Čas jen pro mě

V roce 1912 se Elsie s matkou Edith rozhodly navštívit přátele a rodinu v Americe a Kanadě. Na cestu se vydaly 10. dubna 1912 na palubě Titaniku.

Vzdělaná mladá dáma

Elsie se narodila 18. prosince 1889 v Kentu jako jediná dcera prosperujícího obchodníka Williama Bovermana a jeho ženy Edith. Otec zemřel, když bylo Elsie pouhých pět let. Naštěstí rodinu finančně zaopatřil, takže dívka mohla studovat jazyky v Cambridge i v Paříži.

Mladou ženu vždy zajímala politika a boj žen za volební právo. V roce 1909 vstoupila do Ženské sociální a politické unie (WSPU) vedené Emmeline Pankhurstovou, kde se velmi angažovala.

Osud jménem Titanic

Pak přišla plánovaná cesta do Ameriky. Společně s matkou si zaplatily první třídu a patřily na palubě lodi mezi smetánku. Potom přišla osudová noc z 14. na 15. dubna. Bowermanová o tomto zážitku později napsala:

„Když se zastavily motory, nastalo ticho, na naše dveře zaklepal stevard a řekl nám, abychom šly na palubu. Tam nás spustili do záchranných člunů… Veslovat uprostřed Atlantiku v dubnu, kdy kolem plují ledové hory, je zvláštní zážitek.“

K tomu je třeba poznamenat, že Bowermanová a její matka podle námořního pravidla „ženy a děti mají přednost“ a zároveň jako cestující první třídy se na palubu záchranného člunu dostaly poměrně brzy.

„Nepotopitelná“ Molly Brown (†65)

V časných ranních hodinách 15. dubna tak opustily Titanic v záchranném člunu číslo šest. Člun mohl pojmout 65 osob, ale místo toho vezl pouze dva muže, chlapce a 21 žen, z nichž jedna byla slavná „nepotopitelná“ Molly Brownová. Po několika hodinách v chladném oceánu osazenstvo člunu zachránila loď Carpatia.

Ošetřovatelka za války

Ženy se vrátily do Británie a Elsie pokračovala v práci pro WSPU. Po vypuknutí první světové války se členky této organizace včetně Elsie dočasně vzdaly boje za volební právo žen a pomáhaly jako ošetřovatelky. Elsie se připojila ke skotské ženské nemocniční jednotce a odcestovala do Rumunska.

Když se nemocniční jednotka dostala do Ruska, Elsie se v Petrohradě stala přímým účastníkem historického okamžiku světových dějin, ruské revoluce v roce 1917.

Stala se právničkou

Po první světové válce bylo ženám v Anglii přiznáno omezené volební právo a brzy se pro ženskou polovinu populace otevřely další možnosti. Například v roce 1919 umožnil zákon Sex Disqualification Act ženám vstup do profesí, které jim byly dříve zapovězeny, mj. účetnictví a právo.

Elizabeth Blackwell (†89): První americká žena-lékařka

Bowermanová toho využila a vystudovala práva. V roce 1924 byla přijata do advokátní komory. Stala se první advokátkou, která vykonávala praxi u slavného londýnského soudu Old Bailey.

Práce pro OSN

Stejně jako během první světové války nabídla Bowermanová své služby i během druhé světové války. Pracovala v rámci Královské dobrovolnické služby žen a na ministerstvu informací. Bowermanová se také připojila k BBC a v letech 1941–1945 působila jako styčná důstojnice pro její severoamerickou službu.

Clara Barton: „Anděl“ bitevního pole a přesvědčená feministka

Po skončení války vznikla Organizace spojených národů. V roce 1947 byla Bowermanová pověřena, aby pomohla vytvořit Komisi pro postavení žen této organizace.

Elsie Bovermanová se plně věnovala své práci, nikdy se nevdala a neměla děti. Zemřela 18. října 1973 ve věku 83 let.

I po smrti spojena s Titanikem

V roce 2016 byl objeven malý portrét Bowermanové, a byl dán do aukce (jeho odhadní cena byla stanovena na 1 000 liber, ale v březnu 2016 se prodal za 2 000 liber). Během dražby byla odhalena souvislost s Titanikem – ukázalo se, že dražitel Timothy Medhurst byl pravnukem Roberta Hichense, rotmistra, který byl s Bowermanovou v šestém záchranném člunu!

Před aukcí Medhurst poznamenal: „Je úžasné, že se mohu podívat na stejnou dámu, která by se před více než 100 lety dívala na mého prapradědečka na palubě záchranného člunu uprostřed Atlantického oceánu.“