Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Dany (48): Lásku mi přivedl pes
Needpix, photo/1305424, royalty-free
Příběhy ze života

Příběh Dany (48): Lásku mi přivedl pes

datum: 9. 4. 2023 0:05 autor: podle příběhu Dany K. napsala Alžběta Morávková
„Když mi děti k čtyřicátým narozeninám darovaly psa, netušila jsem, jak moc se tím změní můj život,“ svěřila se nám čtenářka Dana. „Nemyslím jen pravidelné ranní a večerní procházky za každého počasí. Díky Bertíkovi jsem potkala manžela.“  

Papír na lásku nepotřebujeme?

Ve dvaceti jsem odešla z malého města do Prahy a doslova za sebou spálila všechny mosty. Tehdejší přítel si našel jinou a mě už doma nic nedrželo. Vydala jsem se dobýt hlavní město.

A dařilo se mi. Z prodavačky v malém butiku jsem se po pár letech stala vedoucí prodejny velkého řetězce s oblečením. Tam jednou přišel jeden pohledný mladý muž vybrat prádlo pro svou snoubenku. Po pár měsících už vybíral prádlo mně. „Nefungovalo to,“ říkal David o své bývalce a já o tom nepřemýšlela. Sestěhovali jsme se a narodily se nám dvě děti – Deniska a Daniel.

„Neměli bychom se vzít?“ nadhazovala jsem. „Děti mají jiné jméno než já.“ – „Nebuď přízemní, Danuško,“ chlácholil mě s tím svým neodolatelným úsměvem. „Na lásku nepotřebujeme papír.“

Ten „papír“ by se určitě hodil, když od nás odcházel k jedné z mnoha – jak jsem později zjistila – milenek, se kterými udržoval vztah celých deset let. Ušetřila bych si trapné vyjednávání, co je vlastně moje, co jeho, kde budeme bydlet a tak.


Příběh Jitky (45): Síla velké rodiny

Neočekávaný dárek

Nakonec jsem se otřepala, co jiného mi taky zbývalo. Děti se s Davidem nejprve pravidelně stýkaly, z jeho strany však pomalu ubýval zájem, když se stal znovu otcem malého chlapečka. Dan i Denisa mi dělali jen radost, práce mě bavila – prostě jsem šla životem dál.

Zdálo se mi, že před mými narozeninami jsou Daník s Deniskou takoví tajemní, ale to, co mi darovali, jsem fakt nečekala ani v divokém snu! „Mami, mami, pojď sem rychle,“ volali na mě Daník a Deniska. Daník držel v ruce malou zvířecí přepravku, kde kňučela zrzavo-hnědá kulička! „To je Bertík, zlatý retrívr,“ poučila mě Deniska.

Ne že bych neměla ráda zvířata, jen jsem k nim do té doby měla takový zdrženlivý vztah. A hlavně mě nenapadlo si pořídit štěně. „Maminko, má i rodný list,“ pyšně dodal Daník a podal mi certifikát z chovné stanice.

Když jsem viděla ta rozzářená očka mých dětí, nezbylo mi nic jiného, než se s tím smířit. Musela jsem ocenit, jak to samy pěkně zařídily, i když peníze na chlupáče s papírem původu jim dali moji rodiče.


Příběh Elišky (43): Když vám kočka vybere manžela

Nový život se psem

Od té doby v naší rodině nastal nový letopočet – před Bertíkem a pak. Ráno jsme se s dětmi ve venčení střídali, ale večerní procházky jsem si zamilovala. Bylo to příjemné jen tak chodit po parku, čistit si hlavu od každodenních starostí. Pejskaři jsou navíc taková zvláštní skupina lidí – rádi si o svých čtyřnohých kamarádech povídají. Za měsíc už jsem znala jménem všechny psy ve třech nejbližších parcích a s jejich páníčky se zdravila i v supermarketu.

Nejvíc jsem se potkávala s majitelem bassetí slečny Diny. Měla smutný výraz, typický pro tyhle psy, stejně smutně se chvílemi tvářil i její páníček, sympatický muž něco přes čtyřicet. Nejdřív jsme se vídali tak jednou či dvakrát týdně, potom to bylo každý večer.

V parku jsme čekali, než se naší psi vyběhají a vyřádí, dívali jsme se na ně a krom pár frází: „To je dneska ale počasí“! – nebo „To bude mít zase bláto za ušima,“ jsme si nic vlastně neříkali. Tak jsme tak vždycky spolu stáli a mlčeli.


Příběh Stáni (61): Zvířata jsem neměla ráda, pak si mě čuvač omotal kolem prstu

Konečně začal mluvit

Až asi po třech měsících jsem večerní procházku výjimečně nechala na dětech, když jsem měla sraz s kamarádkami. Druhý den jsem si všimla, jak se ten můj známý-neznámý pejskař netrpělivě rozlíží kolem.

„To jsem rád, že vás vidím,“ vyhrkl. „Promiňte… dobrý den. Měl jsem včera strach, jestli nejste nemocná, když jste nepřišla. Už dávno jsem vás chtěl požádat o telefon, jestli by vám to nevadilo,“ tiše dodal.

„Snad se nejdřív představíme,“ se smíchem jsem reagovala. „Já jsem Dana.“ – „Petr,“ usmál se. Postupně jsem se dozvěděla, že je rozvedený. Žena byla Američanka a s jedinou dcerou Jessikou se odstěhovala zpět do Kansasu. „Sice mi nijak nebrání se s Jess vídat, ale co vám budu povídat, znám ji nejvíc ze Skypu.“

Kromě společného venčení psů jsme začali chodit taky do kina a divadla. Oblíbili si ho i Dan s Denisou.

Už víc než sedm let jsme manželé. Za to, že jsem ve čtyřiceti potkala svého báječného muže, vděčím našim psům – a samozřejmě mým dětem.  


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Ivany (55): Jak jsem málem naletěla „facebookovému“ příteli

Příběh Ivany (55): Jak jsem málem naletěla „facebookovému“ příteli

Autor: podle příběhu Ivany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 14. 5. 2023 0:05

„Zrovna včera jsem četla, jak byla odhalena skupina facebookových podvodníků,“ začíná svůj dopis…

Příběh Terezy (40): Nenávidím svou sestru!

Příběh Terezy (40): Nenávidím svou sestru!

Autor: podle příběhu Terezy A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 4. 2023 0:05

„Úplně mi zničila život. Žárlila od chvíle, kdy mě naši přivezli z porodnice. Najednou už nebyla…

Příběh Lýdie (47): Hledání ztraceného bratra

Příběh Lýdie (47): Hledání ztraceného bratra

Autor: podle příběhu Lýdie k. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 4. 2023 0:05

„Moje poslední vzpomínka na bratra je z dětského domova. Stojím na schodech, hystericky pláču a…

Dagmar N.: Existuje volání krve?

Dagmar N.: Existuje volání krve?

Autor: podle příběhu Dagmar N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 15. 4. 2023 0:05

„Rozhodla jsem se napsat příběh své matky a vlastně také svůj. Příběh mé maminky se odehrál na…

Příběh Ireny (48): Manžel je závislý na sociálních sítích

Příběh Ireny (48): Manžel je závislý na sociálních sítích

Autor: podle příběhu Ireny A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 4. 2023 0:05

Dobrý sluha, ale zlý pán. I tak se dá s nadsázkou mluvit o Facebooku a sociálních sítích obecně.…

Příběh Haliny (45): Rodiče mi neodpustili rozvod

Příběh Haliny (45): Rodiče mi neodpustili rozvod

Autor: podle příběhu Haliny M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 4. 2023 8:00

„Spolu se čtyřmi sourozenci jsme vyrůstali obklopeni láskou rodičů,“ začíná svůj dopis naše…

Vítek, otec tří dcer, byl velký sportovec. Dostal však mrtvici a upadl do kómatu

Vítek, otec tří dcer, byl velký sportovec. Dostal však mrtvici a upadl do kómatu

Autor: redakce ve spolupráci s Nadačním fondem Galenos, Datum: 28. 3. 2023 0:05

Vítek Roušal z Plzeňska byl vždycky správný akční muž, který miloval přírodu a svou rodinu. Pak…

Příběh Kláry (59): Dostala jsem se na samé dno

Příběh Kláry (59): Dostala jsem se na samé dno

Autor: podle příběhu Kláry K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 3. 2023 0:05

Svou závislost na lécích se naše čtenářka Klára naučila dobře maskovat. S manželem se rozvedli,…

Tip šéfredaktorky

Příběh Ivany (55): Jak jsem málem naletěla „facebookovému“ příteli

14. 5. 2023 0:05 autor podle příběhu Ivany K. napsala Alžběta Morávková