Čas jen pro mě

Molly Brown byla americká aktivistka za lidská práva, filantropka a herečka. S manželem Jamesem Josephem Brownem se přestěhovala do Denveru v Coloradu poté, co v roce 1893 zbohatli na objevu zlata v jednom z dolů, který Brown vlastnil. V průběhu let se stala předmětem mnoha mýtů a legend. Ironií osudu je, že během jejího života jí nikdy nikdo neříkal „Molly“, tuto přezdívku dostala až posmrtně.

Kdo byla Molly Brown?

Margaret Tobin, známější jako Molly Brown, se narodila 18. července 1867 v Hannibalu ve státě Missouri. Vyrůstala v irsko-katolické rodině s několika sourozenci.

Ve třinácti letech začala pracovat v továrně. Poté, co se dva její sourozenci vydali do Colorada hledat příležitost v tamních dolech, je následovala a v roce 1886 se přestěhovala do Leadville. Město připomínalo obrovský hornický tábor a Margaret si našla práci jako šička v místním obchodě.

Její život se brzy změnil, když potkala Jamese Josepha Browna, důlního dozorce, do kterého se zamilovala. V září 1886 se vzali.

Do „lepší“ společnosti nezapadla

Brownovi se v počátcích manželství potýkali s finančními problémy. V roce 1887 se jim narodilo první dítě, syn Lawrence, a o dva roky později dcera Catherine Ellen.

Jak její manžel stoupal v důlní společnosti, Margaret/Molly se aktivně zapojila do dění v obci, pomáhala horníkům a jejich rodinám a snažila se o zlepšení městských škol. Molly Brown nikdy neměla zájem zapadnout do „lepší“ společnosti Leadville. Místní dámy se jí posmívaly, protože nosila nápadné klobouky.

Naučila se několika jazykům

V roce 1894 si Brownovi koupili v Denveru viktoriánské sídlo za 30 000 dolarů a v roce 1897 si postavili letní sídlo Avoca Lodge v jihozápadním Denveru poblíž Bear Creek, které rodině poskytlo více společenských příležitostí.

Margaret se stala zakládající členkou Denverského ženského klubu, jehož posláním bylo zlepšování života žen prostřednictvím dalšího vzdělávání a filantropie.

Molly se přizpůsobila atributům společenské dámy, začala se dobře orientovat v umění a plynně hovořit francouzsky, německy, italsky a rusky. Pomohla v Denveru založit pobočku Alliance Française, aby demonstrovala svou lásku k francouzské kultuře. Pořádala večírky, kterých se účastnila denverská společenská smetánka.

Konec manželství

Po třiadvaceti letech manželství podepsali Margaret a „J. J.“ v roce 1909 soukromě dohodu o rozchodu. Přestože se k sobě už nikdy nevrátili, zbytek života spolu nadále komunikovali a měli hezký vztah.

Na základě dohody dostala Margaret peněžní vyrovnání a ponechala si dům na Pennsylvania Street v Denveru a letní sídlo Avoca Lodge. Dostávala také měsíční příspěvek 700 dolarů (v roce 2020 ekvivalent 20 000 dolarů), aby mohla pokračovat ve svých cestách a zabývat se sociálními problémy.

Pomáhá potřebným

Molly Brown pomáhala při získávání finančních prostředků na stavbu denverské katedrály Neposkvrněného početí, která byla dokončena v roce 1911.

Spolupracovala také se soudcem Benem Lindseym na pomoci nemajetným dětem a založila jeden z prvních soudů pro mladistvé ve Spojených státech, který pomohl vytvořit základ moderního systému soudů pro mladistvé v USA.

Díky svému bohatství si Brownová rozšířila obzory a podnikla řadu cest po celém světě. Během jedné takové cesty v dubnu 1912, kdy byla ve Francii, se Brownová dozvěděla, že její vnuk je nemocný. Rozhodla se, že se první dostupnou lodí – a to byl Titanic – vrátí do Spojených států. Byla to první plavba plavidla, které mělo být téměř nezničitelné.

Titanic a „nepotopitelná Molly“

Titanic narazil na ledovec 14. dubna 1912 kolem 23:40 a potopil se za pouhých několik hodin. Molly se podařilo dostat na jeden z mála lodních záchranných člunů, který později byl zachráněn lodí Carpathia.

Na palubě lodi Carpathia dělala vše, co mohla, aby pomohla ostatním přeživším, a to včetně shánění peněz od bohatších na pomoc chudým cestujícím.

Její hrdinské činy, které se dostaly do novin, jí vynesly přezdívku „nepotopitelná Molly Brown“. V šedesátých letech 20. století byl uveden fiktivní broadwayský muzikál i filmová adaptace inspirovaná jejím životem, v níž si hlavní roli zahrála Debbie Reynolds, nominovaná na Oscara.

Mezi horníky i politička...

Molly se po katastrofě nově proslavila a začala se zasazovat o mnoho věcí. Stala se prostředníkem mezi stávkujícími horníky z Ludlow, kteří pracovali v krutých podmínkách, a zájmy Johna D. Rockefellera staršího a mladšího.

John Davison Rockefeller (†97): První dolarový miliardář

Spojila se také s hnutím za volební právo žen a v roce 1914 hovořila o právech dělníků na konferenci velkých žen.

Ucházela se o politické křeslo senátorky za Colorado, volby však nevyhrála. Po vypuknutí první světové války spolupracovala s Červeným křížem, zřídila zařízení v Newportu na Rhode Islandu pro sezónní pobyt doma a později odcestovala do zámoří, kde pracovala s Americkým výborem pro zdevastovanou Francii. 

...i herečka

Od konce dvacátých do třicátých let se Molly nadále věnovala svým zájmům a vzpírala se konvencím, pracovala i jako herečka. Pravidelně se objevovala na jevišti ve hře L'Aiglon, inspirována dílem Sarah Bernhardtové a jejím ztvárněním vévody z Reichstadtu.

Molly Brown zemřela 26. října 1932 ve spánku v hotelu Barbizon v New Yorku. V roce 1999 vyšla o jejím životě biografie – Molly Brown: Odhalení mýtu od Kristen Iversen.