Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Lucie (38): Táta opustil maminku, když onemocněla, ona mu odpustila
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Lucie (38): Táta opustil maminku, když onemocněla, ona mu odpustila

datum: 16. 1. 2022 0:05 autor: podle příběhu Lucie N. napsala Alžběta Morávková
„Nerozumím tomu, vždyť jí tak ublížil,“ začíná svůj dopis Lucie. „Přesto kolem něj zase běhá a dělá mu pomyšlení. On jen sedí, kouká na televizi nebo čte noviny a křičí na ni.“

Nevím, kdo vymyslel, že dětství je nejkrásnějším obdobím života. U mě tomu tak rozhodně nebylo. Pamatuji si jen na hádky rodičů, mámin pláč a tátův vzteklý křik.

Těžký život od začátku

Maminka byla hodně mladá, když otěhotněla. Ve dvaceti už byla vdanou paní a matkou. Tehdy v 80. letech minulého století to tak prostě chodilo. S tátou se znali krátce, byl u nás ve městě na vojně. Domů na Slovensko už se nevrátil – musel se oženit. Často na ni v hádkách křičel, že ho tady nadosmrti uvázala.

Taky dost těžce nesl, že se mu narodila dcera, a ne kluk. Tím byl od samého počátku náš vztah poznamenaný. S bratrem Honzou, který se narodil o dva roky později, společnou řeč našel.

Táta byl šikovný zedník, o práci nouzi neměl, o víkendech „chodil na melouchy“, jak se říkalo. Jenže mámě moc peněz nedával. Jen takzvaně na domácnost, z toho musela vyjít. Když bylo potřeba mně koupit třeba nové boty, musela ho prosit. „To už ta holka zase nemá v čem chodit?“ bručel. „Abych vydělával jen na ni.“ Honzovi přitom koupil, na co si vzpomněl.

Každodenní koloběh

O tom, že by máma šla do práce, nechtěl nejdřív ani slyšet. Ale to bylo jediné, kdy si nenechala poručit. Postavila ho před hotovou věc a vrátila se aspoň na šest hodin do kanceláře místního podniku bytového družstva.

Teď, když sama mám malou dceru, si uvědomuji, jak hrozně těžké to pro ni muselo být. Vstávala po čtvrté ráno, aby tátovi připravila snídani a s sebou svačinu. Nakrmila slepice a králíky, které jsme měli, protože je táta chtěl. Pak s námi rychle běžela do školky či školy a rychle do práce.  

Cestou domů nás vyzvedla a spolu s ní jsme museli přetrpět čekání ve frontách, aby nakoupila. Doma uvařila, protože táta musel mít teplou večeři. Umyla nádobí, s námi udělala úkoly a večer nám ještě četla pohádky.

Vždyť mě nebije...

Táta nikdy v ničem nepomohl. „Ty ses snad zbláznila,“ křičel na ni, když ho jednou v horečkách a s těžkou angínou poprosila, aby jí v sobotu pomohl uklidit dům. „Celý týden dřu, ty se flákáš v kanceláři, a přitom nic nestíháš.“

Našla jsem si raději školu v jiném městě a od patnácti byla na intru, domů jsem jezdila jen na víkend. Brácha chytil otcovy manýry a máma jim sloužila. „Mami, rozveď se a uteč, vždyť jsi ještě mladá ženská,“ naléhala jsem na ni. „Nemáš zapotřebí dělat služku!“ – Podívala se na mě pokaždé smutnýma očima: „Lucinko, vždyť mě přece nebije, jen trochu křičí. Víš, jak těžkou má práci.“ – „Ale ty přece taky těžce pracuješ…“ – „To nestojí za řeč.“

Brzy jsem se osamostatnila, odstěhovala se do Prahy a žila svůj život.

Vypadni!

Při jedné návštěvě jsem si všimla, že máma je duchem nepřítomná. „Ženský doktor mě poslal na mamograf,“ špitla. „Něco mi tam našli, musím ještě na nějaká vyšetření.“

Šlo to pak rychle – chemoterapie, operace a ablace, tedy odebrání prsu. „S invalidní ženskou doma nebudu,“ řval otec. „Seber se a vypadni, stejně už jsi k ničemu!“

Neměla kam jít. Vzala jsem ji k sobě, to už jsem byla vdaná a můj zlatý manžel Petr neřekl ani slovo. Táta ani jednou nezavolal a nezajímal se, bratr Honza přijel jednou. Maminka byla slabá, dávala se dohromady skoro rok. Do domu, který s tátou postavili a který byl pořád z poloviny její, si otec nastěhoval jinou ženu. To bylo moc i na bratra, tak si našel práci na druhém konci republiky.

Proč se vrátila?

Jednou v pátek jsem přišla dřív domů a v předsíni slyším z obýváku známý hlas: „Já potřebuju, aby ses vrátila. Barák chátrá, zahrada taky.“ Nevěřila jsem svým očím – u nás v obýváku seděl otec a maminka si balila věci. „Máma nikam nepojede!“ vstoupila jsem do toho. – „Ty do toho nemáš co mluvit,“ pohrdavě se na mě podíval. – „Je nemocná!“ vykřikla jsem. – „Ale co to povídáš,“ mávl rukou, „vždyť už je dávno po operaci.“

„Mami, to přece nemůžeš!“ – „Lucinko, on tam nemůže být sám,“ zašeptala, „ta, no víš… ta ženská mu utekla.“ – „Tak jemu utekla ženská, a ty se vrátíš, abys mu sloužila?“ nechápavě jsem kroutila hlavou.

Už je to pět let, co je máma zpátky. Unavená, vyčerpaná, ale o přestěhování k nám nechce ani slyšet. Kdykoli s ní mluvím, přemlouvám ji, aby otce konečně opustila. Není přece ještě stará, vždyť je jí teprve osmapadesát! Vidím, že šťastná není. Nedá si říct. Prý žena patří k muži v dobrém i ve zlém. Přitom toho dobrého tam bylo jen hodně málo…


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Soňa skončila na vozíku

Soňa skončila na vozíku

Autor: redakce ve spolupráci s Nadačním fondem Galenos, Datum: 7. 1. 2023 0:05

Soňa, která jako zdravotní sestřička na interním oddělení pomáhala druhým, musela v roce 2020…

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Autor: připraveno ve spolupráci se Samsung Tvoje šance #futureskills, Datum: 12. 11. 2022 0:05

Petrovi bylo 17 let, když jako nejistý kluk vstoupil do programu Samsung Tvoje šance #futureskills.…

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Autor: podle příběhu Lídy C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 11. 2022 0:05

„Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč,“ začíná svůj smutný dopis paní Lída, která popisuje…

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Autor: podle příběhu Lucie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 11. 2022 0:05

Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Autor: podle příběhu Edity K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 10. 2022 0:05

Mohla jsem tomu zabránit? O tom stále přemýšlí naše čtenářka Edita. Od smrti jejího bývalého…

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Autor: podle příběhu Ivety J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 10. 2022 0:05

„Vždycky jsem si představovala, že můj život bude podobný tomu mých rodičů. Tedy vdám se z lásky,…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 10. 2022 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Autor: podle příběhu Hany J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 10. 2022 0:05

Prodloužený víkend v Římě nebo v Paříži, dovolené po celém světě, cestování třeba jen tak… To, co…

Tip šéfredaktorky

Frances Clevelandová (†83): Nejmladší americká první dáma

11. 1. 2023 0:05 autor Markéta Vavřinová