Čas jen pro mě

Léta ubíhala, vdala jsem se a dlouho zůstávala doma s dětmi, mám celkem tři holky, tři „káčka – Karolínku, Kristýnku a Klárku. Pak přišel rozvod a já se musela postavit na vlastní nohy. Najít si místo skoro ve čtyřiceti a s minimální praxí, to nebyla žádná legrace. Navíc nejmladší Klárka ještě chodila do školky. Naštěstí jsem uměla dobře angličtinu a tak mě zaměstnala jedna mezinárodní firma ve finančním oddělení. Za deset let jsem se dostala na pozici vedoucí menšího oddělení a docela slušně jsem si vydělávala. 

Setkání v obchodě

„Slávko, to se mi snad zdá!“ Uslyšela jsem za sebou známý hlas. „Jsi to fakt ty? No, to není možný, jak dlouho jsme se neviděly?“ V supermarketu u nás na sídlišti vedle mě stála Květa! Před rokem se sem přestěhovala a bydlela asi sto metrů od mě. „Tomu se říká osud,“ smála se. „Musíme se sejít a probrat život.“

Ten se s ní nemazlil – tedy aspoň podle toho, co vyprávěla. První manžel zemřel, druhý byl těžký alkoholik. Dospělý syn z prvního manželství bydlel v Praze, tak udělala tlustou čáru za malým městem, našla si v Praze práci i bydlení, aby byla blíž synovi a vnoučatům.

„Musím změnit místo,“ vyprávěla jednou. „Šéf je blázen, podezírá mě z podvodu. Nebylo by něco u vás?“ To už se ptala se slzami v očích. Vůbec mi nedošlo, že po pracovní stránce ji neznám. Taky od dob našeho školního přátelství uplynula dlouhá doba a já jsem o ní věděla jen to, co mi řekla.

Byla chyba ji zaměstnat

Že byla chyba ji zaměstnat, jsem zjistila brzy. Květa byla pomalá, chyběla jí pečlivost. To je ve financích základ! Musela jsem ji kontrolovat, dost věcí po ní předělávat: „Květo, takhle to nejde,“ zavolala jsem si ji k sobě. „Děláš závažné chyby, všechno po tobě opravuju. Kolegyně si stěžují, že spoustu času protelefonuješ. Není mi to příjemné, víš, ale jsi ve zkušební době…. Bude lepší, když to ukončíš sama.“

„Co to říkáš? Ty mě chceš vyhodit?“ nepříčetně na mě křičela. „Myslíš, že jsi chytřejší, když máš vejšku? Vždycky si mně záviděla, že jsem hezčí!“ – „Co to plácáš za nesmysly? Udělala jsem chybu, protože jsem tě přijala na místo, na které nestačíš.“ – Znovu se na mě rozkřičela: „Máš strach, že jdu po tvém místě! Ale já to tak nenechám,“ práskla dveřmi.

Druhý den mi řekl šéf: „Ta nová účetní se ke mně objednala a naznačila, že ve vaší práci a práci vašeho oddělení našla spoustu pochybení. Prý se jí kvůli tomu chcete zbavit. Sice tomu nevěřím, ale musím to prověřit. Napsala totiž dopis taky na personální,“ dodal omluvně. Zalapala jsem po dechu: „Děláte si snad legraci? Vždyť zatím ještě nic nepřipravila dobře, všechno po ní předělávám!“  

Spousta lží

Nakonec jsem strávila spoustu času a energie tím, abych dokázala, že moje oddělení pracuje dobře a že jediným problémem byla Květa. Přesto o mně stačila po firmě rozšířit tolik lží! Prý jsem jí nezapomněla, že mi kdysi přebrala kluka, taky jsem údajně odmaturovovala jen s její pomocí a manželství se mi rozpadlo, protože jsem se nestarala o děti a chodila za mužskými. Nic z toho nebyla pravda. Ale semínko pochybností u mnohých zasela.

Po nějaké době mi zavolal Květin syn: „Paní Slávko, chtěl bych se vám moc omluvit. Asi jsem vám měl zavolat dřív.“ A tak jsem se dozvěděla, že Květě manžel neumřel, že se rozvedli, protože Květa začala mít těžké maniodepresivní stavy a odmítala se léčit. Druhého manžela poznala v psychiatrické léčebně, kam na nátlak syna nakonec šla. Po návratu odmítala brát léky a manželství se proto rozpadlo. Taky řekl, že jí diagnostikovali patologické lhaní. „Není schopná rozlišit lež od pravdy, té lži pak věří,“ dodal.

Květu už jsem od té doby neviděla. Pro mě to bylo velké zklamání a poučení, že důvěřivost v dávná přátelství se nemusí vyplatit.