Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Kateřiny (40): Vlastní vinou nemám děti
Pixabay
Příběhy ze života

Příběh Kateřiny (40): Vlastní vinou nemám děti

datum: 8. 8. 2021 0:05 autor: podle příběhu Kateřiny Š. napsala Alžběta Morávková
„Vždycky jsem si zakládala na tom, jak mám všechno pod kontrolou. Můj život, i ten osobní, jel podle harmonogramu. Pak se mi to najednou vymklo z rukou,“ napsala nám čtenářka Katka.

Do vážného vztahu jsem se dlouho nehnala. Studium na vysoké jsem si prodloužila dvěma zahraničními pobyty, pak jsem se věnovala kariéře. Když to shrnu, v 34 letech jsem se stala ředitelkou HR oddělení velké zahraniční firmy, měla jsem velký plat, vlastní byt a služební auto. V tom bytě jsem ale byla sama.

Nějací muži samozřejmě mým životem prošli – někteří na pár měsíců, ve dvou případech jsme spolu vydrželi rok. Oba se chtěli ženit a mít děti. Měla jsem pocit, že na to mám ještě dost času, tak jsem to ukončila.

Proč ještě nemáš děti?

Pocházím z malé vesničky u Olomouce a rodiče, babičky a celé moravské příbuzenstvo nad mým životem jen kroutili hlavou. „Kačenko, měla by ses konečně vdát,“ pokaždé vzdychala babička Marie, když jsem přijela. – „A kdy chceš mít děti? Vždyť už jsi na ně pomalu stará,“ zlobila se na mě pro změnu babička Anna. Moje studijní a pak pracovní úspěchy je moc nezajímaly. Podle nich patří holka pod čepec a basta!

V šestatřiceti jsem trochu zpanikařila. Kolem sebe jsem viděla vdávající se kamarádky, těhotenská břicha a malé děti.

Přes internetovou seznamku jsem poznala Martina. O rok starší lékař okouzlil celou naši rodinu. Mě samozřejmě také. Byl rozvedený.

„Bývalá žena nemohla mít děti,“ odpověděl na otázku, proč se rozvedl. Že bych mohla mít potíže já, to jsem si nepřipouštěla. Svatba byla přes naše protesty velká. „Vdávám jedinou dceru,“ řekl táta, a tak jsme si řekli „ano“ za účasti asi stovky příbuzných a známých. Většinou mých příbuzných, protože Martin už měl jen maminku a jednu starou tetu.

Všechno nejde naplánovat

Tak začal manželský život. Okamžitě jsem vysadila antikoncepci. Uběhly tři měsíce – a nic. Po půl roce Martin znervózněl. „Zařídím ti vyšetření u jednoho kamaráda ze studií.“ Ten doporučil neotálet a absolvovat umělé oplodnění. „Hm, tak to mám už jednou za sebou,“ bručel Martin. Bylo mi trochu líto, že „tahá“ do našeho manželství nepříjemné vzpomínky na to předchozí.

Pak nastal kolotoč všech těch vyšetření, hormonálních injekcí, odběrů…  Ženy, které tím prošly, dobře vědí, o čem mluvím. Dva pokusy skončily fiaskem. Podařilo se pokaždé oplodnit dvě vajíčka, ale zatímco poprvé k umělému oplodnění došlo, ale nezadařilo se, podruhé se oba zárodky nakonec ukázaly jako nevhodné. „Nevidím to dobře,“ řekl mi lékař. „Netvoří se vám skoro žádná vajíčka, a to ani po hormonální stimulaci, navrhuji zkusit to s darovaným vajíčkem.“

Studená sprcha

„To je teda katastrofa,“ povzdechl si Martin. „No, nebreč, přece! Co mám říkat já, když mám smůlu na neplodný ženský!“ Připadalo mi, jak by mi nožem dloubal v otevřené ráně. – „To mi musíš pořád připomínat bývalou ženu?“ vzlykla jsem. – „Ženil jsem se proto, abych měl konečně děti! Ne proto, abych utěšoval další ufňukanou ženskou!“ Práskl dveřmi a odešel pryč.

„Maminko, není u vás Martin?“ volala jsem tchyni a pokoušela se mluvit normálně. – „Jistě. Sedí tu. Je opravdu nešťastný, Kateřino. Já jsem mu říkala, že si má najít nějakou mladší. Nedal si říct a teď je to tu znova!“ Beze slova jsem položila telefon.

„Co kdybychom zkusili to darované vajíčko?“ navrhla jsem druhý den, když Martin přišel z práce. „Tvoje to dítě bude v každém případě!“ – „Ale nebudeme znát matku! Nemůžu mít dítě s někým, koho neznám!“ – „Martine, já bych ho odnosila, já bych ho porodila, bylo by prostě naše!“

On to vyřešil

Naše podivné soužití, kdy já jsem se naplno zase věnovala práci a Martin se scházel s kamarády (jak říkal), trvalo ještě asi půl roku. Několikrát jsem s ním zkusila promluvit o darovaném vajíčku (opakovaně zamítl) i o případné adopci. „V našem věku nám dají tak akorát tříleté zanedbané dítě,“ rázně odmítl. „Dovedeš pochopit, že chci vlastní?“

Jedno sobotní ráno mi jen tak mezi řečí oznámil, že Veronika čeká miminko. „Jaká Veronika?“ – „No, sestra z mé ordinace.“ – Nechápala jsem, proč mi tu vypráví o nějaké Veronice. – „To dítě bude mít se mnou,“ podíval se na mě. – Zůstala jsem jako opařená a nezmohla se na odpověď. Toho dne odešel.

Doslechla jsem se, že má syna. Já jsem zase sama, a přitom dobře vím, že jsem si to částečně zavinila. Kariéra není všechno a biologické hodiny tikají neúprosně každé z nás. Třeba ještě mám šanci.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Dagmar (56): „Dokonalé“ manželství

Příběh Dagmar (56): „Dokonalé“ manželství

Autor: podle příběhu Dagmar F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 9. 2021 0:05

Někdy už mě to věčné předstírání vadí a jsem z něj unavená. Myslím si, že děti to dávno ví. Já si…

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Autor: podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 9. 2021 0:05

Určitě znáte nějakou ženu, která neustále doma běhá s prachovkou nebo vysavačem a rovná třásně u…

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Autor: podle příběhu Hany E. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 9. 2021 0:05

„Za pár měsíců oslavím osmapadesáté narozeniny. Tedy pokud bude s kým,“ začíná své vyprávění Hanka.…

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Autor: podle příběhu Terezy H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 9. 2021 0:05

Věk nikdo nezastaví a s přibývajícími lety klesá možnost najít toho pravého – a hlavně mít děti! To…

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Autor: podle příběhu Jany S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 9. 2021 0:05

„Nikdy jsem nebyla žádná úchvatná krasavice. Ani hezká, ani ošklivá, prostě taková úplně normální…

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Autor: podle příběhu Milady C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 8. 2021 0:05

Dneska nám to připadá nepravděpodobné, ale ještě za první republiky běžně existovala manželství…

Příběh Evy (50): Můj zeť je líný flákač a opilec, který zkazil dceři život

Příběh Evy (50): Můj zeť je líný flákač a opilec, který zkazil dceři život

Autor: podle příběhu Evy P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 28. 8. 2021 0:05

„Sama jsem se vdávala hodně mladá a Martinka se narodila krátce po mých dvacátých narozeninách,“…

Příběh Lenky (56): Moje netradiční velká rodina

Příběh Lenky (56): Moje netradiční velká rodina

Autor: podle příběhu Lenky Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 8. 2021 0:05

„Nemohla jsem mít děti, ale mám najednou velkou rodinu,“ směje se naše čtenářka Lenka. „Co na tom,…

Tip šéfredaktorky

Nemocné ledviny nebolí. Otestujte se 16. a 17. září!

1. 9. 2021 15:00 autor -an-