Čas jen pro mě

Tchán po něm chtěl titul

Jonas Salk pocházel z chudých poměrů. Narodil se 28. října 1914 v New Yorku jako první ze tří synů Dory a Daniela, židovských přistěhovalců z Ruska. Rodiče žádné formální vzdělání neměli, otec pracoval v textilní továrně a peněz doma moc nebylo. Přesto pro Salkovi bylo vzdělání důležité a povzbuzovali syny, aby se věnovali studiu.

Veřejná střední škola v Queensu byla odrazovým můstkem ke studiu na prestižních univerzitách pro talentované děti přistěhovalců, kteří neměli peníze. Nároky na studenty ale byly vysoké a čtyřleté učivo museli zvládnou za tři roky. Mnoho z nich takovému tempu nestačilo. Ti, co odmaturovali, však měli otevřené dveře k dalšímu vzdělání. Mezi ně patřil i Jonas Salk.  

Charles Richard Drew (†45): „Otec“ krevní banky

Jako první z rodiny vystudoval vysokou školu. Po bakalářském studiu přírodních věd získal v roce 1939 na newyorské univerzitě titul doktora medicíny.

Den po promoci se oženil s dlouholetou láskou Donnou Lindsayovou. Donnin otec, bohatý manhattanský zubař, dlouho se sňatkem nesouhlasil. Teprve, když na svatebním oznámení mohl mít ženich titul doktora medicíny, budoucí tchán přikývl.

Učaroval mu svět virů

Jonas se od samého začátku nevěnoval praktické medicíně, ale zajímal se o lékařský výzkum.

V roce 1942 se Salk stal na Fakultě veřejného zdraví Michiganské univerzity členem skupiny, která pracovala na vývoji vakcíny proti chřipce. V roce 1947 se stal vedoucím laboratoře pro výzkum virů na Pittsburské univerzitě.

Alexander Fleming (†73): Pan „Penicilin“

V Pittsburghu zahájil výzkum dětské obrny. Zjistil, že existují tři různé typy virů dětské obrny, a podařilo se mu vyvinout vakcínu proti této nemoci s tzv. usmrceným virem. Vakcína používala viry dětské obrny, které byly vypěstovány v laboratoři a poté zničeny.

Předběžné testování vakcíny proti obrně začalo v roce 1952 – injekce se podávala hlavně dětem. Během následujících dvou let se národní testování rozšířilo a stalo se jedním z největších klinických testů v historii medicíny. Během testovací fáze dostalo vakcínu zhruba 1,8 milionu dětí. V roce 1953 podal Salk experimentální vakcínu sobě, své ženě a jejich třem synům – Peterovi, Darrellovi a Jonathanovi.

Vakcínu odmítl patentovat

12. dubna 1955 byla vakcína uvolněna pro použití ve Spojených státech. Na otázku reportéra televize CBC, kdo vlastní patent na tuto vakcínu, Jonas Salk odpověděl:

„Řekl bych, že lidé. Žádný patent neexistuje. Mohl byste si patentovat slunce?“

Po schválení vakcíny pro všeobecné použití se stal Salk národním hrdinou. Prezident Dwight D. Eisenhower mu při slavnostním ceremoniálu v Růžové zahradě Bílého domu předal zvláštní vyznamenání.

Gregor Johann Mendel (†61): Kněz, který se stal otcem genetiky

Podle článku v The New York Times však byl Salk „…zděšen tím, že se se stal veřejnou osobou, a rozhořčený nad narušením svého soukromí. (…) Salk je hluboce nespokojen proudem slávy, který se na něj snesl. Neustále mluví o tom, jak se dostat ze záře reflektorů a vrátit se do své laboratoře. (…) kvůli jeho nechuti k publicitě, o které se domnívá, že je pro vědce nevhodná.“

O čtvrt století později v rozhovoru pro stejný list uvedl:

„Je to, jako bych byl od té doby veřejným majetkem a musel reagovat na vnější i vnitřní podněty... Přineslo mi to obrovské uspokojení, otevřelo mnoho příležitostí, ale zároveň mě to zatížilo. Změnilo to moji kariéru, vztahy s kolegy, jsem veřejně známá osoba, už mezi ně nepatřím.“

Gerty (†61) a Carl (†87) Coriovi: Nositelé Nobelovy ceny za medicínu se narodili a studovali v Praze

V roce 1963 Salk založil v Kalifornii vlastní výzkumnou organizaci známou jako Institut pro biologická studia. Zde se spolu s dalšími vědci zaměřil na nemoci, jakými jsou roztroušená skleróza a rakovina. Salk působil jako ředitel centra do roku 1975. Dál pokračoval ve výzkumu a v pozdějším období své kariéry se zabýval AIDS a HIV.

Kromě výzkumu Salk napsal také několik knih na filozofická témata. Mezi jeho díla patří například Člověk se rozkládá (1972) a Přežití nejmoudřejších (1973), kterou napsal společně se synem Jonathanem.

Život se známou výtvarnicí

Koncem 60. let se Salk rozvedl s Donnou a do jeho života vstoupila francouzská malířka Françoise Gilotová. Ta předtím žila dlouhá léta s Pablem Picassem a je matkou jeho dvou dalších dětí – syna Clauda a dcery Palomy. Jonas Salk a Françoise se vzali v roce 1970. Manželé spolu žili polovinu roku odděleně, on v Kalifornii, ona v Paříži, a to až do Jonasovy smrti.

Salk zemřel 23. června 1995 na selhání srdce ve svém domě v La Jolla v Kalifornii. Françoise Jonase přežila o více než čtvrt století a zemřela v červnu 2023 ve věku 101 let.

Marie Skłodowska-Curie (†66): Žena, která rozbila atom

Všichni tři synové, kteří se narodili ze svazku s první ženou Donnou, šli v otcových stopách. Peter se zaměřil na infekční nemoce, Darell na genetický výzkum a Jonathan se věnoval psychiatrii.

Životní filozofii slavného vědce připomíná v hale v institutu jeho citát:

„Naděje spočívá ve snech, v představivosti a v odvaze těch, kteří se odvažují proměnit sny ve skutečnost.“

Zdroje informací: biography com. a salk.edu