Čas jen pro mě

Kde ho najdete? Artyčoky jsou jedním z nejstarších druhů zeleniny – začaly se pěstovat v 5. století před naším letopočtem. Jeden tábor historiků tvrdí, že pochází ze Středomoří, druhý, že ze severní Afriky. V průběhu věků se rozšířil po Itálii, Holanďané ho přivezli do Anglie, Francouzi do Louisiany a italští přistěhovalci do Kalifornie.

Co obsahuje? Hořčin cynarin, sliz a tříslovinu, inulin, flavonoidy, různé enzymy, relativně hodně vitaminů A a B.

K čemu je vhodný? Příznivě ovlivňuje akutní a chronické záněty žlučových cest. Osvědčuje se při arterioskleróze – pomáhá odbourávat cholesterol na stěnách cév. Je účinný při trávicích potížích. Zvyšuje antitoxický účinek jater (vylučování toxinů z těla). Díky svému diuretickému vlivu snižuje hladinu cukru v krvi. Neobsahuje tuk, je tedy vhodný při redukční dietě – v jednom středně velkém artyčoku je pouze 25 kalorií. 

Jak se využívá v gastronomii? Dužnaté a chutné květní úbory jsou velmi populární ve francouzské gastronomii, kde jsou ceněny pro svou variabilitu, pokud jde o zpracování. Lze je vařit, zapékat v troubě, grilovat, smažit, plnit nádivkami. Oblibené jsou artyčoky přelité nejrůznějšími omáčkami, například česnekovou, rajčatovou nebo holandskou.

Tip redakce

Artyčok očištěný a zbavený listů si nejprve povařte celé čtyři minuty v lehce osolené vodě s pár kapkami olivového oleje, s několika stroužky česneku, tymiánem a plátky citronu. Po této „proceduře“ už je zelenina připravena k dalšímu použití. Výborná je například restovaná s trochou šalotky a česneku.

Pozor! Artyčok po rozkrojení tmavne. Pokud chcete ztmavnutí předejít, namočte jej do mísy s vodou, ve které je vymačkaný citron. Vyjměte z vody až těsně před použitím.