Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Katky (44): Proč si mě nechce vzít?
needpix.com
Příběhy ze života

Příběh Katky (44): Proč si mě nechce vzít?

datum: 14. 1. 2024 0:05 autor: podle příběhu Kateřiny S. napsala Alžběta Morávková
„Když jsem byla malá, představovala jsem si, jak se budu vdávat v bílých šatech s vlečkou, a že budu vypadat jako princezna,“ píše v úvodu svého dopisu čtenářka Katka. „Dneska už by mně stačilo ‚jen‘ mít v občance napsáno ‚vdaná‘.“

Láska na první pohled

Skoro čtvrt století žiju v opravdu krásném a harmonickém vztahu. Petr je absolutně spolehlivý partner a skvělý táta. Postavili jsme si kousek za Prahou dům a společně ho útulně zařídili. Pak do něj přišly i děti – dnes osmnáctiletý Filip a patnáctiletá Adélka.

Potkali jsme se v druhé polovině devadesátých let na nějaké oslavě společných známých. Ten večer nepřeskočila jen pověstná jiskra, ale snad celý ohňostroj! Zjednodušeně řečeno – od té doby jsme spolu. Mně bylo necelých dvacet, Petrovi o tři roky víc. Oba jsme studovali a asi po půl roce známosti jsme si našli společné bydlení – miniaturní garsonku a na nájem vydělávali brigádami.

„Moc milý, šikovný a pracovitý kluk,“ říkali naši. „Toho se, Kačenko, drž.“ Jeho rodiče byli taky moc fajn. Vlastně idylka. A tak hrozně rychle uteklo prvních pět let, kdy jsme dodělávali školy, cestovali a samozřejmě si hledali zaměstnání.

A to se nám rychle podařilo! Jako fyzioterapeutka jsem neměla (a stále nemám) o práci nouzi. Petr je programátor a brzy byl tak zavalen prací, že málem nestíhal.


Příběh Gábiny (59): Složitá cesta k adoptivnímu vnukovi

Máme se přece rádi!

„Kači, něco mě napadlo,“ začal jednou Petr, když jsme seděli v restauraci na večeři. V duchu jsem si říkala, že třeba vytáhne zásnubní prstýnek… Nadechla jsem se a napjatě poslouchala. „Slušně vyděláváme, hypotéku asi bez problémů dostaneme, co kdybychom si pořídili parcelu a postavili si dům?“ usmíval se na mě. – „Ale jak to uděláme, když nejsme manželé... to bude asi komplikované,“ snažila jsem se ho pošťouchnout. – „Neboj, to jsem promyslel. Řešil jsem to s kamarádem-právníkem. Všechno bude dobře ošetřené.“ – Polkla jsem slzy zklamání a odhodlala se k otázce: „Tak proč se nevezmeme, když spolu budeme mít barák?“

Nechápavě se na mě podíval. „Proč? Kačenko, vždyť na lásku nepotřebujeme papír! A všechny ty právní náležitosti vyřídíme pro jistotu, kdyby se náhodou něco stalo... Já s tebou přece chci zůstat navždycky!“

Pocházím z Moravy a tak není divu, že naši se dost divili. „Mami, na lásku nepotřebujeme papír,“ opakovala jsem Petrova slova, a přitom jsem jim v duchu dávala za pravdu.

„Parcela je na moc pěkném místě,“ pochválili nás „tchyně Eva“ a „tchán Olda“, tedy rodiče Petra. „A kdy bude svatba?“ zeptala se Eva. – „Mami, jsi nemoderní,“ odpověděl Petr a vzal mě kolem ramen. „My s Kačenkou se máme rádi i bez papíru!“


 

Příběh Věry (65): Láska jako z červené knihovny

Láska „bez papíru“

Tak „bez papíru“ se nám narodily děti. V ordinaci mě automaticky oslovovali „paní Dvořáková“. Na podnikových večírcích někteří jeho spolupracovníci taky. Několikrát jsem na to v průběhu těch let zavedla řeč. „Vadí ti to tolik?“ podivil se pokaždé. „Hele, Kači, já znám tolik nešťastných manželství. My se přece máme rádi bez papíru.“

Chtěla jsem to zkusit přes děti. „Mami, svatba po tolika letech, ve vašem věku?“ zakroutil hlavou Filip. – „A proč vlastně, když jste spolu tak dlouho?“ dodala Adélka. A oba přidali pár historek o tom, jak jsme jedni z mála rodičů v jejich okolí, kteří jsou pořád ještě spolu. A taky, jak někteří kamarádi bojují s otčímy, macechami, polobratry, nevlastními sourozenci…


 

Příběh Marie (49): Nejsem dcera svého táty

Sny o svatbě

Nepamatuju, že bychom se někdy pořádně pohádali, Petr má zlatou povahu. Všechny kamarádky mi ho vždycky záviděly. „Proč pořád přemýšlíš o svatbě?“ zeptala se kolegyně Jitka. „Je to jen papír! Ten chlap tě miluje a nosí ti modré z nebe. Co chceš víc? Já jsem prvnímu manželovi přišla na nevěru po dvou měsících, za tři roky mě opustil. A tenhle… Nechce se mnou nikam chodit a je věčně s kamarády, na děti jsem stejně sama. Tak co si stěžuješ?“ uzavřela to.  

Tak nevím. Zůstal ve mně asi kousek té moravské nátury a touha po „normální“ rodině. Jenže já normální rodinu mám! Lepšího chlapa bych nenašla, děti procházejí pubertou docela v pohodě, dobře se nám daří. Jsme spolu pořád rádi a jsem přesvědčená, že se nikdy nerozejdeme.

Přesto se mi zdá o tom, jak stojím před oddávajícím úředníkem a se slzami v očích říkám: „Ano.“


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Hanky (49): Můj přítel „Skrblík“

Příběh Hanky (49): Můj přítel „Skrblík“

Autor: podle příběhu Hanky M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 2. 2024 0:05

Nikdo už dnes nečeká, že bude muž všechno platit. Ale přece jen se trochu předpokládá, že na víno…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 2. 2024 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Kateřiny (59): Se ztrátou nevlastního vnuka se nemohu smířit

Příběh Kateřiny (59): Se ztrátou nevlastního vnuka se nemohu smířit

Autor: podle příběhu Kateřiny T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 2. 2024 0:05

Malý Miky se na několik let stal součástí rodiny naší čtenářky Kateřiny. Příběh, který nám poslala,…

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Autor: podle příběhu Kláry W. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 2. 2024 0:05

„Kdo vybírá, přebere,“ říká jedno známé české přísloví. O jeho pravdivosti se přesvědčila naše…

Příběh Marty (51): Jak se mi život obrátil naruby

Příběh Marty (51): Jak se mi život obrátil naruby

Autor: podle příběhu Marty K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 15. 1. 2024 0:05

Ti, co si myslí, že k životu stačí jen práce a že o partnera a děti nestojí, bývají někdy…

Příběh Slávky (51): Falešná kamarádka mě málem připravila o práci

Příběh Slávky (51): Falešná kamarádka mě málem připravila o práci

Autor: podle příběhu Slávky D. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 1. 2024 0:05

Poznaly jsme se, když se Květa přistěhovala k nám do města a učitelka ve škole ji posadila vedle mě…

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Autor: podle příběhu Ivety J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 1. 2024 0:05

„Vždycky jsem si představovala, že můj život bude podobný tomu mých rodičů. Tedy vdám se z lásky,…

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Autor: podle příběhu Edity K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 12. 2023 0:05

Mohla jsem tomu zabránit? O tom stále přemýšlí naše čtenářka Edita. Od smrti jejího bývalého…

Tip šéfredaktorky

KVÍZ: Znáte francouzskou kuchyni?

14. 1. 2024 14:50 autor -jav-