě pod hruškou? Nebo šlo jen o výmysl popletené…

Příběh Edity (42): Tajemné tanečnice

Příběh Edity (42): Tajemné tanečnice

Autor: podle příběhu Edity T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 5. 2021 0:05

Viděla naše čtenářka opravdu tančit nadpřirozené bytosti, nebo to byl jen živý sen?

Příběh Jitky (45): Síla velké rodiny

Příběh Jitky (45): Síla velké rodiny

Autor: podle příběhu Jitky R. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 5. 2021 0:05

Nečekaná smrt blízkého člověka zamává s psychikou a někdy trvá dlouhé měsíce i roky, než se z toho…

Příběh Katky (60): Už mě nebaví provozovat „mama hotel“

Příběh Katky (60): Už mě nebaví provozovat „mama hotel“

Autor: podle příběhu Kateřiny J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 2. 5. 2021 0:05

„Vždycky mi přišlo samozřejmé, že rodiče pomáhají svým dětem při vstupu do života. Jenže nic se…

Příběh Laďky (58): Věštba z karet se vyplnila

Příběh Laďky (58): Věštba z karet se vyplnila

Autor: podle příběhu Laďky S. napsala Alžběta Morávkocá, Datum: 1. 5. 2021 0:05

Na podivnou věštbu Laďka dávno zapomněla. O to víc byla překvapená, že se vyplnila do posledního…

Příběh Ivany (53): Máme smůlu na chlapy, kteří se nechají živit

Příběh Ivany (53): Máme smůlu na chlapy, kteří se nechají živit

Autor: podle příběhu Ivany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 4. 2021 0:05

Rodinné prokletí? Jak tomu jinak říkat? Já jsem svého otce nepoznala, otčím se nechal živit od mámy…

Příběh Karly (45): Sestřička a doktor

Příběh Karly (45): Sestřička a doktor

Autor: podle příběhu Karly A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 4. 2021 0:05

Znáte ta banální klišé o sestřičkách a doktorech? Mně takový vztah přinesl velké zklamání. A…

Tip šéfredaktorky

Nový zábavný kvíz na téma: České filmové maminky

9. 5. 2021 11:00 autor -jav-