Čas jen pro mě

Začalo to jako krásná pohádka

12. února 1951, dva dny před Valentýnem, nejromantičtějším dnem moderního kalendáře, se íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví oženil se Sorájou Esfandiárí-Bahtijárí v paláci Golestan v Teheránu. 

Íránský šáh se v roce 1945 rozvedl s egyptskou princeznou Fawzií, která mu porodila „jen dceru“. Když koncem 40. let uviděl fotografii osmnáctileté Soráji, prý se okamžitě „zamiloval“ a dívku pozval do svého paláce na večeři. Druhý den jí údajně otec řekl: „Šáhovi se moc líbíš. Jsi připravená si ho vzít?“

Za pár dní šáh požádal Soráju o ruku zásnubním prstenem s diamantem o hmotnosti 22,37 karátu.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Alice z Battenbergu (†84): Matka prince Filipa a tchyně britské královny

Dětství mezi dvěma světy

Sorája se narodila 22. června 1932 v íránském Isfahánu do aristokratické rodiny. Otec byl příslušníkem mocného kmene Bachtijárů, matka Němka. Už od dětství tak žila rozkročená mezi Východem a Západem. Část dětství strávila v Íránu, část v Evropě, kde studovala na prestižních školách ve Švýcarsku a Francii. Mluvila plynně persky, německy, francouzsky i anglicky, byla kultivovaná, ale spíš plachá – nešlo o ženu, která by vyhledávala pozornost. 

Vynikala vytříbenými způsoby a kulturním přehledem, což z ní činilo ideální reprezentantku moderní íránské monarchie. Paradoxem zůstává, že zatímco byla připravována na roli císařovny, nikdo ji nepřipravil na osamělost, kterou tato role přinesla.

Jako dospívající dívka snila o klidném životě, možná o studiu umění. Osud však rozhodl jinak.

Pohádková svatba se šáhem

Okázalou svatbu se šáhem sledoval celý svět. Svatba se konala v paláci Golestan. Nevěsta měla na sobě šaty od Christiana Diora osázené perlami a s 6 000 diamanty. K šatům si pro obřad zvolila sako a závoj, přičemž celý svatební výtvor vážil dvacet kilogramů. Sorája se okamžitě stala symbolem elegance, krásy a moderní tváře monarchie. 

Manželství však od začátku provázelo napětí. Sorája se těžko přizpůsobovala přísnému dvorskému protokolu a politickému tlaku. Sorájina německá a katolická výchova z ní v zemi udělala předmět „velké nedůvěry“ a muslimští duchovní tvrdili, že by si šáh neměl vzít tuto „poloviční evropskou dívku“, která nebyla vychována jako muslimka.

Přitom šáha opravdu milovala. „Nevzala jsem si trůn. Vzala jsem si muže, kterého jsem milovala,“ říkala. I šáh prý ji miloval. Údajně víc než další manželku Farah. Přesto měl šáh vedle Soráji další milenky, což ona těžce nesla. 

O mnoho let později Sorája napsala: „Byla jsem hlupačka. Nevěděla jsem téměř nic o geografii, legendách své země; nic o její historii, nic o muslimském náboženství.“

Největším problémem se ale stala její neplodnost. V monarchii, kde pokračování dynastie znamenalo stabilitu státu, šlo o zásadní otázku.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Královna Viktorie: Kolik milenců měla po smrti manžela?

Rozvod jí zlomil srdce

V roce 1958, po sedmi letech, kdy se Soráje nepodařilo dát šáhovi mužského dědice (lékaři jí sdělili, že nebude schopna otěhotnět), šáh se slzami v očích oznámil rozvod. „Byla jsem obětována politice. Ne proto, že bych selhala jako žena, ale proto, že jsem nemohla dát dítě,“ prohlásila později. A dodala: „Rozvod nebyl jen koncem lásky. Byl koncem mé role.“

Po rozvodu se pokusila začít znovu. Žila v Evropě, krátce se věnovala filmu a herectví, pohybovala se mezi umělci a smetánkou. Nikdy se už znovu nevdala a neměla děti. Lásky přicházely, ale žádná nenahradila tu osudovou.

O rok později se šáh znovu oženil s Farah Dibou, se kterou měl čtyři děti, z toho dva chlapce. Po politických povstáních v letech 1978 a 1979 nastoupila Islámská republika a šáhova rodina se uchýlila do exilu.

Další nešťastný vztah

Nejvýznamnějším mužem jejího života po šáhovi byl italský filmový režisér Franco Indovina, s nímž prožila několik let intenzivního, ale komplikovaného vztahu.

Indovina byl ženatý a jejich vztah tak zůstával ve stínu – podobně jako celý Sorájin život po odchodu z Íránu. Když režisér v roce 1972 tragicky zahynul při letecké nehodě, byla to pro Soráju další drtivá rána. Přátelé později říkali, že právě on byl poslední muž, kterého skutečně milovala.

Po jeho smrti už si k sobě nikoho nepustila natolik blízko. Měla společnost, obdiv, luxus i peníze, ale chyběla jí rodina – něco, co jí osud odepřel hned dvakrát.

Prvního manžela už neviděla

Když se dozvěděla, že její bývalý manžel šáh Réza Pahlaví umírá na rakovinu, napsala mu, že ho stále miluje a ráda by se s ním setkala. Odepsal, že i on by ji rád viděl. Než dorazila do Egypta, kde byl v exilu, byl už mrtvý.

Zbytek života strávila pak převážně ve Francii, obklopena luxusem, ale i samotou. Zemřela 26. října 2001 v Paříži.

Její příběh zůstává varováním i romantickou legendou, že krása a postavení nejsou zárukou štěstí. A je ironií osudu, že šáhův mužský dědic, jehož absence se stala příčinou dvou rozvodů, se nakonec ukázal jako „zbytečný“. I když pětašedesátiletý Kýros Réza Pahlaví, který žije v USA, v poslední době vyzývá ke svržení íránského režimu. Pokud by si snad opravdu sedl na trůn po svém otci, jak by on řešil dědice, když má tři dcery?

Zdroje informací: tatler.com; lidovky.cz; hvb.com/soraya a imdb.com