Čas jen pro mě

Jejich životní příběh trochu připomíná manžele Mariii Skłodowskou-Curie a Pierra Curie.

Spolužáci z medicíny

Gerty přišla na svět 15. srpna 1896. Otec Otto Radnitz byl ředitelem cukrovaru, maminka Martha zůstávala samozřejmě v domácnosti, jak se na tehdejší dobře situovanou rodinu slušelo. Zabavit se však dokázala kulturou a literaturou a přátelila se s Franzem Kafkou.

Carl se narodil o pár měsíců později, 5. prosince 1896, do rodiny právníka a zoologa Carla a jeho ženy Marie-Louisy. Vyrůstal v Terstu, kde jeho otec vedl mořskou biologickou stanici.

Když se potkali na pražské lékařské fakultě, Carl měl za sebou maturitu na gymnáziu v Terstu. Gerty byla do deseti let vzdělávána doma, pak navštěvovala soukromé dívčí lyceum. Chtěla se stát lékařkou, ale chyběly jí základy přírodních věd a latiny. Během půl roku si osvojila vědomosti, které jiní studovali osm let, a úspěšně složila maturitu na reálném gymnáziu.

Těžké začátky

Mladé lidi spojovala nejen medicína a zájem o vědu, ale i láska k přírodě a společný smysl pro humor.

Vztahem mezi nimi nebyli nadšeni ani jedni rodiče. Dívka z židovské rodiny a mladý Němec, to nebylo ideální spojení. Gerty kvůli své lásce konvertovala ke katolicismu, aby mohli uzavřít sňatek, přestože náboženství v jejich životech nehrálo žádnou větší roli.

Vzali se roku 1920 a poté se přestěhovali do Vídně. Začátky nebyly jednoduché. Všudypřítomná bída poválečné Vídně mladým lékařům nepřála. Gerty byla silně podvyživená a dokonce jí hrozilo oslepnutí. Navíc se Rakouskem začal šířit antisemitismus.

Amerika ženám nepřeje

Rozhodli se proto najít štěstí za velkou louží. Nejprve v roce 1922 odjel Carl a šest měsíců po něm Gerty. Víc než lékařská praxe oba přitahovala věda. Nastoupili v Buffalu do Ústavu pro studium maligních onemocnění, Carl jako bichemik, Gerty na místo asistentky na patologii.

Gerty však měla mnohem horší podmínky pro práci, protože se neustále potýkala s diskriminací. Ani v USA o ženy–vědkyně moc nestáli a Gerty měla problém získat místo, které jejímu vzdělání a schopnostem odpovídalo. Kromě toho v USA nebylo zvykem, aby se manželé společně podíleli na vědeckém výzkumu. 

Nevzdala se a pracovala tajně s manželem na výzkumu v oblasti metabolismu sacharidů. Pak dostal Carl nabídku do Saint Louis. Carl se brzy stal řádným profesorem biochemie, Gerty zůstala na pozici vědecké pracovnice za zlomek jeho platu, přestože měli oba stejné zkušenosti. Gerty to nesla statečně a po boku manžela se podílela na všech výzkumných úkolech.

Jediné dítě, syn Carl Thomas, přišel na svět v roce 1936. Právě druhé jméno „Thomas“ mu rodiče dali na počest prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Mladý Cori se o vědu nezajímal, stal se úspěšným podnikatelem.

Nobelova cena

Odměnou za objev funkce hormonů předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů bylo pro oba manžele udělení Nobelovy ceny za medicínu roku 1947. Gerty se stala po Marie Skłodowské-Curie a její dceři Irène Joliot-Curie třetí ženou–nositelkou této prestižní ceny a první ženou, která ji získala za medicínu.

To už se u Gerty, která dříve pracovala s rentgenovými paprsky a zkoumala jejich učinky na lidský organismus, začaly projevovat příznaky myelofibrózy, vzácného onemocnění kostní dřeně.

S nemocí statečně bojovala dalších deset let. Zemřela 26. října 1957 v jejich domě v Missouri. Téměř do poslední chvíle pracovala. Později byl po ní a na její počest pojmenován kráter na Měsíci.

Tři roky po smrti Gerty se Carl znovu oženil. Přežil Gerty o více než čtvrt století, zemřel 20. října 1984.

Alespoň symbolického uznání v rodné zemi se Coriovi dočkali až začátkem tisíciletí. Bronzová deska byla odhalena roku 2000 na rodném domě Gerty v Petrské ulici č. 29 a další pak v Salmovské ulici 6, kde se narodil Carl Cori. Budova v Praze 2, kde sídlí Ústav patologické medicíny fyziologie a Ústav biochemie, se může pochlubit jejich společnou pamětní deskou, která tam byla instalována v roce 2003.