Portugalsko bylo stranou tehdejších důležitých obchodních cest a Portugalci nakupovali zboží z východu za vysoké ceny. Příznivá geografická poloha – zemi ze západu a jihu omýval oceán – ale logicky přímo vybízela k námořním objevům a cestám.
V osmdesátých létech 15. století král Juan II. vyslal svého špióna Pedra da Covilhã do Indie. Ten v převlečení za kupce putoval převážně po souši přes severní Afriku, přes Rudé moře se pak dostal do Adenu a arabskou lodí do Přední Indie. Sice už se odtud do Portugalska nikdy nevrátil, králi ale poslal podrobnou zprávu. V ní mimo jiné uvedl, že tato bohatá země určitě musí být dostupná po moři.
Budoucím mořeplavcům ukázal cestu Bartolomeo Dias. Ten se roku 1488 vypravil do Indie. Kopíroval pobřeží Afriky, až se dostal na jih, kde ji obeplul kolem mysu Dobré naděje a před ním se otevřel Indický oceán. Pak se ale musel vrátit nazpátek, protože ho provázela nepřízeň počasí, docházely potraviny a mužstvo se nakonec vzbouřilo.
Přesto šlo o významnou cestu. Ukázalo se, že oceány jsou spojené a že je určitě možnost dostat se tudy do Indie.
Další důležitou výpravu lodí do Indie měl původně vést Vascův otec Estêvão da Gama. Ten však v roce 1497 náhle zemřel.
Král Manuel I., který nastoupil na trůn roku 1495, pověřil vedením Estêvãova syna Vasca. Ten si získal už Jana II., když roku 1492 zneškodnil francouzské pirátské lodě poblíž Algarve.
Vasco da Gama využil povětrnostních podmínek a nastavil kurs na jih podél afrického pobřeží. Možná i proto, že konkurent Kryštof Kolumbus, plující pět let před ním pod vlajkou sousedního Španělska, u Kanárských ostrovů stočil lodě na západ přes Atlantik a nechtěně tak objevil Ameriku místo Indie.
Mladý důstojník da Gama plul kolem Kapverdských ostrovů a stejně jako jeho předchůdce Dias obeplul mys Dobré naděje a vyrazil do nezmapovaných vod Indického oceánu. V lednu 1498 velká část námořníků onemocněla kurdějemi, proto na několik týdnů zakotvili poblíž dnešního Mosambiku a nabírali síly.
Pak pokračovala výprava dál severovýchodně od dnešního Somálska, až opravdu 20. května 1498 dosáhla indických břehů u města Kalikut na jihu země. Místní vládce Zamorin sice nejprve přijal unavené cestovatele se všemi poctami, pak se však jednání o možném obchodu pro Portugalce nevyvíjela zrovna příznivě.
Hráli v tom roli především arabští obchodníci, kteří tu nechtěli přijít o dosavadní dominantní postavení. Portugalci nakonec za vysokou cenu získali jen malé množství koření a šperků. Úspěchem však byl sám fakt, že byla objevena – a vyzkoušena – námořní cesta z Evropy do Indie.
Ze 148 námořníků se začátkem roku 1499 zpět do vlasti vrátilo jen 55, kosily je kurděje a další nemoci. Sám Vasco da Gama při zpáteční cestě pochoval na Azorech bratra Paola.
Po návratu byl uvítán jako hrdina, král Manuel mu udělil titul admirála a roční rentu ve výši tři sta tisíc reálů.
Jen o tři roky později, v roce 1502 se v čele flotily dvaceti válečných lodí znovu vypravil na cestu. Tentokrát ne jako objevitel, ale dobyvatel. Po delších bojích dobyl pro portugalskou korunu území jižní Indie. Portugalci získali důležitou kolonii a upevnili tu obchodní postavení. Cestou zpátky, v únoru 1503, Vasco da Gama položil i základy kolonizace východoafrického Mosambiku.
Lisabon se díky kolonizační politice stal jedním z největších obchodních přístavů na světě.
Po návratu se slavný mořeplavec usadil. Oženil se s Catarinou de Ataide a postupně se stal otcem šesti synů a jedné dcery. Asi nepřekvapí, že v duchu rodinné tradice se později všichni synové věnovali mořeplavectví.
Dvě desítky let žil klidným životem. Kromě toho zůstal poradcem krále Manuela I. v indických záležitostech. Po Manuelově smrti ho nový král, Manuelův syn Juan III., jmenoval místokrálem v Indii a požádal ho, aby vystřídal tehdejšího guvernéra Duarta de Meneses a aby tam zabrzdil rostoucí korupci ze strany portugalských úředníků.
Roku 1524 tedy vyplul na svou třetí misi. Krátce po příjezdu, v září 1524, se nakazil malárií. Přesto se mu za necelé čtyři měsíce podařilo odhalit korupčníky. Provedl důkladné kontroly zbraní a střeliva a pustil se do vyšetřování případů zpronevěry veřejných prostředků a neoprávněného získávání majetku.
Koloniální úředníci brzy pochopili, že tento zasmušilý stařec (jak mu mezi sebou říkali) se nedá podplatit.
Vysoký věk, záchvaty malárie a vysoké pracovní tempo si vybraly svou daň. Na zádech a na krku se objevily vředy, nesnesitelná bolest mu neumožnila ani pootočit hlavu. Byl stále slabší a slabší, ale odmítl se svěřit do péče lékařů. Do poslední chvíle pracoval. Zemřel na Štědrý den 1524 v indickém Kóčinu. Původně tam byl v místním kostele i pochován, později byly jeho ostatky převezeny do Portugalska a pak přemístěny do kláštera sv. Jeronýma v lisabonské části Belém.
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
S neuvěřitelnou přesností popsal mnoho vědeckých objevů a vynálezů, které se uskutečnily až po jeho…
Milostný románek mezi herci Humphreym Bogartem a Lauren Bacallovou zůstal v historii zapsán jako…
Ještě před tím, než titulní stránky britských bulvárů ovládla princezna Diana, přidělávala královně…
Její jméno většině lidí nic neříká. Přitom krásná blondýnka Truda Grosslichtová patřila mezi…
Její život byl plný rozporů. Na jedné straně západní univerzitní vzdělání, na druhé síla východních…
Jako Afroameričan zažil na vlastní kůži rasovou segregaci. A to i coby lékař jeden ze zakladatelů…
Jen málo seriálových postav udělalo na diváky takový dojem jako Chandler Bing z kultovního seriálu…
„Když jsem začala psát příběh Alžběty (Elišky) Pomořanské, čtvrté manželky Karla IV., stála jsem…